ECLI:CZ:US:1998:4.US.435.97
sp. zn. IV. ÚS 435/97
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti D.K., zastoupeného advokátem JUDr. V.Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 1997, sp. zn. 3 To 26/97, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 1997, sp. zn. 7 T 131/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 19. 11. 1997 doručena ústavní stížnost, která byla doplněna podáním doručeným dne 20. 1. 1998. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 1997, sp. zn. 3 To 26/97 (chybně v ústavní stížnosti uvedena sp. zn. 3 To 35/96), kterým byla zamítnuta podle ustanovení §256 trestního řádu jako nedůvodná odvolání státního zástupce a stěžovatele jako obžalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 1997, sp. zn. 7 T 131/95. Na základě tohoto rozsudku byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 a 2 trestního zákona a dále trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 za použití §143 tr. zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, se zařazením do věznice s dozorem. Stěžovatel byl zároveň uznán vinným zaplatit poškozenému částku Kč 74 000,-.
Stěžovatel tvrdí, že oběma napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva na osobní svobodu a k porušení práva na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě a v přiměřené lhůtě projednána, a proto navrhuje, aby ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadená rozhodnutí zrušena. Stěžovatel zároveň požádal o odložení výkonu trestu.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona).
Vzhledem k ustanovení §140 odst. 1 písm. a) tr. řádu nabylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 1997, sp. zn. 3 To 26/97, právní moci dne 16. 9. 1997, tj. dnem vyhlášení, neboť se jedná o rozhodnutí, proti němuž zákon nepřipouští další řádný opravný prostředek. Byla-li tedy ústavní stížnost podána podle razítka podací pošty dne 17. 11. 1997 (pondělí), tj. 63. den, stalo se tak po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Poslední den lhůty pro případné podání ústavní stížnosti připadl na pátek 14. 11. 1997, nikoli tedy na den 17. 11. 1997, jak nesprávně poukazuje právní zástupce stěžovatele. Ústavní soud připomíná, že kogentní ustanovení §72 odst. 2 zákona neumožňuje prominutí ani prodloužení lhůty pro podání ústavní stížnosti a zejména že toto ustanovení počátek lhůty stanoví speciálním způsobem (lhůta počíná dnem práva moci, nikoli, jak je obvyklé, dnem následujícím).
Soudci zpravodaji proto nezbylo než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj