ECLI:CZ:US:1998:4.US.3.97
sp. zn. IV. ÚS 3/97
Usnesení
IV. ÚS 3/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti PhDr. D.D., zastoupeného advokátem JUDr. J.M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 7 To 394/96, ze dne 8. 11. 1996, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 5 T 97/95, ze dne 14.5.1996, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 7 To 394/96, ze dne 8.11.1996. Tímto usnesením bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn.5 T 97/95, ze dne 14.5.1996, kterým byl uznán vinným trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá dotčení ústavně zaručených základních práv
- 2 - IV.ÚS 3/97
zakotvených v čl.8 odst.2 větě první Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a č1.90 Ústavy ČR. Podstatu namítaného porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel v tom, že mu nebylo řádným způsobem sděleno obvinění z trestného činu, za který byl odsouzen, a v důsledku toho orgány činné v trestním řízení následně opakovaně porušily jednotlivá ustanovení trestního řádu,která mají za účel zabezpečit práva obviněného na obhajobu. Vzhledem k tomu, že mu podle jeho názoru nebylo v přípravném řízení vůbec sděleno obvinění, nemohl se vyjádřit ke všem skutečnostem, které mu jsou kladeny za vinu, a k důkazům o nich. Úkony prováděné v přípravném řízení byly proto prováděny nezákonně, včetně podání obžaloby. Dovozuje tak, že byl v rozporu se základními zásadami trestního řádu postaven před soud a odsouzen. Ačkoliv na skutečnost, že mu obvinění nebylo vůbec sděleno a že byl tudíž posléze obžalován a stíhán v rozporu se základním ustanovením §2 odst. 8 trestního řádu, upozorňoval již ve svém odvolání, Krajský soud v Ostravě na tyto nezákonnosti v provedeném trestním řízení nebral zřetel a odvolání zamítl. Vedle tvrzeného právně neúčinného sdělení obvinění, z čehož následně vyplývala nezákonnost dalšího postupu orgánů činných v trestním řízení, namítá stěžovatel dále, že u výslechu svědků H. a S. nebyla v intencích §95 odst. 3 trestního řádu přítomna žádná další osoba, čímž byl ještě prohlouben zásah do jeho ústavních práv. V závěru pak poukazuje na to, že v samotném základě celé věci stálo porušení č1.17 odst. 1 Listiny, zaručujícího právo na informace, jichž se mu nedostalo na pracovišti Katastrálního úřadu v J.
Ústavní soud ČR si k posouzení ústavní stížnosti připojil soudní spis Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 5 T 97/95, a vyžádal si vyjádření Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že námitky obsažené v ústavní stížnosti jsou vcelku totožné s námitkami uváděnými v podaném odvolání a týkají se porušení procesních ustanovení trestního řádu. Krajský soud s ohledem na skutečnost, že již neměl k dispozici předmětný soudní spis, odkázal na odůvodnění svého usnesení a opakovaně uvedl, že v přípravném řízení bylo postupováno v souladu s tehdy platnou
3 - IV.ÚS 3/97
právní úpravou, k vytýkanému porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele podle něj nedošlo, a proto navrhuje, aby byla ústavní stížnost zamítnuta. Krajské státní zastupitelství se postavení vedlejšího účastníka v tomto řízení vzdalo.
Podstata ústavní stížnosti stěžovatele, který se odvolává na porušení čl. 8 odst.2 Listiny a čl. 6 odst. 1 písm. a) Úmluvy, spočívá v jeho tvrzení, že orgány činné v jeho trestní věci nepostupovaly v souladu se zákonnou úpravou, základ nezákonnosti a protiústavnosti jejich postupu spatřuje v tom, že mu nebylo řádně sděleno obvinění. V tomto směru zjistil Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp.zn.5 T 97/95, že ve věci stěžovatele došlo k zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 trestního řádu, ve znění platném do 31. 12. 1993, pro trestný čin pomluvy dle §206 odst. 1 trestního zákona, usnesením vyhledavatele Policie ČR ze dne 24. 11. 1993, čj. ČVS: OOP-1164/93. Obvinění bylo stěžovateli sděleno opatřením téhož orgánu ze dne 24.11.1993 podle §169 písm. a)trestního řádu, který je stěžovateli zaslal poštou na doručenku do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště. Jak je patrno z přiložené poštovní doručenky, byla poštou výzva k vyzvednutí zásilky učiněna dne 3.12.1993 a písemnost byla u poštovního úřadu v T. uložena dne 6.12.1993.
Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozhodnutí, jímž potvrdil odsuzující rozsudek soudu I. stupně, k okolnostem sdělení obvinění uvedl, že právní úprava platná v době, kdy ke sdělení obvinění stěžovateli došlo, tj. před novelou trestního řádu, účinnou od 1.1.1994, provedenou zákonem č. 292/1993 Sb. (dále jen "novela"), umožňovala sdělit obvinění písemně poštou. Vyhledávací orgán tak postupoval v souladu s ustanovením §. 62 odst. 1 trestního řádu, ve znění platném před novelou, podle něhož nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručí se zpravidla poštou. Podle §63 trestního řádu, před novelou, mohl nesporně vyhledávací orgán zásilku doručit do vlastních rukou, pokud to ve smyslu §63 odst. 1 písm. c) trestního řádu z důležitých důvodů nařídil, a jak vyplývá z doručenky připojené ke sdělení obvinění, vyhledávací orgán v
4 - IV.ÚS 3/97
posuzovaném případě sdělení obvinění doručoval skutečně do vlastních rukou obviněného stěžovatele. Uložení zásilky dle odst. 2 §63 trestního řádu, před novelou, nebylo vyloučeno, neboť se nejednalo o zásilky uvedené v §63 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu, nýbrž o písemnost uvedenou v §63 odst. 3 písm. c) trestního řádu, přičemž uložení zásilky by bylo vyloučeno v tom případě, že by to ve smyslu §63 odst. 4 trestního řádu vyhledávací orgán na zásilce vyznačil. Uložení doručované zásilky v daném případě vyhledávací orgán nevyloučil. Bylo tedy, jak dovodil krajský soud při sdělení obvinění ze dne 24.11.1993 stěžovateli, postupováno v souladu s citovanými ustanoveními trestního řádu. Dále krajský soud v důvodech svého rozhodnutí uvádí, že nedůvodné jsou i námitky o neúčinnosti sdělení obvinění ve vztahu k novele trestního řádu provedené zákonem č. 292/1993 Sb., o věcně a místně nepříslušném vyšetřovateli. V tomto směru krajský soud poukázal na čl. IV. odst. 2, o přechodných a zrušovacích ustanoveních zákona č. 292/1993 Sb., podle něhož k řízení, které ke dni účinnosti tohoto zákona konal vyhledávací orgán, je příslušný vyšetřovatel, nemusí však opakovat úkony vyhledávacího orgánu, pokud byly provedeny způsobem stanoveným dosavadními předpisy.Před citovanou novelou trestního řádu v souladu s tehdy platnou právní úpravou konal řízení věcně a místně příslušný vyhledávací orgán OO Policie ČR, který též provedl podstatnou část úkonů, zejména výslechy poškozené a svědků. V důsledku zmíněné novelizace trestního řádu pak uvedený vyhledávací orgán správně předal dne 12.1.1994 věc do vyšetřování a další řízení pak konal věcně i místně příslušný vyšetřovatel OÚV Policie ČR, který pak provedl i výslech obviněného dne 15.4.1994, kdy mu předal sdělení obvinění, učiněné v té době věcně i místně příslušným vyhledávacím orgánem dne 24.11.1993, které již obviněný stěžovatel odmítl převzít. Na procesní správnosti postupu vyhledávacího orgánu nemohlo ničeho změnit ani sdělení obvinění OÚV Policie ČR,které předložil v rámci veřejného zasedání obhájce obžalovaného, když toto jednak není vůbec ve spise založeno, jednak jde navíc toliko o procesní akt učiněný místně nepříslušným orgánem po novelizaci trestního řádu, aniž byl respektován zákonný postup
- 5 - IV.ÚS 3/97
vyhledávacího orgánu před uvedenou novelou. Soud tedy uzavírá, že právě s ohledem na ustanovení čl. IV. odst. 2 zákona č. 292/1993 Sb. bylo v přípravném řízení postupováno v souladu s tehdejší právní úpravou a obžaloba byla podána na základě procesně správného postupu orgánů činných v trestním řízení. V souvislosti s námitkou na údajné nerespektování ustanovení §95 odst. 3 trestního řádu pak krajský soud s odkazem na znění uvedeného ustanovení uvedl, že ve všech případech byly vyslýchaným osobám protokoly přečteny, byly shledány v plném rozsahu správnými a žádné změny ani doplnění protokolu nebyly požadovány. I v tomto směru byl tedy zachován zákonný postup.
Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě opakuje argumenty, uváděné již v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, s nimiž se však Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozhodnutí, jak shora patrno, dostatečně vypořádal, a to způsobem, v němž Ústavní soud neshledal protiústavnost. Při posuzování dané věci je třeba mít na zřeteli, že k zahájení trestního stíhání stěžovatele došlo před novelou trestního řádu, provedenou zákonem č. 292/1993 Sb. Postup vyhledávacího orgánu, který zvolil písemný způsob sdělení obvinění stěžovateli, nevybočoval z rámce daného tehdejší zákonnou úpravou, jak podrobně vysvětlil krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí, a nemohl se tedy tento postup dostat do rozporu s č1.8 odst. 2 Listiny, který v prvé větě stanoví, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon. Tento způsob však nelze považovat ani za odporující čl. 6 odst. 3 písm. a) Evropské úmluvy, kterého se stěžovatel rovněž dovolává, když ke sdělení obvinění, byť se tak stalo písemnou formou, došlo bezprostředně po zahájení trestního stíhání. Za konformní tomuto ustanovení je možno považovat i použitou formu doručení sdělení obvinění do vlastních rukou, a to přesto, že se tak stalo bez pokynu vyloučení náhradního doručení. Zákonný způsob doručení sdělení obvinění do vlastních rukou byl v daném případě dodržen, když z poštovního dokladu, týkajícího se doručení sdělení obvinění ze dne 24.11.1993 založeného ve spise, lze vyčíst, že k prvnímu pokusu o doručení došlo v den, kdy byla stěžovateli zanechána výzva, tj. 3.12.1993, a k druhému pokusu o doručení pak došlo právě dne 6.12.1993, kdy byla zásilka
- 6 - IV.ÚS 3/97
následně na poště uložena. Nelze tedy přisvědčit ani další námitce stěžovatele, že v daném případě byl akt doručení proveden v rozporu s tehdy platným trestním řádem, nehledě k tomu, že, jak je patrno z obsahu spisu, zásilka, která obsahovala sdělení obvinění ze dne 24.11.1993, nebyla poštovním úřadem vyhledávacímu orgánu vrácena zpět jako nevyzvednutá v úložní době a Ústavní soud proto, a to považuje v daném případě rovněž za významné, nemá pochybnosti o tom, že písemné sdílení obvinění ze dne 24.11.1993 stěžovatel skutečně během tzv. úložní doby obdržel. V návaznosti na uvedené závěry, týkající se sdělení obvinění stěžovateli, nelze přisvědčit ani dalším stěžovatelem v ústavní stížnosti uváděným námitkám, když v tomto směru je možno odkázat na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, a to i pokud jde o námitky týkající se dodržení ustanovení §95 odst. 3 trestního řádu při výslechu svědků. Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 1998
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj