ECLI:CZ:US:1998:4.US.479.97
sp. zn. IV. ÚS 479/97
Usnesení
IV. US 479/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K.P., zastoupeného advokátem JUDr. J.J., proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 9.10.1997, sp. zn. 657/97-3152, takto:
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 19.12.1997 doručena ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 1997, sp. zn. 657/97-3152, a to v té části výroku citovaného rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na vydání domu čp. 328 se st. p.č. 306 v k.ú. P. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozhodovalo Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, jako orgán odvolací, o přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu B., pozemkového úřadu, ze dne 29.1.1997, čj. PÚ-5594/92-SI/l, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání domu čp. 328 se st.p.č. 306 a přilehlými zahradami p.č. 132/2 a p.č. I32/3 v k.ú. P.
Stěžovatel uvádí, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím bylo kráceno jeho ústavní právo zakotvené v čl. 1 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť správní orgány nesprávně vyložily příslušná ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. V ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry vyslovenými v napadeném rozhodnutí ohledně charakteru předmětných nemovitostí, které stěžovatel považuje - na rozdíl od ve věci rozhodujících správních orgánů - za zemědělský majetek ve smyslu 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen zákon o půdě).
2 IV. ÚS 479/97
Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojeného výše citovaného rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu, bylo zjištěno, že stěžovatel uplatnil u Okresního úřadu B., pozemkového úřadu, nárok na vydání předmětných nemovitostí, a to jako vnuk jejich původního vlastníka. Okresní úřad B., pozemkový úřad, návrhu na vydání shora uvedených nemovitostí nevyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání k Ministerstvu zemědělství - Ústřednímu pozemkovému úřadu, a to, jak je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí napadeného ústavní stížností, v souladu s poučením obsaženým v prvoinstančním rozhodnutí. Z obsahu odůvodnění bylo dále zjištěno, že Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový Úřad, za situace, kdy dospělo k závěru, že v případě domu p. 328 v k.ú. P. se .jedná nepochybně o majetek, který nesplňuje znaky podle ustanovení §1 odst. 1 zákona o půdě, prvoinstanční rozhodnutí v té části výroku, jímž byl zamítnut nárok stěžovatele na vydání domu čp. 328 se st.p.č. 306 v k.ú. P., potvrdilo. Tento svůj postup odůvodnilo Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, odkazem na §17 odst. 6 zákona o půdě, podle kterého je kompetentní rozhodnout v pochybnostech o charakteru majetku v tom smyslu, zda se na něho vztahuje či nevztahuje zákon o půdě.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel při hájení svých práv před orgány veřejné moct postupoval v souladu s poučením, obsaženým v prvoinstančním rozhodnutí, podle něhož bylo do zamítavého rozhodnutí připuštěno odvolání k Ministerstvu zemědělství - Ústřednímu pozemkovému úřadu, a toto o něm rozhodlo způsobem výše popsaným, nezbylo při posouzení obsahu ústavní stížnosti než vyjít z této skutečnosti (byt' lze mít pochybnosti o správnosti takového postupu s ohledem na obsah §9 odst. 6 zákona o půdě). V této souvislosti je třeba upozornit na problematičnost argumentace Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu, jako odvolacího orgánu, které své potvrzující rozhodnutí opírá o §17 odst. 6 zákona o půdě. K rozhodování podle tohoto ustanovení v pochybnostech, zda se jedná o nemovitosti, na které se vztahuje zákon o půdě, je sice podle §13 písm. f) zákona ČNR č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, v platném znění, příslušné Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, to však v řízení, v němž rozhoduje jako prvoinstanční orgán.
Výše naznačenou problematickou procesní situaci však za stavu, kdy stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozhodnutí, týkajícího se restituce podle zákona o půdě, když toto celé řízení bylo vedeno v režimu správního řádu, bylo třeba řešit s ohledem na §75 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel sice, jak Ústavní soud zjistil dotazem u Vrchního soudu v Praze, podal proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústřednímu pozemkovému úřadu (které není ze správního přezkumu vyňato), správní žalobu, o této však doposud nebylo rozhodnuto. Za této situace musela proto být ústavní stížnost stěžovatele jako nepřípustná (§75 odst. I zákon č. 182/1993 Sb.) podle ustanovení §43 odst. I písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 1998
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj