ECLI:CZ:US:1999:1.US.123.99
sp. zn. I. ÚS 123/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného advokátkou JUDr. J. J., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 12. 1998, sp. zn. 10 Co 723/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Platebním rozkazem ze dne 29. 4. 1998, č.j. 5 C 46/98-37, uložil Okresní soud v Domažlicích odpůrci - firmě D., s.r.o., zaplatit stěžovateli částku 374.804 Kč. Proti tomuto platebnímu rozkazu odpůrce podal odpor, který Okresní soud Domažlice usnesením ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 5 C 46/98, odmítl.
V odůvodnění tohoto usnesení okresní soud uvedl, že odpor podal právní zástupce fyzické osoby, která nebyla účastníkem řízení (Sláva K.), neboť účastníkem řízení byla osoba právnická (firma D., s.r.o.). Mimo to S. K. nebyl v odporu označen jako jednatel předmětné firmy, přestože podle výpisu z obchodního rejstříku k vytištěnému nebo napsanému obchodnímu jménu společnosti bylo nutno připojit podpis s uvedením jména a funkce. Protože "na udělené plné moci ani na podaném odporu tímto způsobem určený postup jednání jednatele není", dospěl soud k závěru, že zmocnitel za firmu nejednal ani při udělení plné moci ani při podání odporu a odpor byl proto podán osobou neoprávněnou.
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Plzni citované usnesení Okresního soudu Domažlice zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud zejména uvedl, že předmětná plná moc skutečně vykazuje formální vady a nevyplývá z ní, že je vystavena k zastupování společnosti D. Tento nedostatek prý však byl odstranitelným nedostatkem podmínky řízení, neboť odpor byl podán advokátem JUDr. G. za společnost D. a "nebylo pochyb o tom, že odpor podala žalovaná společnost a nikoliv pan Sláva K. jako fyzická osoba". Soud prvního stupně proto měl zkoumat pouze to, zda JUDr. G. měl založenou plnou moc k uplatnění odporu. I přes uvedené nedostatky plné moci prý však nebylo možno dovodit, že odpor byl podán bez zplnomocnění společnosti a nedostatky plné moci bylo možno odstranit (zhojit) doložením řádné plné moci. Proto Krajský soud v Plzni citované usnesení okresního soudu zrušil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Plnou moc k zastupování, datovanou ke dni 6. 10. 1995 a podepsanou jednatelem S. K., prý udělil S. K. a JUDr. G. ji Okresnímu soudu v Domažlicích předložil až současně se zmíněným odporem. Poté, co bylo ve věci nařízeno ústní jednání, se účastníci řízení pokusili o mimosoudní dohodu, k jejímu uzavření však nedošlo. Stěžovatel zastává názor, že předmětná plná moc byla vadná, neboť v ní není vůbec uvedena firma D., nýbrž pouze S. K., a proto i právní zástupce ve skutečnosti podal odpor pouze za S. K. a nikoliv za společnost D.
Stěžovatel se domnívá, že krajský soud napadeným usnesením porušil jeho citovaná základní práva tím, že dospěl k právnímu závěru, že nedostatek plné moci bylo v souzené věci možno odstranit a že "by bylo možné zhojit i případné úkony, k nimž došlo před podpisem plné moci." Kdyby prý tomu tak bylo, znamenalo by to ve skutečnosti, že by "soud určoval, kdo má komu a kdy udělovat plnou moc, případně kdo a kdy má podávat odpor a také platnost řady smluv by mohla být zpochybněna". Soud 1. stupně nemohl vedlejšího účastníka upozornit na nedostatek plné moci, protože ta měla všechny příslušné náležitosti, leč udělil ji S. K. jako fyzická osoba.
Proto stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušeno a aby byla jeho vykonatelnost odložena do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (odst. 2 citovaného ustanovení). Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že napadeným usnesením Krajský soud v Plzni zrušil předchozí usnesení Okresního soudu Domažlice a věc mu vrátil k dalšímu řízení. To znamená, že Okresní soud Domažlice musí vydat rozhodnutí nové, proti němuž je rovněž přípustné podat opravný prostředek ke Krajskému soudu v Plzni. Napadené usnesení Krajského soudu v Plzni tedy není pravomocným rozhodnutím, jímž by stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky ve smyslu citovaného ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní stížnost je tedy nepřípustná.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustný návrh odmítl [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března. 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj