ECLI:CZ:US:1998:4.US.287.98
sp. zn. IV. ÚS 287/98
Usnesení
IV. ÚS 287/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M.M., zastoupeného JUDr. B.G., proti rozhodnutí K.ú., č. 12-OR-26/97/2, ze dne 5. února 1998, a rozhodnutí ZKI, č. 35/98-32-odv.1, ze dne 18. května 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu 23.6.1998, se navrhovatel domáhá zrušení rozhodnutí K.ú., č. 12-OR-26/97/2, ze dne 5. února 1998, kterým bylo rozhodnuto, že se v souboru popisných informací katastru nemovitostí, v katastrálním území B., na listu vlastnictví č. 2279 pro vlastníky M.M. a L.W., každému k 1/2, zruší zápis parcely č. 1542/3 ve zjednodušené evidenci - původní grafický příděl č. 1542/3, a dále zrušení rozhodnutí ZKI, č. 35/98-32-odv.1, ze dne 18. května 1998, kterým bylo výše označené rozhodnutí Katastrálního úřad v N., potvrzeno. Navrhovatel v ústavní stížnosti uvádí, že k podání ústavní stížnosti proti těmto rozhodnutím orgánů veřejné moci jej vede skutečnost, že jimi byl připraven o své vlastnictví k polovině parcely ve zjednodušené evidenci - původním grafickém přídělu č. 1542/3 v k.ú. B. - s veškerým příslušenstvím, součástmi, právy a povinnostmi, které získal na základě pravomocného a vykonatelného usnesení Okresního soudu v Karviné, č. 50 L) 1381/96, Nd 392/96, ze dne 5. února 1997, a tíhl ve vztahu k němu došlo k porušení čl. 11
2 IV. ÚS 287/98
odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, neboť byl zbaven bez náhrady vlastnictví, které získal děděním.
Ústavní soud se ve vztahu k výše označeným rozhodnutím zabýval otázkou, zda je proti nim ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost přípustná, totiž, zda stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. V daném případě je nutno uvést, že ústavní stížností napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci jsou rozhodnutími o opravě chyby v katastrálním operátu vydanými ve správním řízení, konkrétně rozhodnutími vydanými podle §8 odst. 5 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, v platném znění. Z koncepce správního soudnictví, zakotvené v části páté občanského soudního řádu (§244 a násl. o.s.ř.), plyne, že se jedná o rozhodnutí, k jejichž přezkoumání jsou oprávněny obecné soudy, a to ve smyslu §247 odst. 1 o.s.ř., na základě žaloby podané osobou, která tvrdí, že byla na svých právech zkrácena rozhodnutími správního orgánu, a žádá, aby soud přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud z obsahu stěžovatelova podání zjistil, že proti výše označeným rozhodnutími orgánů veřejné moci se nebránil žalobou v rámci správního soudnictví, dospěl k závěru, že ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
S ohledem na uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout, aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vad jeho návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 1998
JUDr.Eva Zarembová soudce zpravodaj