ECLI:CZ:US:1998:4.US.150.98
sp. zn. IV. ÚS 150/98
Usnesení
IV. ÚS 150/98
ČESKA REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 25. května 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti L.P., zastoupeného JUDr. J.C., proti usnesením Okresního soudu Praha - západ ze dne 29. 1. 1997, čj. P 28/96-213, ze dne 16. 6. 1997, čj. P 28/96-332, ze dne 13. 2. 1998, čj. P 28/96-390, a usnesením Krajského soudu v Praze všech ze dne 29. 12. 1997, čj. 26 Co 348/97-371, 26 Co 349/97-374, 26 Co 350/97-379, 26 Co 351/97-383, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z obsahu spisu P 28/96 Okresního soudu Praha - západ Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 16. 6. 1997, čj. P 28/96-332, byla stěžovateli podle ustanovení §53 odst. 1 o. s. ř. uložena pořádková pokuta ve výši Kč 4 000,-- pro jeho výrok učiněný při ústním jednání dne 26. 6. 1997 v následujícím znění: "Paní soudkyně, dám Vám dobrou radu do života. Doporučil bych Vám, abyste si na mne nevyskakovala, soudíte příliš krátkou dobu." K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 6. 1997,
2 - IV. ÚS 150 / 98
čj. 26 Co 350/97-379, tak, že napadené usnesení potvrdil. Také podle názoru odvolacího soudu třeba stěžovatelův výrok považovat za hrubě urážlivý a takovou povahu mají navíc i některé z výroků uváděných v jeho odvolání. Přezkoumávaje obě napadená rozhodnutí, považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Hodnotily-li tedy obecné soudy stěžovatelovo ústní podání tak, jak učinily, a uložily-li mu pořádkovou pokutu podle ustanovení §53 odst. 1 o. s. ř., neshledává Ústavní soud, posuzující věc v ústavně právní rovině, důvod ke zrušení napadených usnesení. Stěžovatel, jenž se v obsáhlé ústavní stížnosti v širokém záběru dovolává citované Listiny, zejména jejího článku 36, zcela pomíjí, že inkriminované podání v sobě beze vší pochybnosti obsahuje hodnotící soud, a to soud svou povahou znevažující. Soudce obecných soudů zajisté nelze považovat, řečeno slovy stěžovatele, za "párijskou kastu nedotknutelných", ve vztahu k jejich postupu či rozhodnutí by však měla mít každá argumentace vždy jen věcný podtext. Ve světle uvedených zjištění a úvah jeví se tedy Ústavnímu soudu ústavní stížnost v tomto bodě jako zjevně neopodstatněná.
Pokud jde o napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 1997, čj. 26 Co 351/97-383, potvrzující usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 1. 7. 1997, čj. P 28/96-344, jímž tento soud nepřipustil zastoupení otce P.M. stěžovatelem s poukazem na ustanovení §27 odst. 2 o. s. ř., třeba konstatovat, že stěžovatel byl dopisem ze dne 14. 4. 1998, doručeným mu dne 20. 4. 1998, vyzván k odstranění vad návrhu, postrádajícího i v tomto bodě náležitosti návrhu ve smyslu ustanovení §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť je v něm uvedeno pouze jednací číslo napadeného usnesení. Stěžovatel však tuto vadu v určené lhůtě neodstranil, neboť jeho zástupce v dopisu ze dne 6. 5. 1998 se omezil na pouhé ztotožnění se s podáním stěžovatele.
Pokud pak jde o napadená usnesení, v nichž Krajský soud v Praze rozhodoval dne 29. 12. 1997 pod čj. 26 Co 348/97-371, 26 Co 349/97-374, nemá zde stěžovatel postavení účastníka (§§90 - 94 o. s. ř.), a tudíž k podání ústavní stížnosti není zjevně oprávněn. V tom, kdo je účastníkem řízení, resp. jeho jednotlivých fází, nemá stěžovatel evidentně jasno, což jen dokresluje jeho způsobilost jako obecného zmocněnce ve smyslu ustanovení §27 o. s. ř. To je ostatně patrno i z části podání označené jako vyjádření vedlejšího účastníka řízení o
- 3 - IV. ÚS 150/98
ústavní stížnosti, v níž P.M. se připojuje k návrhu na vydání nálezu podle části V. ústavní stížnosti, tedy k návrhu, k jehož podání z již konstatovaných důvodů stěžovatel není zjevně oprávněn. V této souvislosti zjistil Ústavní soud ze spisu I. ÚS 150/98 tohoto soudu, že P.M. podal v tentýž den jako stěžovatel ústavní stížnost proti všem rozhodnutím, které v projednávané věci napadá stěžovatel, o této jeho ústavní stížnosti však nebylo doposud rozhodnuto.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a), c) §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. května 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu