ECLI:CZ:US:1998:4.US.43.98
sp. zn. IV. ÚS 43/98
Usnesení
IV. ÚS 43/98 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti 1. MUDr. Z.B., 2. MUDr. P.B., 3. MUDr. L.Ch., 4. MUDr. G.K., 5. MUDr. J.K., 6. Pharm.Dr. Z.P., 7. MUDr. P.P., 8. MUDr. R.R., 9. MUDr. L.R., všichni zastoupeni JUDr. L.Č., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, čj. 14 C 23/97-38, ze dne 2. 10. 1997, a rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 100/98-61, ze dne 16. 4. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se svou ústavní stížností domáhají zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 shora označeného, jímž byl zamítnut jejich návrh na určení, že usnesení sjezdu delegátů ČLS ze dne 20. 11. 1996, kterým bylo do stanov uvedené společnosti pojato ustanovení §2 odst. 8, je neplatné, a dále určení, že rozhodnutí představenstva ČLS ze dne 30. 12. 1996 o zrušení členství HS, jako organizační složky žalované společnosti, je neplatné, a že členství této organizační složky dále trvá. Svou ústavní stížnost posléze rozšířili také proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 100/98-61, ze dne 16. 4. 1998, jímž byl po provedeném řízení o opravném prostředku stěžovatelů, podaném proti shora označenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, tento rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný
2 IV. ÚS 43/98
potvrzen, přičemž Městský soud v Praze tímto rozsudkem také zamítl návrh stěžovatelů na připuštění dovolání proti svému rozhodnutí s odůvodněním, že vázanost soudu doslovným zněním žalobního petitu, bez ohledu na obsah skutkového odůvodnění žaloby a postup soudu při přezkumu rozhodnutí pudle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., se netýká řešení otázek zásadního významu ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Stěžovatelé, jak je patrno z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 14 C 23/97, který si Ústavní soud připojil, učinili návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním potvrzujícího - ve výroku o věci samé - odvolacího rozsudku a tento návrh odůvodnili tím, že otázkou zásadního právního významu, kterou by měl vyřešit dovolací soud, je vázanost soudu doslovným zněním žalobního petitu bez ohledu na obsah skutkového odůvodnění žaloby, jakož i postup soudu při přezkumu rozhodnutí dle §15 zákona č. 83/1990 Sb., přitom právě postup obecných soudů v uvedeném směru v ústavní stížnosti napadají, a dovozují, že v důsledku tohoto podle jejich názoru nesprávného postupu jim byla upřena možnost řádného soudního projednání jejich případu, kdy, jak tvrdí, byli postaveni do situace, že rozhodnutím dobrovolné organizace byli zbaveni členských práv, zrušena jejich odborná organizace a navíc nařčeni z nevědeckého způsobu léčby. Odvolací soud v ústavní stížností napadeném rozsudku, jak již shora uvedeno, návrhu stěžovatelů na vyslovení přípustnosti dovolání nevyhověl, stěžovatelé však - jak Ústavní soud zjistil dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 2, proti rozsudku odvolacího soudu dovolání nepodali. Za tohoto stavu pak Ústavní soud musel učinit závěr, že ústavní stížnost stěžovatelů je nepřípustná (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.), neboť stěžovatelé nevyužili - ač mohli - možnosti dané v jejich případě shora citovaným ustanovením §239 odst. 2 o.s.ř., a nevyčerpali tak všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytoval. Proto z tohoto důvodu byla jejich ústavní stížnost jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 1998
JUDr Eva Zarembová
soudce zpravodaj