ECLI:CZ:US:1998:4.US.161.98
sp. zn. IV. ÚS 161/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti N.V.H., zastoupeného JUDr. B.G., proti postupu Městského soudu v Praze při rozhodování o návrhu stěžovatele ze dne 7. 2. 1997 na přezkoumání zbavení osobní svobody, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. 4. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti postupu Městského soudu v Praze, který dosud nepřezkoumal zákonnost stěžovatelova zadržení, ačkoliv od podání návrhu v této věci uplynulo 14 měsíců.
Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným postupem mu bylo odepřeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a jsou porušována práva zaručená čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 9 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech č. 120/1976 Sb. Uvedl, že byl dne 10. 1. 1997 zadržen Policií ČR podle §15 odst. 2 písm. b) zákona č. 283/1991 Sb., a bez jakéhokoliv písemného rozhodnutí umístěn po dobu 30 dnů do cely předběžného zadržení za účelem vyhoštění. Dne 7. 2. prostřednictvím svého právního zástupce podal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 návrh na řízení o urychlené přezkoumání zákonnosti zbavení osobní svobody. Uvedený soud na podaný návrh nijak nereagoval, stěžovatelův případ nepřezkoumal a o ničem nerozhodl. Dne 1. 4. se právní zástupce stěžovatele dostavil k uvedenému soudu, kde zjistil, že do oddělení rejstříku návrh nedošel, není zapsán a u soudu se nenachází. Ani po stížnosti k předsedovi obvodního soudu, který ji shledal důvodnou, však soud nerozhodl o stěžovatelově zadržení, a teprve dne 19. 9. 1997 vydal usnesení č.j. 10 Nc 3403/97, kterým vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Praze, kde je vedena po sp. zn. 38 Ca 35/98. Ani Městský soud však nepřezkoumal zákonnost stěžovatelova zadržení, ačkoliv od podání návrhu v této věci uplynulo 14 měsíců. Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv již v tom, že soud o jeho návrhu nerozhodl urychleně, přičemž následkem nečinnosti obecného soudu v této věci byl posléze vyhoštěn z ČR do V., aniž měl možnost uplatnit práva vyplývající z čl. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě, a aniž by dosáhl včasného soudního přezkoumání zákonnosti svého zadržení. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud nálezem rozhodl, že nečinností Městského soudu v Praze byl porušen podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy, čl. 9 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech č. 120/1976 Sb. a čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny, a uvedenému soudu zakázal v řízení vedeném pod sp. zn. 38 Ca 35/98 pokračovat v průtazích a v porušování uvedených základních práv stěžovatele.
Protože ústavní stížnost nesplňovala veškeré náležitosti podání požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), byl právní zástupce stěžovatele přípisem ze dne 18. května 1998 vyzván k odstranění vad podání a sdělení, kdy byl stěžovatel vyhoštěn z ČR, kde se v současné době zdržuje a jaká je adresa jeho bydliště, a to ve lhůtě do 5. června 1998. Uvedená lhůta byla na žádost právního zástupce stěžovatele prodloužena do 15. července 1998 s tím, že podpis klienta na zvláštní plné moci bude úředně ověřen. Právní zástupce stěžovatele následně podal dne 13. 7. 1998 k Ústavnímu soudu návrh na vyloučení soudce Ústavního soudu JUDr. P.V. Návrh na vyloučení soudce byl zamítnut usnesením Ústavního soudu ze dne 24. září 1998, č.j. IV. ÚS 161/98-13. V tomto usnesení byla vysvětlena právní i doktrinální hlediska, pro která je třeba postup soudce zpravodaje akceptovat.
Přípisem ze dne 6. 10. 1998 byla právnímu zástupci stěžovatele prodloužena lhůta k odstranění vad návrhu do 31. 10. 1998 s upozorněním, že po jejím marném uplynutí může být návrh ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona odmítnut. Právní zástupce podáním ze dne 18. 10. 1998 sdělil, že odmítá vady odstranit. Přitom se omezil na tvrzení o řádnosti předložené plné moci, aniž by se zabýval tím, že mu bylo uloženo odstranit více vad podání.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel resp. jeho právní zástupce, do dnešního dne neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu určené, Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) cit. zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. 11. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj