ECLI:CZ:US:1998:4.US.162.98
sp. zn. IV. ÚS 162/98
Usnesení
IV. ÚS 162/98
Č E S K Á R E P U B L I K A
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 25. května 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUD. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V.Ch., zastoupeného JUDr. Š.R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 1998, čj. 6 To 48/98-79, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 11. 1997, čj. 24 T 65/97-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, zamítajícímu odvolání stěžovatele proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, jímž byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví a odsouzen k tříletému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, stěžovatel tvrdí, že nepřipuštěním dalších jím navržených důkazů porušily obecné soudy základní zásady trestního řízení uvedené v ustanovení §2 odst. 4, 5 a 6 trestního řádu. Tím, že soudy nevzaly v úvahu skutečnost, že poškozený byl v inkriminovaný večer v podnapilém stavu a mohl ke svému zranění přijít
- 2 - IV. ÚS 162/98
jinde a jinak, než uvádí, byly rovněž porušeny i další zásady trestního řízení, a to zásada in dubio pro reo a zásada presumpce neviny. Stěžovatel proto žádá Ústavní soud, aby stížností napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil z důvodu porušení článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z obsahu spisu sp. zn. 24 T 65/97 Obvodního soudu pro Prahu 7 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl již zmíněným rozsudkem tohoto soudu uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 trestního zákona spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, a to na základě zjištění, že po předchozí slovní rozepři s dosud nezjištěným spolupachatelem, fyzicky napadl poškozeného a kopal ho do hlavy a břicha takovým způsobem, že mu způsobil těžkou újmu na zdraví. Obvodní soud pro Prahu 7 vycházel při hodnocení důkazů zejména z výpovědi poškozeného, který celou konfliktní situaci, včetně útoku stěžovatele na svou osobu, popsal zcela shodně a určitě jak v přípravném řízení, při svém výslechu, konfrontaci, tak i v hlavním líčení před soudem, takže soud neměl důvodu jí nevěřit, zejména byla-li podpořena i dalšími důkazy. Ze stejných skutkových zjištění a právních závěrů vycházel i Městský soud v Praze, který odvolání stěžovatele jako neopodstatněné zamítl.
Podstata ústavní stížnosti stěžovatele tkví v pouhém opakování námitek, uplatněných již v řízení před obecnými soudy, které se s nimi vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Jak ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným ani vrcholem jejich soustavy, a nemůže proto atrahovat právo přezkumného dozoru nad jejich činností, to ovšem za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (ustanovení §2 odst. 6 trestního řádu). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky dané ustanovením §2 odst. 6 trestního řádu, jakož i ustanovení §125 trestního řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují, jak se vypořádaly s obhajobou, jakými právními úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu, nespadá do pravomoci ústavního soudu hodnotit toto hodnocení důkazů obecnými soudy, a to právě proto, že by zasahoval do již zmíněného
- 3 - IV. OS 162/98
principu soudní nezávislosti. Důkazně nepodložená tvrzení stěžovatele, že poškozený si mohl zranění přivodit jinde a jinak, zůstávají tedy z tohoto pohledu v rovině pouhých domněnek, postrádajících způsobilost posunout projednávanou věc do ústavně právní roviny.
Obsah uvedeného spisu 24 T 65/97 Obvodního soudu pro Prahu 7 nenasvědčuje tedy tomu, že by postupem obecných soudů došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, přičemž tato skutečnost se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. května 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu