ECLI:CZ:US:1998:4.US.219.97.1
sp. zn. IV. ÚS 219/97
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti I. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 26. 5. 1997, čj. 28 To 122/97-15, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 4. 1997, sp. zn. 20 Nt 1021/97, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 20. 6. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že k omezení osobní svobody stěžovatele došlo v rozporu s čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením Okresního soudu v Liberci byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. b) a c) trestního řádu. Stížnost proti tomuto rozhodnutí , ve které stěžovatel namítal, že doba omezení jeho osobní svobody přesáhla 24 hodiny, byla zamítnuta s tím, že do lhůty 24 hodiny, kdy má policejní orgán předat obviněného soudu k rozhodnutí o vazbě, lze započítat dobu pouze od okamžiku, kdy byl zadržen, tedy od 18.55 hodin dne 16. 4. 1997. Dále se v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že v daném případě nepředcházelo zajištění podle §14 písm. e) zákona o policii, které v tu dobu by bylo nutné, s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu, rovněž započítat do výše uvedené lhůty, neboť policejními orgány bylo užito opatření podle jiných ustanovení zákona o policii. Z tohoto důvodu se tedy nezapočítávala ani doba domovní prohlídky. Zadržená osoba byla předána soudu okamžikem doručení spisového materiálu k rozhodnutí o vazbě, v posuzovaném případě dne 16. 4. 1997 ve 20.15 hodin. Krajský soud proto konstatoval, že lhůta uvedená v ustanovení §77 odst. 1 tr. řádu byla dodržena.
Stěžovatel však považuje tvrzení uvedená v napadeném rozhodnutí za nepravdivá, neboť postup policie nebyl proveden v souladu se zákonem. K tomu pak uvádí, že po dobu domovní prohlídky, která byla zahájena dne 15. 4. 1997 ve 22.00 hodin a ukončena dne 16. 4. 1997 v 00.45 hodin, mu byl znemožněn svobodný pohyb a byla mu dokonce nasazena pouta, tím byl zcela omezen ve své osobní svobodě. Po ukončení domovní prohlídky byl odvezen na policii a tam držen až do předání soudu dne 17. 4. 1997 od 8,30 - 8,45 hodin. Soud podle jeho mínění nezkoumal, na jakém právním podkladě byl držen na policii po skončení domovní prohlídky do okamžiku zadržení, kdy bylo vzneseno obvinění, tj. dne 16. 4. 1997 v 18.55 hodin. Stěžovatel namítá, že dobu předání spisových materiálů nelze s ohledem na čl. 8 odst. 3 Listiny považovat za splněnou, neboť soudu musí být předána zadržená osoba. Stěžovatel proto navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí.
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci uvedl ve vyjádření předsedy senátu ze dne 7. 9. 1997, že soud nemá jinou možnost než při svém rozhodování respektovat ustanovení trestního řádu a ustanovení §75 tr. řádu zná pouze zadržení na rozdíl od zákona o policii, a proto nezbývá než lhůtu uvedenou v tomto ustanovení počítat od okamžiku, kdy je obviněný zadržen. Za jedinou cestu vedoucí k nápravě pak předseda senátu považuje změnu ustanovení trestního řádu.
V souvislosti s opatřením podkladů pro rozhodnutí Ústavního soudu byly dne 8. 12. 1997 Policií České republiky, zaslány materiály vztahující se k zadržení stěžovatele a k jeho vzetí do vazby.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní soud z úředního záznamu o zajištění osoby sepsaného Policií ČR, dne 16. 4. 1997, že stěžovatel byl podle §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 283/1990 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn dne 16. 4. 1997 v 00.45 hodin v L. vzhledem k podezření ze spáchání majetkové trestné činnosti. Z protokolu o zadržení obviněného sepsaného dne 16. 4. 1997 v 18.55 hodin Policií ČR, je dále patrno, že stěžovatel byl podle §75 tr. řádu zadržen. Následně byl podán podnět k podání návrhu na vzetí do vazby pro trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) trestního zákona, který byl předložen Okresnímu státnímu zastupitelství , které dne 16. 4. 1997 navrhlo vzetí stěžovatele do vazby. Okresní soud v Liberci poté potvrdil, že stěžovatel jako obviněný byl s uvedeným návrhem předán soudu dne 16. 4. 1997 ve 20.15 hodin a dne 17. 4. 1997 v 8.30 hodin vyslechnut soudem, jak je patrné z protokolu. Okresní soud v Liberci pak usnesením ze dne 17. 4. 1997, sp. zn. 20 Nt 1021/97, rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. b) a c) tr. řádu. O stížnosti stěžovatele proti uvedenému usnesení rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dne 26. 5. 1997, č. j. 28 To 122/97-15, tak, že stížnost zamítl.
Podle čl. 8 odst. 3 Listiny obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.
Pokud jde o respektování časových limitů obsažených v tomto článku, Ústavní soud neshledal, že byl orgány činnými v trestním řízení bylo neústavním postupem zasaženo do osobní svobody stěžovatele ve smyslu čl. 8 odst. 3 Listiny a rovněž tak i rozhodnutí o vazbě shledal z hlediska lhůty v souladu s uvedeným článkem. Pokud stěžovatel namítá, že již v době provádění domovní prohlídky zahájené dne 15. 4. 1997 ve 22.00 hodin a ukončené dne 16. 4. 1997 v 0.45 hodin mu byl znemožněn pohyb a byl tak omezen ve své osobní svobodě, lze konstatovat, že dobu domovní prohlídky nelze započítávat. Výkon domovní prohlídky je úkon trestního řízení a jako takový je osoba, u níž má být provedena, povinna strpět. Orgány činné v trestním řízení takový úkon musí provádět při plném respektování čl. 12 odst. 2 Listiny v tom, že domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení pouze na písemný odůvodněný příkaz soudu. Ani v tomto směru nebyl shledán neústavní postup.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj rozhodl o podané ústavní stížnosti tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 1998