ECLI:CZ:US:1998:4.US.395.97
sp. zn. IV. ÚS 395/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA IV. ÚS 395/97
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 26. května 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti ing. J.H. a B.H., zastoupených advokátem JUDr. J.O., proti usnesení Okresního státního zastupitelství, čj. Zt 880/97, ze dne 11.8.1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhají s odvoláním na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zrušení shora označeného usnesení okresní státní zástupkyně v T., kterým byla zamítnuta stížnost prvého stěžovatele proti usnesení vyšetřovatele Okr.ú. vyšetřování Policie ČR, ČVS: OVV383/20-97, ze dne 24. 6. 1997. Tímto usnesením vyšetřovatel Policie ČR zastavil trestní stíhání proti obviněnému R.Č. pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 trestního zákona. Obviněný jako řidič zavinil dopravní nehodu, při níž došlo ke smrtelnému zranění spolujezdce R.H., syna stěžovatelů, a ke zranění dalšího spolujezdce. Stěžovatelé namítají, že v řízení, které předcházelo vydání usnesení o zastavení trestního stíhání, nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, zpochybňují závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie, napadají nesprávné hodnocení provedených důkazů a konkrétně vypočítávají procesní chyby a nedostatky při vyšetřování. Ve stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání stěžovatel na tyto vady poukázal,
2 IV. ÚS 395/97
stížnost však byla usnesením okresní státní zástupkyně zamítnuta z důvodu, že byla podána neoprávněnou osobou. Rozhodnutím státní zástupkyně bylo podle názoru stěžovatelů porušeno základní právo stěžovatelů na přístup ke spravedlnosti, spočívající v nemožnosti podat proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR o zastavení trestního stíhání, které stěžovatelé považují za zjevně nesprávné, stížnost. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti. Toto základní právo, stejně tak i základní právo obsažené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, bylo stížností napadeným usnesením dotčeno, a proto stěžovatelé navrhují usnesení okresní státní zástupkyně zrušit.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okr.ú. vyšetřování Policie ČR, sp. zn. ČVS: OVV-383/20-97, a dozorový spis Okresního státního zastupitelství, sp. zn. Zt 880/97. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojených spisů dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost není opodstatněná.
Stěžovatelé vystupovali v zastaveném trestním stíhání jako poškození. Právní postavení poškozeného v trestním řízení je trestním řádem explicitně specifikováno v zákonných ustanoveních, stanovících jejich oprávnění v trestním řízení, která jsou orgány činné v trestním řízení povinny respektovat. Poškozený je ve smyslu ustanovení §12 odst. 6 trestního řádu jednou z procesních stran trestního řízení. Je jím každý, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda (§43 odst. 1 trestního řádu). Z tohoto zákonného vymezení poškozeného vyplývají jeho zákonná oprávnění, která mu trestní řád poskytuje, a která trsají umožnit uspokojení jeho nároků na náhradu škody. K dosažení tohoto účelu trestní řád zejména v ustanovení §43 odst. 1 vypočítává procesní práva poškozeného a současně je pozitivním a negativním způsobem ohraničuje. Své nároky na náhradu škody může přitom za stanovených zákonných podmínek poškozený uplatňovat přímo v trestním řízení (tzv. adhezní řízení) nebo může svůj nárok uspokojit v rámci řízení občanskoprávního, popř. v řízení před jiným příslušným orgánem. Do řízení jako součásti trestního řízení však nespadá otázka, zda bude obviněný stíhán, a zda je správný výrok o vině. V této souvislosti lze také odkázat na usnesení Ústavního soudu, publikované pod č. 5 Sbírky nálezů a usnesení, sv. 7, v jehož odůvodnění bylo s odkazem na články 39 a 40 Listiny zdůrazněno, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu a stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního stíhání rovněž o tom, zda byl trestný čin spáchán.
Stěžovatelé ve vztahu k napadenému usnesení okresní státní zástupkyně namítají porušení čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy z důvodu, že jejich stížnost byla zamítnuta, neboť byla podána osobou neoprávněnou. Současně namítají porušení některých zákonných ustanovení trestního řádu v řízení, které předcházelo vydání usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů je toho názoru, že postupem okresního státního zastupitelství nedošlo k tvrzenému zásahu do základního práva stěžovatelů na přístup ke spravedlnosti a spravedlivý (řádný ) proces. Podle ustanovení §172 odst. 3 trestního řádu byli poškození o zastavení trestního stíhání vyrozuměni a v poučení k usnesení vyšetřovatele Policie ČR byli stěžovatelé seznámeni s tím, že poškozený není osobou oprávněnou k podání stížnosti. Tento postup je v souladu s ustanoveními trestního řádu a nijak se nedotýká práv, která poškozeným přiznává ustanovení §43 trestního řádu. Na tomto místě je třeba také uvést, že i když trestní řád nepřiznává poškozenému právo stížnosti do usnesení o zastavení trestního stíhání vyšetřovatelem, dává poškozenému jiné zákonné prostředky, jejichž prostřednictvím se může poškozený aktivně účastnit přípravného řízení
3 IV. ÚS 395 / 97
(§43 tr. ř. - např. právo podávat návrh na doplnění dokazování) a další, kterými poškozený může docílit přezkoumání postupu vyšetřovatele ve vyšetřování (§167 tr.ř.)
Tyto zákonné prostředky byly ze strany poškozených využity (návrh na doplnění dokazování - návrh poškozených ze dne 18.7.1997 a doplnění tohoto návrhu o další vyjádření podání ze dne 23. 7. 1997). Na oba tyto přípisy bylo reagováno ze strany státního zástupce, který se jimi zabýval jako podnětem k postupu podle §174 odst. 2 písm. e) tr.ř., a o výsledku přezkoumání rozhodnutí vyšetřovatele byli také poškození vyrozuměni. Postup orgánů činných v trestním řízení tak v tomto směru nevybočil z rámce daného zákonnými ustanoveními trestního řádu, týkajících se práv poškozených, a ústavní soud proto nezjistil stěžovateli namítané dotčení jejich ústavně zaručených základních práv. Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost stěžovatelů podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnuta.
Současně s ústavní stížností podali stěžovatelé podle ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení ustanovení §172 odst. 3 celé věty čtvrté trestního řádu z důvodu, že jeho uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Ke zrušení tak navrhují větu stanovící, že poškozený se o zastavení trestního stíhání vyrozumí. Stěžovatelé tímto návrhem, aniž by současně, jak vyžaduje ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu, uvedli, v čem spatřují jeho protiústavnost, chtějí nepochybně dosáhnout toho, aby byl poškozený oprávněn k podání stížnosti proti zastavení trestního stíhání podle ustanovení §172 odst. 1 trestního řádu. Zrušením navrženého ustanovení by však byla pouze vypuštěna povinnost stanovící, že poškozený se o zastavení trestního stíhání vyrozumí, aniž by stěžovatelé dosáhli jimi sledovaného účelu. Z hlediska tohoto stěžovateli sledovaného účelu však skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, nenastala uplatněním zákonného ustanovení navrženého ke zrušení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé v návrhu na zrušení ustanovení zákona nesplnili výše zmíněné zákonné požadavky stanovené v §74 zákona č. 182/1993 Sb., a že sama ústavní stížnost byla odmítnuta, byl návrh na zrušení části ustanovení §172 odst. 3 trestního řádu odmítnut podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu