ECLI:CZ:US:1998:4.US.438.98
sp. zn. IV. ÚS 438/98
Usnesení
Ústavní soud v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.F., zastoupeného JUDr. I.L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 1998, sp. zn. 9 To 613/98 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. 7 Nt 4020/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 16. 10. 1998 doručena ústavní stížnost, v níž stěžovatel poukazuje na skutečnosti, že shora uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Brně byla dle ustanovení §71 odst. 2 tr. řádu prodloužena lhůta vyšetřovací vazby do 23. 11. 1998, tedy o čtyři měsíce. Krajský soud v Brně toto usnesení potvrdil. Stěžovatel v uvedeném jednání vidí porušení základních práv a svobod , tedy že byl v rozporu s Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") :
- zbaven svobody jinak a z jiných důvodů než zákonných (čl. 8 odst. 2)
- vzat do vazby (čl. 8 odst. 5),
- zbaven možnosti domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1),
- porušen princip presumpce neviny (čl. 40 odst. 2),
- zbaven práva a času k přípravě obhajoby (čl. 40 odst. 3),
- zbaven práva odepřít výpověď (čl. 40 odst. 4)
a sice tím, že vazební důvody nebyly dostatečně podloženy a soud vycházel toliko z výše hrozící sankce.
Tyto okolnosti se nezměnily ani postupem času a vazba byla následně prodloužena, opět s obecnými odkazy, zejména na možné zmaření účelu trestního řízení, aniž soudy přezkoumaly skutečný stav věci.
Dále byla, dle stěžovatele, jeho zaručená práva porušena v tom, že vyšetřovatelka odmítala stěžovateli i jeho právnímu zástupci nahlédnout do spisu, aniž k tomu byly závažné důvody, jak je presumuje trestní řád. Tyto důvody nebyly ani závažné ani konkrétní a ani důvodné. Odmítá také možnost ovlivnění zamýšleného dokazování. Současně odkazuje na skutečnost, že informace o dalších výsleších jsou jen obecně formulovány, aniž je uvedeno, kdo má být vyslechnut. V uvedeném jednání shledává narušení práva na přípravu obhajoby.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že důvody vazby shledal za pokračující a důvodné, protože propuštěním obviněného by mohlo dojít ke zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Odkázal na své usnesení, ve kterém uvádí, že důvodům, o které se opírá Městský soud v Brně, je třeba přisvědčit, neboť se nesporně jedná o závažnou trestnou činnost, k jejímuž objasnění je zapotřebí rozsáhlého dokazování.
Městský soud v Brně ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
Krajské státní zastupitelství, jako vedlejší účastník, k uvedené ústavní stížnosti uvedlo, že v průběhu řízení nedošlo ke změnám, které by podstatnou měrou ovlivnily důvodnost trvání vazby, i když při posledním podaném návrhu na prodloužení vazby dne 6. 11. 1998 bylo konstatováno, že odpadl vazební důvod dle §67 písm. b) tr. řádu, neboť podstatné vyšetřovací úkony na území ČR byly provedeny. Důvody dle §67 písm. a) tr. řádu, však podle názoru státního zastupitelství trvají. K námitce stěžovatele, že mu nebylo umožněno nahlédnout do spisu pro závažné důvody toto jednání odůvodňující, se ve vyjádření uvádí, že k žádosti ze dne 25. 8. 1998 bylo rozhodnuto, že důvody k odmítnutí možnosti nahlédnout do spisu nadále nejsou dány, a proto byl vyšetřovatelce dán pokyn k umožnění nahlédnutí.
Na základě uvedených vyjádření a předloženého spisu K.ú.v. dospěl Ústavní soud k názoru, že druhý z důvodů ústavní stížnosti, tj. neumožnění nahlédnutí do spisu a z toho plynoucí neumožnění přípravy náležité obhajoby, pominul. Ve zbývající části stížnosti pak Ústavní soud shledává postup orgánů činných v trestním řízení za přiměřený a správný. Současně neshledal namítané porušení základních práv a svobod v úkonech orgánů činných v trestním řízení tak, jak je stěžovatel uvádí. Ústavní soud je si pochopitelně plně vědom toho, že samo vzetí do vazby je závažným zásahem do Listinou zaručených lidských práv a svobod. Z tohoto důvodu je její uvalení a trvání ošetřeno řadou konkrétních mechanismů a prostředků, které má stěžovatel k dispozici prakticky permanentně. Za této právní úpravní úpravy musí být ústavní stížnost prostředkem ochrany práv jen zcela výjimečně, a to za situace, kdy by orgány činné v trestním řízení vykládaly tyto předpisy natolik extrémním způsobem, že by to vybočovalo z mezí ústavnosti. Řešení a hodnocení konkrétních okolností konkrétní vazby je především úkolem obecných soudů a není věcí Ústavního soudu, aby činnost těchto soudů nahrazoval a jím provedená hodnocení nahrazoval svým vlastním názorem. Ostatně, jak je zřejmé i v této věci, Ústavní soud rozhoduje zpravidla za situace, která je již zcela odlišná od té, která existovala v době podání návrhu.
S odkazem na uvedené okolnosti proto Ústavní soud stížnost odmítl dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a).
Rozhodnutí Ústavního soudu je závazné pro všechny osoby a orgány.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 1998
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu