ECLI:CZ:US:1998:4.US.186.97
sp. zn. IV. ÚS 186/97
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. V.Š., M.Š. a S.V., všech zastoupených advokátem JUDr. L.L., proti rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v O. č. j. PÚ-4669/93/Po/II, ze dne 20. 11. 1996 a č. j. PÚ 4669/93/Po/IV, ze dne 29. 11. 1996, a proti usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Ca 661/96-17, ze dne 2. 4. 1997, a č. j. 671/96 -18, ze dne 2. 4. 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 29. 5. 1997 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako stížnost pro porušení zákona, kterým se navrhovatelé domáhali uznání restitučních nároků M.Š. a S.V., případně přiznání jejich nároku Ing. V.Š. Na základě výzvy Ústavního soudu byl návrh postupně doplněn JUDr. L.L., kterého stěžovatelé pověřili, aby je zastupoval. Z doplněného návrhu vyplývá, že Ing. Š. se domáhá zrušení rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu č. j. PÚ-4669/93/Po/II ze dne 20. 11. 1996 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 1997, č. j. 22 Ca 661/96-17. Stěžovatelky M.Š. a S.V. se pak domáhají zrušení rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu č. j. PÚ-4669/93/Po/IV. ze dne 29. 11. 1996, jakož i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 1997, č. j. 22 Ca 671/96-18.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že Ing. Š. uplatnil řádně a včas restituční nároky podle zákona č. 229/1991 Sb. nejen za svoji osobu, ale i za svoji matku M.Š. a svoji sestru S.V. Z toho stěžovatelé dovozují, že nemohlo dojít k prekluzi nároku stěžovatelek , což bylo důvodem zamítavého rozhodnutí pozemkového úřadu. Navíc nebylo podle názorů stěžovatelů vzato v úvahu ustanovení §21 zák. č. 229/1991 Sb., podle kterého, pokud by bylo i pravdou , že i stěžovatelky nárok včas neuplatnily, měla být celá nemovitost vydána Ing. V.Š. Tím, že Ing. Š. byla vydána pouze jedna čtvrtina hospodářské budovy na pozemku p.č. st. 85/3 v k. ú. T., byl ze strany pozemkového úřadu a následně i soudu porušen podle názoru stěžovatelů čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť jim nebylo poskytnuto plné právo na soudní a jinou právní ochranu . Současně byl porušen též čl. 11 této Listiny, když nebylo chráněno jejich vlastnické právo.
Vyjádření, které na výzvu Ústavního soudu podal Krajský soud v Ostravě dne 8. 8. 1997, se pouze odvolává na odůvodnění napadených rozhodnutí a uvádí se v něm, že podaná stížnost je nedůvodná.
Okresní pozemkový úřad se ke stížnosti vyjádřil dne 22. 1. 1998, když na předchozí výzvy Ústavního soudu opakovaně sdělil, že se nemůže ke stížnosti kvalifikovaně vyjádřit, poněvadž nemá k dispozici správní spis, který je u Krajského soudu v Ostravě, a to z toho důvodu, že do rozhodnutí, které se týká Ing. Š., podalo opravný prostředek ZD S. Ve vyjádření samotném jsou pak chronologicky rekapitulovány důležité okolnosti případu. Úřad popírá, že by stěžovatelky řádně uplatnily svůj nárok a popírá i tvrzení, že snad mělo dojít ke ztrátě dokladů ze správního spisu. Ve vyjádření se dále zdůrazňuje, že rozhodnutí úřadu ze dne 20. 11. 1997, které se týká Ing. Š., nenabylo dosud právní moci, když bylo k již zmíněnému odvolání ZD S. zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 1997, č. j. 22 Ca 110/97. Tento rozsudek je založen ve správním spise, který byl k vyjádření přiložen.
Po zvážení obsahu ústavní stížnosti, výše uvedených vyjádření a zejména pak po seznámení se s obsahem spisu Okresního pozemkového úřadu č. j. PÚ 4669/93/Po, jakož i se spisy Krajského soudu v Ostravě 22 Ca 661/96 a 22 Ca 671/96, dospěl Ústavní soud k závěru, že je nezbytné ústavní stížnost odmítnout.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, kterou je požadováno zrušení rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu č. j. PÚ-4669/93/Po/II, ze dne 20. 11. 1997, tedy rozhodnutí, kterým bylo určeno, že Ing. V.Š. je spoluvlastníkem jedné čtvrtiny nemovitostí v tomto rozhodnutí uvedených, je nesporné, že v této části směřuje ústavní stížnost proti rozhodnutí, které v okamžiku podání stížnosti nebylo pravomocné. Nejsou tedy splněny podmínky §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. V tomto směru jde tedy o stížnost předčasnou a tedy nepřípustnou [§43 odst. 1 písm. f) cit. zákona o Ústavním soudu]. Na tuto skutečnost nemá zdánlivě související usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. 661/96 žádný právní vliv, a ve vztahu k tomuto usnesení tedy jde o stížnost zjevně neopodstatněnou [§43 odst. 1 písm. c) cit. zákona o Ústavním soudu].
K té části ústavní stížnosti, kterou M.Š. a S.V. žádají zrušení rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu č. j. PÚ 4669/93/Po/IV, ze dne 29. 11. 1996, třeba uvést, že proti tomuto rozhodnutí stěžovatelky řádný opravný prostředek k soudu nepodaly. Pokud právní zástupce v ústavní stížnosti tvrdí, že stěžovatelky pouze chybně a omylem ve svém podání ke Krajskému soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 1997, označeném jako "návrh na preskúmanie súdom" uvedly špatné jednací číslo (za posledním lomítkem uvedly II namísto IV) nemůže toto tvrzení obstát. Ze spisu pozemkového úřadu je zřejmé, že rozhodnutí ze dne 29. 11. 1996, které se jich týkalo, jim bylo doručeno až dne 5. 12. 1996. Také obsah podání ze dne 3. 12. 1997 svědčí o tom, že jde o námitky proti rozhodnutí , které se týkalo Ing. Š. Podle ustanovení §249 o.s.ř., které přiměřeně platí i pro náležitosti návrhu v odvolacím řízení podle hlavy třetí, části páté o.s.ř. o správním soudnictví, je nezbytnou náležitostí správní žaloby označení rozhodnutí, které je napadáno. Stěžovatelky nejen že označily rozhodnutí týkající se Ing. Š., ale dokonce toto rozhodnutí i dodatečně na výzvu soudu předložily, ač v té době již jim bylo řádně doručeno rozhodnutí, které se týkalo jich samotných. Pokud tedy Krajský soud v Ostravě takové podání svým usnesením odmítl, nelze jeho postupu vytknout neústavnost, neboť žádné ustanovení občanského soudního řádu soudu neukládá, aby spekuloval o tom, zda de facto není míněno rozhodnutí jiné, byť související. Naopak stěžovatelkám je třeba vytknout, že nevyužily procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytoval. To, že postupovaly nesprávným způsobem, patrně z nedostatku znalosti zákona, jde bohužel k jejich tíži. Z těchto důvodů nezbylo Ústavnímu soudu nežli konstatovat, že tu část podané stížnosti, ve které je požadováno zrušení rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v O. ze dne 29. 11. 1996, č. j. PÚ 4669/93/Po/IV, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 1997, č. j. 22 Ca 671/96-18, třeba posoudit jako podání nepřípustné [§75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], resp. pokud jde o samotné usnesení soudu, jako stížnost zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 1 písm. c) tohoto zákona.
Pokud tedy stěžovatelé namítali, že orgány veřejné moci vůči nim porušily čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, třeba uvést, že právo na soudní a jinou právní ochranu v sobě zahrnuje povinnost domáhat se této ochrany stanoveným postupem. Nesprávný či nekvalifikovaný postup ústavně chráněn není ani být nemůže.
K tvrzenému porušení čl. 11 Listiny pak třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle které tento článek chrání vlastnictví již konstituované, nikoli však nároky tvrzené a uplatněné v řízení, kterým má být toto vlastnictví teprve konstituováno či obnoveno.
Ze všech výše uvedených důvodů proto rozhodl soudce zpravodaj tak, jak je ve výroku uvedeno, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj