ECLI:CZ:US:1999:1.US.100.99
sp. zn. I. ÚS 100/99
Usnesení
I. ÚS 100/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci J. J., zastoupeného JUDr. J.V., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 To 452/98, ze dne 22. 10. 1998, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 1 T 58/98, ze dne 1. 9. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
odůvodnění:
Navrhovatel ve svém podání ze dne 21. 2. 1999, doručeném Ústavnímu soudu dne 24. 2. 1999, napadl rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 To 452/98, ze dne 22. 10. 1998, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 1 T 58/98, ze dne 1. 9. 1998.
Ve své ústavní stížnosti uvedl, že rozsudkem soudu I. stupně byl uznán vinným z trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona a byl odsouzen k trestu
I. ÚS 100/99
odnětí svobody v trvání 3 let. Podle stěžovatele soud rozhodl o jeho vině pouze na základě výpovědí jeho a napadené L. S., jejíž výpověd však byla nepřesná. Proti odsuzujícímu rozsudku soudu I. stupně podal stěžovatel odvolání, o němž soud odvolací rozhodl tak, že zrušil výrok o trestu a znovu rozhodl tak, že se obžalovanému ukládá v souvislosti s trestním příkazem 3 T 23/98, ze dne 27. 2. 1998, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let. Výrok o vině byl potvrzen.
Stěžovatel se domnívá, že rozhodnutím obecných soudů byla porušena jeho práva upravená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Ústavní soud ze spisu vedeného pod sp. zn. IV. ÚS 490 /98 zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost již dne 16. 11. 1998. Vzhledem k tomu, že návrh vykazoval závažné vady, byl stěžovatel vyzván k jejich odstranění. Protože však ve stanovené lhůtě tyto vady neodstranil, byla jeho ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Toto rozhodnutí se stalo vykonatelným dne 22. 1. 1999. Nová ústavní stížnost, podaná prostřednictvím právní zástupkyně, byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. 2. 1999, podána k poštovní přepravě byla dne 23. 2. 1999. Podle doručenky o doručení rozsudku Městského soudu v Praze bylo rozhodnutí soudu stěžovateli doručeno dne 15. 12. 1998.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Z výše uvedených okolností je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že ústavní soud nemá ze zákona možnost prominout stěžovateli lhůtu pro podání ústavní stížnosti, neměl soudce zpravodaj jinou možnost, než podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítnout.
Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné,
V Brně 17. května 1999
prof. JUDr. Vladimír Klokočka DrSc.
soudce Ústavního soudu