ECLI:CZ:US:1998:4.US.228.97
sp. zn. IV. ÚS 228/97
Usnesení
` IV. ÚS 228/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.Š., zastoupené advokátkou JUDr. J.T., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 1997, č.j. 10 Ca 63/97-20, ve spojení s rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu ze dne 2. 1 . 1997, č. j. PÚ 350/92/N-B, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, zastoupeného předsedkyní senátu JUDr. V.B., jako účastníka řízení, a Okresního úřadu, pozemkového úřadu jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 30. 6. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 1997, č. j. 10 Ca 63/97-20, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v P. ze dne 2. 1. 1997, č. j. PÚ 350/92/N-B. Správní orgán rozhodl jednak o tom, že stěžovatelka není vlastníkem konkrétně uvedených nemovitostí v k.ú. Z., neboť nebyl naplněn restituční titul podle ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a jednak o tom, že zamítl návrh stěžovatelky na vydání dalších konkrétně označených nemovitostí z toho důvodu, že se jedná o vlastnictví fyzické osoby.
I V. ÚS 228/97
Základní námitkou uvedenou v ústavní stížnosti je to, že jak správní orgán tak i krajský soud se při posuzování platnosti kupní smlouvy uzavřené dne 10. 6. 1961 neřídily ustanovením §854 občanského zákoníku, podle kterého vznik právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1.4.1964, se posuzují podle dosavadních předpisů. Podle stěžovatelky oba orgány svá rozhodnutí nesprávně opřely o nepříslušné ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., které je pro posouzení platnosti smlouvy zcela bez významu a v důsledku toho pak vycházely z nesprávného skutkového zjištění. Pro úplnost stěžovatelka dodává, že základní podmínky pro uznání uvedeného restitučního titulu skutečně nejsou splněny, nikoliv ale z důvodů uvedených v napadených rozhodnutích, ale proto, že předmětné pozemky na stát nikdy nepřešly, jelikož kupní smlouva uzavřená dne 10. 6. 1961 je absolutně neplatná a její neplatnost nebyla a ani nemůže být zhojena. Stěžovatelka proto navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí, jimiž bylo porušeno její právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si v souladu s postupem stanoveným v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyžádal vyjádření Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního úřadu, pozemkového úřadu v P.
Předsedkyně senátu ve svém vyjádření uvedla, že správnímu orgánu, s ohledem na jeho zákonné pravomoci, nepřísluší hodnotit platnost smlouvy, a proto v rámci přezkumného řízení tak nemůže činit ani soud. Posouzení platnosti kupní smlouvy, jak dále připomněla, je občanskoprávní záležitostí náležející do pravomoci soudů v rámci nalézacího řízení. Proto oba orgány nemohly zasáhnout svými rozhodnutími do práva stěžovatelky vlastnit majetek, a to rovněž z důvodu, že pod ústavní ochranou je pouze vlastnické právo již konstituované a nikoli nárok na ně. Předsedkyně senátu navrhuje ústavní stížnost zamítnout.
Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti vyjádřil obdobně jako krajský soud. Dále pak poukázal na to, že stěžovatelka námitku neplatnosti smlouvy od samého začátku nevznesla ani v restitučním řízení a toto řízení zahájila právě s odvoláním se na §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb. Pokud pozemkový úřad a krajský soud nevyhověl žádosti stěžovatelky vydat pozemky pro nenaplnění uvedeného restitučního titulu, nic podle vedlejšího účastníka nebrání v tom, aby se v otázce platnosti či neplatnosti smlouvy obrátila žalobou na příslušný okresní soud. Pozemkový úřad proto navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Českých Budějovicích vedený pod sp. zn. 10 Ca 63/97, s jehož obsahem se seznámil.
IV.ÚS 228/97
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud ovšem tyto soudy jinak ve své činnosti postupují ve shodě s ústavními principy, stanovenými zejména v hlavě páté Listiny. V těchto intencích byla tedy posuzována i předmětná ústavní stížnost tvrdící, že rozhodnutími orgánů veřejné moci došlo k zásahu do vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.
Jak vyplývá z obsahu vyžádaného spisu, stěžovatelka se ve stanovené lhůtě domáhala svého nároku na obnovu vlastnického práva podle §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., tj. na základě posouzení toho, zda kupní smlouva byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Je tedy nepochybné, že povinností pozemkového úřadu a krajského soudu, stejně jako je tomu v ostatních restitučních věcech, bylo zkoumat, zda jsou splněny všechny zákonné podmínky pro uplatnění těchto nároků podle speciální právní úpravy. Ústavní soud proto v tomto směru neshledal nic neústavního, neboť příslušné orgány aplikovaly správné ustanovení, jehož interpretace je plně v souladu s ustálenou judikaturou.
Nelze přehlédnout ani to, že ústavní stížnost je svým obsahem i smyslem v podstatě shodná s opravným prostředkem proti rozhodnutí pozemkového úřadu a je tedy založena pouze na polemice s učiněnými právními závěry. Skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje s těmito závěry, nemůže sama o sobě zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti a nelze proto namítat porušení čl. 11 Listiny, jak ostatně v souladu s judikaturou Ústavního soudu uvedla předsedkyně senátu ve svém vyjádření.
Ústavní soud neshledal ani porušení zásad spravedlivého procesu, které vyplývají z čl. 38 Listiny, neboť věc byla projednána veřejně s možností účastníků vyjádřit se ke všem skutečnostem a obhájit svůj názor na věc.
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 1998
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj