ECLI:CZ:US:1998:4.US.316.98
sp. zn. IV. ÚS 316/98
Usnesení
IV. ÚS 316/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti P.K., zastoupeného JUDr. J.J., proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 5. 1996, čj. 10 C 15/96-38, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 1998, čj. 18 Co 510/96-60, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že v řízení před těmito soudy byla nepochybně prokázána příčinná souvislost mezi stěžovatelem tvrzenou neplatnosti uzavřených smluv mezi ním a TJ a škodou vzniklou tím, že stěžovatel v těchto prostorách přestal podnikat. Dospěly-li tedy obecné soudy k opačnému závěru a stěžovatelovu žalobu zamítly, porušily tím zásady spravedlivého procesu uvedené v článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a
2 IV. ÚS 316/98
politických právech a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru ústavní soud zjistil z obsahu spisu 10 C 15/96 Okresního soudu v Náchodě, že stěžovatel uplatnil žalobou došlou tomuto soudu dne 30. 6. 1995 vůči žalované TJ nárok na náhradu škody, ušlého zisku ve výši Kč 36.000,-- s přísl., způsobené mu žalovanou zapříčiněním neplatnosti "zavřených smluv o pronájmu nebytových prostor. Okresní soud v Náchodě již uvedeným rozsudkem žalobu zamítl, když dospěl k jednoznačnému závěru, že tvrzená neplatnost uzavřených smluv nebyla příčinou, proč stěžovatel předmětné nebytové prostory vyklidil a přestal zde podnikat. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil, ztotožniv se v podstatě s důvody přezkoumávaného rozsudku, tedy i s poukazem na nedostatek příčinné souvislosti mezi neplatností smluv a vznikem škody.
Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř. ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci stalo, podmínky dané ustanovením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. Dospěly-li tedy obecné soudy k závěru, že stěžovatel vyklidil předmětné nemovitosti z jiných důvodů, potom Ústavní soud, jsa vázán již konstatovaným principem nezávislosti soudu, může stěží toto hodnocení důkazů obecnými soudy posoudit za dané situace odchylně. Protože tak v projednávané věci neučinily ani obecné soudy, nedotýká se Ústavní soud závěrů, k nimž Okresní soud v Náchodě dospěl ve věci sp. zn. 5 C 246/92 o tom, že předmětná smlouva je neplatná i pro nedostatek souhlasu správního orgánu, stejně jako otázky splnění všech podmínek nezbytných ke vzniku tvrzeného věcného břemene.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
3 IV. ÚS 316/98 Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. srpna 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu