ECLI:CZ:US:1998:4.US.356.97
sp. zn. IV. ÚS 356/97
Usnesení
IV. ÚS 356/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti H.P. a L.F., zastoupených advokátem JUDr. B.G., proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 To 324/97, ze dne 5. 8. 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhají, s odvoláním na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 3 T 137/96, ze dne 23.4.1997, byl druhý stěžovatel uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle ustanovení §156 odst. 3 trestního zákona, přičemž soud současně upustil podle §24 odst. 1 písm. a) trestního zákona od potrestání. Písemné vyhotovení rozsudku neobsahuje odůvodnění, neboť druhý stěžovatel i státní zástupce se vzdali odvolání. Ve lhůtě 8 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku obviněnému napadla tento rozsudek odvoláním první stěžovatelka, jakožto družka obviněného. Městský soud v Praze však svým usnesením, sp. zn. 6 To 324/97, ze dne 5.8.1997, její odvolání zamítl z důvodu, že bylo podáno osobou neoprávněnou, neboť rozsudek již nabyl právní moci dnem 28.4.1997. Stěžovatelé mají zato, že k zamítnutí odvolání nebyl dán zákonný důvod, neboť skutečnost, že se obviněný i státní zástupce vzdali práva odvolání, nezpůsobuje sama o sobě právní moc rozsudku a nezbavuje práva podat
2 IV. ÚS 356/97
odvolání osoby uvedené v §247 odst. 2 trestního řádu. Protože odvolání podané první stěžovatelkou ve prospěch druhého stěžovatele bylo podáno ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení rozsudku obviněnému, bylo podle názoru stěžovatelů rozhodnutím Městského soudu v Praze dotčenu jejich základní právo na spravedlivé projednání věci zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. I Listiny. Stěžovatelé proto navrhují, aby Ústavní soud stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 3 'I' 137/96. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného soudního spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že Ústavní stížnost není opodstatněná.
Jak Ústavní soud z připojeného soudního spisu zjistil, obžalovaný se do protokolu o hlavním líčení vzdal právu odvolání s tím, že si nepřeje odvolání osob uvedených v §247 odst. 2 trestního řádu (č. l. 204). Státní zástupkyně se vzdala odvolání dne 28.4.1997, a to v průběhu lhůty stanovené jí soudem (§314d odst. 2 trestního řádu). V návaznosti na tyto skutečnosti považoval Městský soud v Praze daný rozsudek za pravomocný dnem 28.4.1997 a odvolání první stěžovatelky, jako družky odsouzeného, zamítl, neboť toto odvolání bylo padle jeho názoru podáno osobou neoprávněnou.
Odvoláním jako opravným prostředkem lze napadnout pouze dosud nepravomocný rozsudek soudu, který o věci rozhodoval v prvním stupni. Městský soud v Praze, jako soud II. stupně, který v dané věci rozhodoval o odvolání první stěžovatelky, vyšel z ustanovení §139 odst. 1 trestního řádu, jež stanoví, že rozsudek je pravomocný podle písm. b) uvedeného ustanovení také tehdy, jestliže se oprávněné osoby odvolání výslovně vzdaly neboje výslovně vzaly zpět. Oprávněnými osobami k podání odvolání jsou i osoby uvedené v ustanovení §247 odst. 2 trestního řádu, které mohou rozsudek napadnout ve prospěch obžalovaného. Nemohou tak však učinit proti vůli obžalovaného, která však musí být projevena způsobem nevzbuzujícím pochybnost. V případech, kdy obžalovaný výslovně prohlásí, že si nepřeje, aby kterákoliv osoba z osob uvedených v §247 odst. 2 trestního řádu podala proti rozsudku odvolání, a i obžalovaný sám a státní zástupce se odvolání vzdali, jak se v daném případě i stalo, nastává právní moc okamžikem vzdání se odvolání, neboť v takovém případě k uvedenému okamžiku zde již není žádná osoba oprávněná odvolání podal a zároveň také není v běhu žádné odvolání. Z tohoto právního názoru vycházel ve svém rozhodnutí i Městský soud v Praze, v jehož postupu a rozhodnutí tak nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že stížností napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze došlo k tvrzenému zásahu do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů. Z uvedených důvodů byla proto Ústavní
stížnost podle §43 odst. 2 písni. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu