ECLI:CZ:US:1998:4.US.53.98
sp. zn. IV. ÚS 53/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. J.P., zastoupeným Doc. JUDr. M.P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 29 Ca 54/97 a rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 19. 2. 1997, č. j. PÚ/1122/96-Do, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 4. 2. 1998 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti shora citovaným rozhodnutím v právní věci restitučního nároku na vydání ideální poloviny parcely st. 314 o výměře 212 m2 , 552/2 o výměře 2027 m2 a p. č. 551/2 v k.ú. D., o výměře 2927 m2, zapsané na LV 559 pro k. ú. D.
Rozhodnutím O.Ú., okresního pozemkového úřadu ze dne 19. 2. 1997, č.j. PÚ/1122/96-Do byl nárok stěžovatele odmítnut, resp. bylo rozhodnuto, že požadovaná nemovitost se mu do vlastnictví nevydá. S tím stěžovatel nesouhlasil a podal návrh na jeho přezkoumání Krajským soudem v Brně. Ten svým rozhodnutím ze dne 2. 12. 1997, č. j. 29 Ca 54/97-23 rozhodnutí O.Ú. potvrdil.
S oběma rozhodnutími stěžovatel nesouhlasí a domnívá se, že jimi oba shora citované orgány porušily nejen platnou právní úpravu obsaženou v zákonech tohoto státu, ale že jimi porušily a zkrátily stěžovatelova základní práva zaručená mu ústavním pořádkem tohoto státu, zejména čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Navrhuje proto zrušení rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu a Krajského soudu v Brně.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka, vedlejšího účastníka a seznámil se s obsahem správního a soudního spisu.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření uvedl, že podaná ústavní stížnost svědčí nejen o nepochopení základních principů správního soudnictví, ale i principů ústavního soudnictví. Dle názoru krajského soudu je Ústavní soud orgánem ochrany ústavnosti a nelze jej proto jakkoli funkčně zařadit do soustavy obecných soudů a přisuzovat mu tak roli kasační soudní instance. Dále se ve vyjádření uvádí, že přezkumné soudní řízení v dané věci bylo vedeno dle části páté, hlavy třetí o.s.ř. Jde o řízení svou povahou kasační, jehož smyslem je přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy. Soud tak nevystupuje v plné jurisdikci, jakkoliv i zde provedení důkazů není vyloučeno. Povinnost zjišťovat cestou dokazování skutečný stav věci je na správním orgánu. Dokazování před soudem se omezuje již jen na provádění listinných důkazů, případně provedení dalších důkazů k upřesnění některých, ne zcela jasných stížnostních důvodů navrhovatele, či zjištění způsobu provedení dokazování ve správním řízení. Soud vycházel ze skutkového stavu, který tu byl v obě vydání napadeného rozhodnutí. Tvrzení a důkazy, které nebyly uplatněny ve správním řízení, tak zásadně nelze uplatňovat v řízení soudním. Krajský soud v Brně vyjádřil přesvědčení, že v řízení dostál svým ústavním povinnostem. Subjektivní přesvědčení stěžovatele je v rozporu s objektivně zjištěnými skutečnostmi a stavem věcí. Krajský soud proto navrhl navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.
O.Ú., ve svém vyjádření zdůraznil, že stěžovatel nebyl politicky perzekvován. Toto jeho tvrzení považuje vedlejší účastník za tvrzení zcela účelové, které stěžovatel neuplatnil v rámci správního řízení a perzekuci ani žádným způsobem nedokázal.
Po posouzení obsahu výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Především je třeba znovu připomenout, že Ústavní soud není řádnou instancí a že není odnětím práva na soudní ochranu, jestliže obecné soudy po řádně vedeném procesu zaujmou stanovisko, se kterým se strana sporu neztotožňuje. Ústavní soud sdílí v tomto směru stanovisko vyjádřené účastníkem řízení, že za této situace nelze argumentovat porušením čl. 90 resp. 95 Ústavy. Kromě toho je třeba uvést, že tam, kde správní orgány a zejména pak soudy hodnotí okolnosti jednotlivých případů, aniž by však byly zaujímány obecné normativizující závěry, není v podstatě pole pro působení a korigování takových rozhodnutí ze strany Ústavního soudu. Procesní postup soudu je zřejmý z obsahu soudního spisu, se kterým se Ústavní soud seznámil, aniž byl nalezl důkaz o protiústavnosti řízení jako celku či v jednotlivých úkonech.
Na základě uvedených závěrů proto Ústavnímu soudu nezbylo, nežli stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Z tohoto důvodu Ústavní soud neodstraňoval vadu podání, spočívající v tom, že subtituční doložka v plné moci právního zástupce je v rozporu s ust. §31 odst. 1 cit. zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. 9. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu