ECLI:CZ:US:1998:4.US.466.97
sp. zn. IV. ÚS 466/97
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 11. března 1998 v senátě ve věci ústavní stížnosti společnosti S. - A., zastoupené JUDr. O. H., advokátkou AK, proti nečinnosti soudu a průtahům v soudním řízení ve věci sp. zn. 24 Cm 183/96 Krajského obchodního soudu v Brně, za účasti Krajského obchodního soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Krajskému obchodnímu soudu v Brně se u k l á d á , aby
nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 24 Cm
183/96 a aby neprodleně v této věci jednal.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností napadá stěžovatelka nečinnost
a průtahy v soudním řízení ve věci sp. zn. 24 Cm 183/96 Krajského
obchodního soudu v Brně, neboť tento soud od podání návrhu ze dne
26. 3. 1996 neučinil ve věci žádný úkon. Touto nečinností soudu
jsou porušována stěžovatelčina ústavně zaručená práva zakotvená
v článku 90 Ústavy ČR, jakož i článku 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka proto
navrhuje uložit nálezem Krajskému obchodnímu soudu v Brně, aby
nepokračoval v průtazích ve věci shora uvedené spisové značky a ve
věci jednal.
Krajský obchodní soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 6. 3.
1998 poukázal na to, že v současné době je v rejstříku vedeno 1
824 nevyřízených věcí a že přednostním vyřízením věci, požadovaném
stěžovatelkou, by bylo nepřípustně zasahováno do práva jiných
účastníků na projednání věci bez zbytečných průtahů (článek 38
Listiny), a to v řízeních zahájených před podáním žaloby v této
věci.
Z obsahu spisu 24 Cm 183/96 Krajského obchodního soudu v Brně
Ústavní soud zjistil, že žalobou ze dne 26. 3. 1996, došlou
Krajskému obchodnímu soudu v Brně dne 28. 3. 1996, domáhá se
stěžovatelka proti žalované společnosti ČAS Z., s. r. o.,
zaplacení částky 53 550,- DM. Ze spisu je patrno, že od dojití
žaloby neučinil Krajský obchodní soud v Brně žádný úkon.
Z korespondence předložené stěžovatelkou je konečně patrno, že
její zástupkyně celkem čtyřikrát urgovala vyřizování věci, přičemž
v odpovědích na tyto urgence bylo poukazováno na počet dosud
nevyřízených sporů u Krajského obchodního soudu v Brně. Předseda
krajského obchodního soudu ve svém dopise ze dne 10. 6. 1997
uvedl, že "zbytečnými průtahy pak zajisté není doba, po kterou
účastníci řízení musí počkat, až na jejich spor přijde řada - vše
v závislosti na počtu dříve podaných žalob a na počtu soudců,
kteří jsou k soudu jmenováni".
Podle článku 90 Ústavy ČR soudy jsou povolány především
k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu
právům. Článek 38 odst. 2 Listiny mimo jiné stanoví, že každý má
právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů.
Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním třeba proto přisvědčiti
stěžovatelce v tom, že v řízení ve věci sp. zn. 24 Cm 183/96
Krajského obchodního soudu v Brně dochází k porušování
konstatovaných ústavně zaručených práv. Doba jednoho a tři čtvrtě
roku by sice sama o sobě stěží vybočovala z rámce "přiměřené
lhůty", a to navíc s přihlédnutím k tomu, že jde o věc obchodní,
mezi určujícími faktory, které je zde třeba zkoumat, však
nepochybně hraje významnou roli i způsob, jakým soud již od
počátku přistupuje k projednání věci. V této souvislosti nelze
proto pominout, co Ústavní soud považuje v této věci za podstatné,
že od podání žaloby, tedy od 28. 3. 1996, neučinil soud ve věci
vůbec žádný úkon, tedy kupř. doposud nedoručil podanou žalobu
žalovanému. Tento moment má sám o sobě natolik manifestní povahu,
že o porušení stěžovatelčiných práv v ústavně právní rovině lze
sotva pochybovat. Námitky soudu, že k těmto průtahům došlo
v důsledku obecně známé a u tohoto soudu také existující
přetíženosti, lze proto z uvedených důvodů sotva akceptovat. Je
totiž věcí státu, jak bylo konstatováno již v předchozích nálezech
Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 55/94, I. ÚS 5/96,
organizovat své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené
v Listině byly respektovány. Případné nedostatky v tomto směru
nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu
svých práv v konstatované "přiměřené lhůtě". Ústavní soud nesdílí
tedy v tomto směru právní názor, jaký byl zaujat tímto soudem ve
věci sp. zn. III. ÚS 218/97, totiž že pojem "stát" v citované
právní větě nálezu ve věci sp. zn. IV. ÚS 55/94 nelze vztáhnout
k vlastní jurisdikční složce soudní moci, ale výlučně na tu její
část, jíž náleží, jako části výkonné moci veřejné, správa soudů,
a která je od vlastní jurisdikce přísně oddělena a do jejíž
výlučné pravomoci spadá povinnost rozdílení soudu napadlé agendy,
stejně tak jako povinnost dbát na řádné a dostatečné personální
obsazení jednotlivých soudů. Orgánem, jemuž svědčí posléze zmíněná
povinnost, nejsou tedy obecné soudy jako jurisdikční část soudní
moci, ale Ministerstvo spravedlnosti, a proto povinnost plynoucí
z citované právní věty míří nikoli vůči obecným soudům jako
takovým, ale vůči němu. O zbytečné průtahy ve smyslu porušení
ústavních zásad spravedlivého procesu, jak se v uvedeném nálezu
dále konstatuje, půjde zpravidla jen tehdy, jestliže tyto průtahy
in concreto vzniknou špatnou či nevhodnou organizací práce, za niž
nese odpovědnost příslušný funkcionář soudu, nebo jsou založeny
dostatečně a přesvědčivě zjištěnou liknavostí soudu (soudce) nebo
podobnými okolnostmi spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho
straně. Je-li totiž podle článku 2 Ústavy ČR, jak usuzuje Ústavní
soud v projednávané věci, státní moc vykonávána i prostřednictvím
orgánů moci soudní a vykonávají-li podle článku 81 Ústavy ČR
soudní moc jménem republiky nezávislé soudy, potom právu na
projednání věci "bez zbytečných průtahů"odpovídá povinnost právě
obecných soudů naplňovat tuto stěžejní zásadu spravedlivého
procesu, aniž by pro účely řešení otázky plnění či neplnění
uvedené povinnosti ze strany obecných soudů byla soudní moc
členěna na jurisdikční a správní složku. Jakkoli tedy nedostatečný
stav soudců nebo existence obecných nedostatků správní povahy
mohou často být příčinou průtahů v řízení, nemůže být úkolem
Ústavního soudu "rozplétat" velmi problematické a komplikované
předivo toho, zda průtahy v soudním řízení jdou na vrub
nedostatečnému personálnímu obsazení nebo naopak kupř. liknavosti
soudce, předivo problematické tím více, že oba tyto momenty se
často prolínají a že často jen zřídka lze dospět k nepochybnému
závěru o výlučné prezenci toho či onoho momentu. Tím méně lze
proto takový nepochybný úsudek předpokládat na straně účastníků
řízení v situaci, kdy neplnění kritéria "přiměřené lhůty" je sice
na první pohled zcela evidentní, naproti tomu problematickým se
jeví existence a podíl zmíněné správní či jurisdikční složky.
Může-li se tedy ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny každý domáhat
stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu
a podle článku 38 odst. 2 Listiny má právo na projednání věci "bez
zbytečných průtahů", potom podle názoru Ústavního soudu nemůže mu
nic bránit v tom, aby v případě existence takových průtahů,
vymykajících se již z rámce "přiměřené lhůty", domáhal se
uspokojení svých ústavně zaručených práv ve vztahu k obecným
soudům. Výklad adjektiva "zbytečných" tak, že je nezbytné vycházet
z reálných možností, jimiž obecné soudy disponují, neznamená podle
názoru Ústavního soudu nic jiného, než buď "postavit účastníka
před hotovou věc" nebo ho odkázat na to, aby svou ústavní stížnost
směřoval proti Ministerstvu spravedlnosti, což lze považovat za
cestu, která je z mnoha, a to také z již uvedených důvodů, sotva
přijatelná a také schůdná. Navíc, i kdyby takový postup bylo možno
připustit, nebylo by možno vyloučit nežádoucí hypertrofii správní
složky soudní moci na úkor jurisdikční, neboť Ministerstvu
spravedlnosti by se tím mohlo otevírati pole pro zásahy do
jurisdikční činnosti, i když jen zdánlivě v souvislosti se
zmíněnými průtahy v řízení. Podle názoru Ústavního soudu je naopak
na jurisdikční složce soudní moci, aby si ve vztahu ke správní
složce vytvoření podmínek pro řádné plnění jejích úkolů adekvátním
způsobem vynucovala.
Tento odchylný právní názor v projednávané věci odpovídá
stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 17. 2. 1998, Pl. ÚS st.
6/98 (§23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní soud
proto ústavní stížnosti pro porušení článku 90 Ústavy ČR a článku
38 odst. 2 Listiny podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona
č. 182//1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. b) citovaného zákona uložil Krajskému obchodnímu
soudu v Brně, aby dále nepokračoval v průtazích ve věci vedené
u něj pod sp. zn. 24 Cm 183/96 a aby neprodleně v této věci
jednal.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 11. března 1998