ECLI:CZ:US:1998:4.US.447.97
sp. zn. IV. ÚS 447/97
Usnesení
IV. ÚS 447/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.Š., zastoupené advokátem JUDr. B.G., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 1997, sp. zn. 18 Co 573/97, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň jih ze dne 4.7.1997, sp. zn. 6 C 136/96-70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 27. 11. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím v právní věci o zaplacení Kč 48 539,- s přísl. s tvrzením, že odporují čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatelky, že soudy při svém rozhodování neměly přihlížet k čl. 19 odst. 5 Stanov M., ve kterém je uvedeno, že přesahuje-li vypořádací podíl, na jehož výplatu má člen družstva v případě ukončení členství v družstvu právní nárok částku Kč 5 000,-, je částka přesahující Kč 5 000,- splatná teprve po uplynutí 10 let od schválení roční uzávěrky za rok, v němž
IV. ÚS 447/97
zaniklo členství bývalého člena v družstvu, a to ve splátkách, jejichž výši určí každoročně členská schůze, neboť svou krajní neurčitostí odporuje dobrým mravům ve smyslu §3 občanského zákoníku. Soudy měly proto podle stěžovatelky k této skutečnosti přihlédnout a postupovat podle §232-234 obchodního zákoníku.
Podle čl. 83 ústavy České republiky je Ústavní soud orgánem ochrany ústavnosti. Proto předmětem ústavní stížnosti může být jen případná neústavnost postupu, jímž soudy hodnocení důkazů provedly, tedy neústavnost procesu, jímž soudy dospěly ke skutkovým a právním závěrům ve věci.
Po posouzení obsahu ústavní stížnosti lze konstatovat, že stěžovatelka blíže neodůvodnila, v čem spočívá tzv. neústavnost postupu obecných soudů, naopak je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými a právními závěry soudů obou stupňů. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nezpochybnil nárok stěžovatelky na úhradu vypořádacího podílu a jasně vyložil problematiku výpočtu a úhrady vypořádacího podílu ve vztahu k ustanovení §233 obchodního zákoníku. Dále pak upozornil, že není oprávněn přezkoumávat stanovy družstva a zabývat se tím, zda část přijatých stanov odporuje dobrým mravům. Ústavní soud připomíná, že toto oprávnění náleží rejstříkovému soudu, který by měl zjišťovat, zda schválené stanovy mu předložené jsou v souladu se zákonem či nikoliv.
Skutečnost, že stěžovatelka má na zjištěný skutkový stav jiný právní názor, nelze považovat za neústavnost postupu obecných soudů. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj