ECLI:CZ:US:1998:4.US.466.98
sp. zn. IV. ÚS 466/98
Usnesení
IV. ÚS 466/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 1998 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti V.N., zastoupeného JUDr. J.P., proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 2. 1997, čj. 4 C 81/95-108, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 1998, čj. 26 Co 50/98-125, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že v souvislosti se sepsáním notářského zápisu se dne 5. 1. 1954, čj. Nz 2/54, mezi A. a M.N. na straně jedné a stěžovatelem na straně druhé o zrušení postupní smlouvy ze dne 12. 9. 1951 došlo k porušení základních lidských práv, zejména čl. 4 odst. 1 Listiny základních práva svobod. Porušení těchto práv spatřuje stěžovatel v tom, že k podepsání uvedeného zápisu byl donucen, neboť jeho další zaměstnání, stejně jako finanční zabezpečení jeho rodičů, bylo tímto zápisem podmíněno. Vzhledem
2 IV. ÚS 466/98
k těmto, jakož i dalším skutečnostem, je třeba zápis ze dne 5. 1. 1954 považovat za absolutně neplatný se všemi důsledky až do současné doby. Ze všech uvedených důvodů navrhuje proto stěžovatel zrušení napadených rozsudků.
Z obsahu spisu 4 C 81/95 Okresního soudu v Berouně Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal u tohoto soudu návrh na zrušení dohody ze dne 5. 1. 1954, kterou byla zrušena postupní smlouva ze dne 12. 9. 1951, jakož i návrh, aby v katastru nemovitostí u katastrálního úřadu v B., byl založen nový list vlastnictví a vloženo právo vlastnické pro stěžovatele k nemovitostem, v tomto návrhu blíže uvedeným, a návrh na zrušení rozhodnutí SN ze dne 21. 7. 1971 ve věci spisové značky D 257/71. Okresní soud v Berouně již citovaným rozsudkem návrh zamítl, neboť podle jeho názoru zákon č. 229/1991 Sb., na projednávanou věc vůbec nedopadá. Jak dále v tomto rozsudku uvedl okresní soud, nedošlo k uzavření dohody o zrušení postupní smlouvy v tísni ani za nápadně nevýhodných podmínek, neboť skutečným důvodem tohoto zrušení bylo především to, že stěžovatel zůstal po vojenské základní službě pracovat jako horník a neměl zájem o práci v zemědělství. K odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Při posuzování věci vycházel odvolací soud ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně a zcela se ztotožnil i s jeho právními závěry. Jak krajský soud v odůvodnění tohoto rozsudku dále uvedl, nedošlo k odnětí předmětného majetku žádným ze způsobů uvedených v zákoně č. 229/1991 Sb., neboť stěžovatelovi rodiče majetek vůbec nepozbyli.
Vzhledem k uvedeným zjištěním a závěrům lze proto ztěží mít za to, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení některého ze stěžovatelových ústavně zaručených práv. Také Ústavní soud má vzhledem k obsahu dohody o zrušení smlouvy ze dne 5. 1. 1954, obsažené v notářském zápise č j. Nz 2/54, za to, že na zrušení postupní smlouvy ze dne 12. 9. 1951 dohodli se stěžovatel i jeho rodiče nejen proto, že v této době nebyl doposud udělen souhlas podle zákona č. 65/1951 Sb., ale také z dalších důvodů, týkajících se ryze osobních poměrů a vztahů mezi smluvními stranami, tedy mimo jiné proto, jak se v uvedené dohodě výslovně konstatuje, že stěžovatel se ani neujal držby předmětného zemědělského podniku, ale naopak změnil svoje povolání.
3 IV. ÚS 466/98
Posléze uvedené skutečnosti považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. prosince 1998
JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu