ECLI:CZ:US:1998:4.US.269.98
sp. zn. IV. ÚS 269/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupeného JUDr. V.H., proti postupu Policie České republiky, ve věci oznámení trestného činu podle §249a odst. 2 trestního zákona, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. 6. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti postupu Policie České republiky, při vyřizování trestního oznámení stěžovatele pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 trestního zákona. Policie ČR jednání uvedené v trestním oznámení posoudila jako přestupek podle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích a věc bez usnesení odevzdala k vyřízení místnímu úřadu .
Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným postupem došlo k zásahu orgánu veřejné moci do jeho Ústavou České republiky ("Ústava") zaručených práv a svobod, a porušení práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že je uživatelem bytu v domě, který původně vlastnil s M.B. V soudním sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví požadoval přikázání domu s předmětným bytem do svého vlastnictví, ve sporu však nebyl úspěšný a proto v současné době je nájemcem bytu včetně sklepa jako příslušenství. Vlastník domu M.B. mu brání v užívání sklepa, i když jeho užívací právo bylo vysloveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9. Stěžovatel podal na M.B. trestní oznámení pro trestný čin podle §249a odst. 2 trestního zákona, policejní orgán ho však sdělením ze dne 24. 3. 1997 vyrozuměl, že věc odevzdal jako přestupek podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, k vyřízení místnímu úřadu. Proti tomuto vyrozumění podal stěžovatel stížnost, dopisem ze dne 7. 4. 1998 čj. PSP-185/OSK-St-98 byl však oddělením stížností a kontroly Policie ČR, vyrozuměn, že jeho stížnost byla shledána neoprávněnou. Stěžovatel se domnívá, že do jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny bylo zasaženo tím, že policejní orgán nepředal trestní oznámení vyšetřovateli, ani nevydal usnesení o odevzdání věci k přestupkovému řízení, v důsledku čehož nemůže využít možnosti řádného opravného prostředku, o němž by rozhodoval státní zástupce. Je tak zcela vydán svévoli policejního úředníka, který se pro svůj vztah k podezřelému ze spáchání trestného činu a pro snahu o docílení minimální pracovní zátěže rozhodl možnost postihu pachatele zablokovat a tak je zbavován jakékoliv zákonné ochrany.
Policie České republiky, oddělení stížností a kontroly jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že stěžovatel podal opakovanou stížnost na postup Policie České republiky, která po prošetření podle vyhl.č. 150/1958 Ú.l. a s přihlédnutím k ust. §159 odst. 1 písm. a) tr. řádu byla vyhodnocena jako neoprávněná. Z ověřené kopie zprávy ze dne 7. 4. 1998 č.j. PSP-185/OSK-St-98, o výsledku prošetření opakované stížnosti, vyplývá, že po provedeném šetření trestního oznámení bylo zjištěno, že se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu podle §249a odst. 2 tr. zákona, ale toliko o přestupek a věc byla proto opatřením ze dne 24. 3. 1997 odevzdána MÚ k projednání. O odevzdání věci byl stěžovatel vyrozuměn písemně. Stanovení právní kvalifikace je věcí orgánů činných v trestním řízení, způsob vyrozumění stěžovatele o odevzdání věci podle §159 odst. 1 písm. a) tr. řádu byl v souladu s trestním řádem, neboť odevzdání věci k projednání přestupku je prováděno opatřením, nikoliv usnesením.
Podstatou ústavní stížnosti je přesvědčení stěžovatele, že způsob vyřízení trestního oznámení, tj. v daném případě odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku na základě §159 odst. 1 písm. a) tr. zákona, aniž by bylo možno podat proti takovému odevzdání opravný prostředek, je porušením práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní stížnost není důvodná. Především je evidentní, že Ústava ani Listina stěžovateli nezaručují jakékoliv "právo na trestní řízení". V trestním řízení se uplatňuje zásada oficiality vyjádřená v ust. §2 odst. 4 tr. řádu, podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti; musí trestní věci projednávat co nejrychleji a s plným šetřením ústavně zaručených občanských práv. V postupu policejního orgánu, jež se na základě zjištěných skutečností rozhodl přijaté trestní oznámení stěžovatele vyřídit dle §159 odst. 1 písm. a) tr. řádu, nelze spatřovat jakýkoliv zásah do práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovateli i za této situace zůstávající k dispozici občanskoprávní a jiné prostředky ochrany svého užívacího práva a záleží pouze na něm, zda tyto prostředky využije či nikoliv. V ústavní stížností napadeném postupu policejního orgánu nelze spatřovat ani "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, a to zejména z toho důvodu, že v daném případě policejní orgán autoritativně nerozhodoval o právech a povinnostech stěžovatele.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným postupem policejního orgánu nedošlo k namítanému porušení práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu