ECLI:CZ:US:1998:4.US.392.97
sp. zn. IV. ÚS 392/97
Usnesení
IV. ÚS 392/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J.H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 20 Co 380/97, ze dne 24. 7. 1997, a Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 6 C 44/97, ze dne 9. 5. 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, označenou jako "návrh na vydání opravného prostředku", domáhá zrušení shora označených usnesení obecných soudů. Usnesením, sp. zn. 20 Co 380/97, ze dne 24. 7. 1997, potvrdil Krajský soud v Hradci Králové usnesení Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 6 C 44/97, ze dne 9. 5. 1997, kterým tento soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění změn a doplňků. V zastaveném soudním řízení se stěžovatel svou žalobou domáhal na českém státu zaplacení úroků ve výši 9 855 761,- Kč z částky 5 000,- Kč, kterou jako půjčku poskytl svému otci na zaplacení peněžitého trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi v roce 1961. Tento odsuzující rozsudek byl v roce 1994 zrušen a tehdy zaplacený peněžitý trest byl státem vrácen. Podle stěžovatelova názoru se na souzenou věc vztahuje osvobození od soudního poplatku podle ustanovení §11 odst. 1 písm. g) a podle ustanovení §11 odst. 2 písm. i), j) zákona o soudních poplatcích. Napadenými usneseními obecných soudů, kterými bylo zastaveno řízení o stěžovatelově návrhu, došlo podle něj k dotčení jeho práva na soudní ochranu v rozporu s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto stěžovatel navrhuje zrušení obou usnesení obecných soudů a vydání rozhodnutí, podle kterého je žalovaný český stát zastoupený Ministerstvem spravedlnosti povinen zaplatit stěžovateli částku 9 855 761,- Kč, včetně nákladů řízení.
2 IV. ÚS 392/97
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 6 C 44/97. Po seznámení se s obsahem stěžovatelova podání a připojeného soudního spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, a to v zásadě ve shodném smyslu a rozsahu, jak stěžovatel uvedl již ve svém odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi, přičemž se s těmito argumenty odvolací soud ve svém usnesení vypořádal, a to způsobem, v němž nebyla shledána protiústavnost. Pokud jde o namítané dotčení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 3 Listiny, který stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené tímto nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, obecné soudy v napadených rozhodnutích neřešily stěžovatelem uplatněný hmotněprávní nárok, jež by bylo možno vztáhnout k čl. 36 odst. 3 Listiny. Rozhodnutí obecných soudů řešila splnění podmínek řízení a šlo tedy o rozhodnutí procesní povahy, přitom Ústavní soud se v posuzovaném případě ztotožnil s právním názorem obou obecných soudů vysloveným ve stížností napadených rozhodnutích, podle něhož na uplatňovaný nárok nelze osvobození od soudního poplatku podle ustanovení §11 odst. 1 písm. g) a §11 odst. 2 písm. i), j) zákona o soudních poplatcích vztáhnout. V důsledku této skutečnosti obecné soudy správně aplikovaly ustanovení §9 shora uvedeného zákona a řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavily, aniž tak stěžovateli odepřely právo na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1, Listiny. Ze shora uvedených důvodů byl proto návrh jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudem odmítnut, aniž byl stěžovatel dále vyzýván k odstranění vad svého podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 1998
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj