ECLI:CZ:US:1998:4.US.26.98
sp. zn. IV. ÚS 26/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti H., zastoupené JUDr. M.N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 1997, sp.zn. 22 Ca 154/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 1. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, která směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 1997, sp.zn. 22 Ca 154/97, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele proti FŘ. V řízení před obecným soudem se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 1997, č.j. FŘ 5119/120/96, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí F.ú., ze dne 21. 5. 1996, č.j. FÚ/10959/931/96 ve věci dodatečného výměru na daňovou ztrátu z příjmu právnických osob za rok 1994.
Stěžovatel je toho názoru, že napadeným usnesením o zastavení řízení došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvádí, že žalobou dle §247 o.s.ř. se domáhal soudního přezkumu rozhodnutí FŘ. Usnesením ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. 22 Ca 154/97 příslušný soud vyzval stěžovatele k odstranění vad žaloby, tj. k uvedení, v čem spatřuje porušení zákona a která konkrétní ustanovení právních předpisů byla správním orgánem při rozhodování porušena. Protože stěžovatel byl přesvědčen, že žaloba obsahuje všechny náležitosti dle §249 o.s.ř., na výzvu soudu nereagoval. Příslušný soud pak usnesením, které je předmětem ústavní stížnosti, řízení zastavil s odůvodněním, že ve stanovené lhůtě nebyly odstraněny vady žaloby tak, jak soud požadoval.
Stěžovatel spatřuje porušení cit. článku Listiny zejména v tom, že příslušný soud nesprávně aplikoval ustanovení §249 o.s.ř. tím, že stěžovateli uložil povinnost doplnit žalobu o náležitost, která jde nad rámec ust. §249 o.s.ř., kterou není povinen v žalobě uvádět, a nesplnění takovéto povinnosti sankcionoval zastavením řízení. Takto mu soud odmítl poskytnout ochranu.
Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že tvrzení stěžovatele, podle něhož napadaným pravomocným usnesením byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, nepovažuje za důvodné. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele neměla náležitosti ve smyslu §249 o.s.ř., postupoval v souladu s ust. §43 ve spojení s §246c o.s.ř. a vyzval jej usnesením k odstranění vad žaloby ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích. Protože stěžovatel výzvě nevyhověl, postupoval krajský soud podle §250d o.s.ř. a svůj postup odůvodnil v napadeném usnesení, navrhuje, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 154/97 a seznámil se s jeho obsahem.
Ústavní soud především konstatuje, že není třetí instancí v systému všeobecného soudnictví ani nadřízeným soudem soudům obecným, to však za předpokladu, že tyto při své činnosti respektují ústavní principy Listiny. Ústavní soud se může tedy věcí zabývat především s ohledem na dodržení těch základních práv a svobod, jejichž porušení je stěžovateli namítáno. Z tohoto pohledu se Ústavní soud ve svém rozhodování o ústavní stížnosti zaměřil na ústavněprávní stránku věci, tj. zda stížností napadeným usnesením bylo porušeno právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v argumentu, že výzva soudu, aby stěžovatel ve stanovené lhůtě odstranil vady žaloby a sdělil soudu důvody, v nichž spatřuje nezákonnost rozhodnutí žalovaného, tedy která konkrétní ustanovení právních předpisů byla podle jeho názoru při rozhodování správních orgánů porušena, nemá oporu v ustanovení §249 o.s.ř., a tudíž následné zastavení řízení pro neodstranění vad podání ve smyslu §250d o.s.ř. je porušením jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.
Po zvážení obsahu tvrzení stěžovatele uvedených v ústavní stížnosti a po prostudování soudního spisu, který byl ve věci veden, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Jak vyplývá z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě, stěžovatel se návrhem na zahájení řízení ze dne 21. 3. 1997 domáhal přezkumu zákonnosti označených rozhodnutí odpůrce. Uvedl, že odpůrce ve svých rozhodnutích činil nesprávné právní závěry a to jednak ve vztahu ke kupní smlouvě uzavřené s dodavatelem, neboť sjednanou cenu nelze změnit jednostranným úkonem kteréhokoliv účastníka, a dále ve vztahu k listině označené jako "Dobropis", kterou odpůrce nesprávně považoval za "daňový dobropis", i když nesplňuje základní a zákonem stanovené náležitosti daňového dokladu. Stěžovatel byl příslušným soudem řádně poučen o nutnosti odstranit vady podání i o způsobu jejich odstranění. V soudem stanovené lhůtě však tyto vady neodstranil.
Ústavní soud sdílí názor, že z dispoziční zásady, kterou je řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů ovládáno, především vyplývá, že žalobce uvede v jednotlivých žalobních bodech, která ustanovení konkrétních právních předpisů, zakládající jeho subjektivní veřejná práva, byla podle jeho názoru porušena, a uvede i důvody takového tvrzení. Nepostačí obecné tvrzení, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nebo že zákon byl vydáním takového rozhodnutí porušen. (B., D.: Občanský soudní řád, Komentář, C.H.B./S., 1. vydání 1994, str. 509 a násl.). Pokud tak stěžovatel vědomě a přes výzvu soudu odmítl postupovat, pak opomněl, že práva na soudní a jinou právní ochranu je třeba domáhat se stanoveným postupem (čl. 36 odst. 1 Listiny).
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo k namítanému porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 7. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu