ECLI:CZ:US:1998:4.US.198.98
sp. zn. IV. ÚS 198/98
Usnesení
IV. ÚS 198/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 27. května 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti K.M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 1998, čj. 38 Co 435/97-58, potvrzujícímu usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 30. 7. 1997, čj. 7 C 470/97-45, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením obecných soudů stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že rozhodnutí bývalého SN ze dne 11. 11. 1992, čj. Re 52/92, o registraci dohody o vydání nemovitostí v k. ú. O., v této dohodě blíže označených, je nezákonné a jako rozhodnutí porušující právní řád České republiky by mělo být zrušeno.
Z obsahu spisu 7 C 470/97 Okresního soudu Brno - venkov Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu bylo řízení, v němž se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedené registrace, podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. zastaveno. K odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením tak, že usnesení soudu I.
- 2 - IV. ÚS 198/98
stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že v projednávaném případě nejde o věc, kterou by bylo možno projednat v občanském soudním řízení ve smyslu ustanovení §7 o. s. ř., neboť žádost o zrušení registrace dohody nelze považovat ani za žalobu podle části páté občanského soudního řádu (správní soudnictví). Nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto je podle názoru Krajského soudu na místě podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. toto řízení zastavit.
Zkoumaje otázku, zda napadenými rozhodnutími došlo k porušení některého ze stěžovatelových ústavně zaručených práv, dospěl Ústavní soud k závěru, že žádné z těchto práv v projednávané věci porušeno nebylo. K důvodům, uváděným krajským soudem, které se Ústavnímu soudu jeví jako zcela logické a odpovídající smyslu, účelu i mezím ustanovení §7 o. s. ř., ústavní soud pouze dodává, že proti rozhodnutí někdejšího státní notářství, jímž byla registrována smlouva, nebylo odvolání přípustné [§21 odst. 2 písm. f) zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] . Citovaný zákon byl již navíc zrušen zákonem č. 264/1992 Sb. (článek XII odst. 1). Stěžovatel si zřejmě vůbec neuvědomuje, že rozhodnutí státního notářství o registraci bylo pouze jednou z právních skutečností v procesu vedoucím ke vzniku vlastnictví k nemovitostem smluvním převodem, a že tedy samo o sobě by nemohlo zhojit to, co by případně bylo nezhojitelné.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Částí ústavní stížnosti, v níž stěžovatel navrhoval uložit orgánům činným v trestním řízení zjistit míru zavinění v souvislosti s projednávanou věcí, případně uložit náhradu škody, se Ústavní soud věcně nezabýval, neboť v této části jde o podání, které obsahově zjevně není návrhem na zahájení řízení, což je proto důvodem k jeho odložení [§41 písm. a) citovaného zákona].
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 1998,
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu