ECLI:CZ:US:1999:1.US.109.98
sp. zn. I. ÚS 109/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti J. B., kterou se domáhá "proměny trestu na alternativní trest", takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl Obvodním soudem pro Prahu 2 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců a k odebrání řidičského oprávnění na dobu 5 let "za autonehodu pod vlivem alkoholu a lehké ublížení na zdraví". Udělený trest pokládá za nepřiměřený, neboť mu prý znemožňuje práci řidiče, v důsledku čehož mu narůstají nezaplacené alimenty a další dluhy a obává se, že přijde o práci. Proto žádá Ústavní soud o změnu uděleného trestu na alternativní trest.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jako na každý jiný státní orgán se i na jeho činnost vztahuje čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. To - mimo jiné - znamená, že Ústavní soud má svou působnost a pravomoc vymezenou Ústavou ČR a dále především zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Tuto pravomoc a působnost nemůže překračovat.
Při rozhodování o ústavních stížnostech Ústavní soud rozhoduje zásadně kasačním a nikoliv apelačním způsobem. Ústavní soud tedy může napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci pouze rušit, nikoliv však měnit a vydávat rozhodnutí nová (§82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Činnost Ústavního soudu je totiž založena na principu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, takže po případném zrušení jejich rozhodnutí musí orgány veřejné moci vydat rozhodnutí nové, a to v souladu se zrušujícím nálezem Ústavního soudu.
V souzené věci však stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud změnil trest, který mu byl uložen. Jak vyplývá z výše uvedeného, takové rozhodnutí Ústavnímu soudu nepřísluší, neboť je zásadně oprávněn toliko ke zrušení a nikoliv ke změně napadených rozhodnutí.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2000
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj