ECLI:CZ:US:1999:1.US.190.97
sp. zn. I. ÚS 190/97
Usnesení
I. ÚS 190/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti R.Sch., zastoupeného advokátkou JUDr. Z.N., proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 10. 1996, sp. zn. 3 T 109/96, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v O., ze dne 16. 4..1997, sp. zn. 2 To 771/96, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 10. 1996, č.j. 3 T 109/96-68, kterým byl uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle ust. §156 odst. 3 trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců nepodmíněně. V prvé řadě uvedl, že při hlavním líčení před Okresním soudem v Šumperku odmítl soudem ustanoveného obhájce s poukazem na to, že má svoji obhájkyni JUDr. D.B., leč soud na to nereagoval, konstatoval toliko, že mu opatřením Okresního soudu v Šumperku. ze dne 3. 1. 1996, č.j. Nt 502/96, byl ustanoven obhájcem JUDr. K.V., a v řízení pokračoval. Tím bylo porušeno základní právo stěžovatele plynoucí z článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť mu nebyla poskytnuta lhůta k zajištění řádné obhajoby a zvolení si obhájce. Stěžovatel dále namítal, že ač okresní soud věděl, že jsou proti němu vedena další trestní řízení pro stejný trestný čin dle §156 odst. 3 trestního zákona u jiných soudů, nebylo proti němu vedeno společné řízení o těchto trestných činech, jehož
I. ÚS 190/97
důsledkem by bylo uložení úhrnného trestu. Tímto postupem bylo podle tvrzení stěžovatele porušeno jeho ústavní právo plynoucí z článku 8 odst. 2 Listiny.
Stěžovatel dále navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v O, ze dne 16. 4. 1997, č.j. 2 To 771/96-142, kterým bylo odvolání stěžovatele proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Šumperku zamítnuto. Tento návrh již blíže neodůvodnil.
K ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Ostravě, pobočka v O., který uvedl, že o právu zvolit si obhájce byl stěžovatel řádně poučen již v přípravném řízení. I když tehdy tohoto práva nevyužil, mohl tak učinit i později a v takovém případě by měl obhájce zvolený přednost před obhájcem ustanoveným soudem. Využití tohoto práva by však musel stěžovatel dát věrohodně najevo a soud by byl povinen jeho rozhodnutí respektovat. Stěžovatel však při hlavním líčení dne 31. 10. 1996 pouze prohlásil, že jako obhájkyni má JUDr. B., aniž by tento fakt doložil, například plnou mocí. Stěžovatel však u hlavního líčení obhájce měl, takže okresní soud za tohoto stavu mohl pokračovat v řízení a dokonce pokračovat musel, nechtěl-li porušit zásadu rychlosti řízení uvedenou v ust. §2 odst. 4 trestního řádu. Ani námitka, že nevedením společného řízení podle §20 odst. 1 trestního řádu byl odsouzený zkrácen na svých právech při rozhodování o trestu tím, že mu nebyl uložen úhrnný trest ve smyslu §35 odst. 1 trestního zákona, není prý na místě. "Jestliže u odsouzeného jsou nebo budou splněny předpoklady §35 odst. 1 tr.ř. (správně tr.z.), pak za těchto podmínek s ohledem na pravomocné rozhodnutí v projednávané věci přichází v úvahu souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák." Krajský soud z těchto důvodů navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta.
Okresní soud v Šumperku ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel při převzetí sdělení o obvinění pro tr. čin dle §156 odst. 3 tr. z. byl současně upozorněn na možnost zvolit si obhájce ve lhůtě 1 týdne. Stěžovatel si obhájce nezvolil a proto mu byl podle ust. §39 trestního řádu obhájce Mgr. K.V. ustanoven. Teprve při hlavním líčení 31. 10. 1996 ustanoveného obhájce odmítl s poukazem na to, že má obhájkyni JUDr. B., leč její plnou moc nedoložil, a proto soud v souladu se zákonem v jednání pokračoval. Ani další námitka týkající se nespojení věci s trestním řízením vedeným proti stěžovateli u Okresního soudu Plzeň - město, nebyla důvodná, protože v tamní věci nebylo dosud nařízeno hlavní líčení, takže nic nebránilo rozhodnutí ve věci. Dílčí rozhodnutí
I. ÚS 190/97
Okresního soudu ve Vsetíně a stejnopis obžaloby podané u Okresního soudu Plzeň - město, měl Okresní soud v Šumperku k dispozici. Z těchto skutečností prý vyplývá, že ústavní stížnost není důvodná.
Při posuzování ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost napadených rozhodnutí, neboť jeho úkolem je toliko zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Pokud jde o postup Okresního soudu v Šumperku a Krajského soudu v Ostravě, pobočky v O., vůči stěžovateli - spočívající v údajném neposkytnutí lhůty k zajištění a zvolení obhájce a dále v nespojení trestních řízení vedených u dalších soudů ke společnému řízení s touto trestní věcí - byl podle přesvědčení Ústavního soudu v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona, jak správně uvedl ve svém vyjádření Krajský
soud v Ostravě, pobočka v O. Ústavní soud neshledal důvody k odchylnému hodnocení věci, neboť k porušení článku 8 odst. 2 a článku 40 odst. 3 Listiny, jichž se stěžovatel dovolává, nedošlo.
Proto senát Ústavního soudu mimo soudní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 1999
JUDr. Vojen Güttler předseda Ústavního soudu