ECLI:CZ:US:1999:1.US.20.99
sp. zn. I. ÚS 20/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. R., zastoupeného JUDr. J. A., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 1998, čj. 10 Ca 306/98 - 20, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
V dané věci stěžovatel napadá shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výroku o nákladech řízení. Domnívá se, že uvedeným výrokem došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst.2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje zrušení citovaného výroku rozsudku.
Jde o případ, kdy krajský soud přezkoumával v rámci správního soudnictví rozhodnutí finančního orgánu, návrhu vyhověl a napadený akt zrušil. Ve výroku o nákladech řízení dospěl podle §250k odst. 1 o. s. ř. k závěru, že stěžovatel byl úspěšný jen částečně, neboť krajský soud shledal opodstatněným jen jeden z důvodů, pro které bylo rozhodnutí napadáno, a proto na náhradě nákladů řízení přiznal pouze polovinu. Stěžovatel se domnívá, že měl úspěch úplný, protože rozhodnutí správního úřadu bylo zrušeno a "úspěch je nutno posuzovat ve vztahu k žalobnímu petitu, nikoliv k žalobním důvodům".
Na základě žádosti Ústavního soudu se k ústavní stížnosti dne 14. 5. 1999 vyjádřila předsedkyně senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Především uvádí, že návrh směřuje do rozhodnutí soudu o nákladech řízení, přičemž svým obsahem představuje polemiku s úvahou soudu. Podle jejího názoru je řízení o přezkoumání rozhodnutí úřadu veřejné správy soudy ovládáno dispozitivní zásadou, která se projevuje v tom, že je podle §249 odst. 2 o. s. ř. na žalobci, aby označil důvody, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Soud pak rozhoduje, zda a který žalobní důvod je opodstatněný. Pokud krajský soud napadené rozhodnutí zrušil, učinil tak však pouze pro jeden z důvodů. Jestliže žalobce neuspěl se všemi svými výhradami, protože některé z nich neměly oporu v zákoně, nic nebrání tomu, aby soud žalobci nepřiznal úplnou náhradu nákladů řízení, což soud dovozuje z výslovného znění ustanovení §250k odst. 1 o. s. ř. Navrhuje vydání nálezu, kterým se ústavní stížnost zamítá.
K ústavní stížnosti se též dne 26. 4. 1999 vyjádřilo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích. Jeho ředitel v něm uvádí, že o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud a je tedy zřejmé, že správní orgán jako vedlejší účastník řízení není oprávněn hodnotit, resp. se vyjadřovat k ústavní stížnosti, týkající se výroku o nákladech řízení.
Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh ústavní stížnosti není důvodný.
Ve věci je třeba nejdříve konstatovat - jak již bylo uvedeno v řadě rozhodnutí - že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nepřísluší mu tedy zkoumat celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Ústavní soud neshledal v postupu a závěrech Krajského soudu v Českých Budějovicích nic, co by ho opravňovalo ke zrušení napadeného výroku jeho rozhodnutí. Je totiž věcí obecného soudu samostatně posoudit - neboť mu to občanský soudní řád výslovně dovoluje - zda v řízení o přezkoumání rozhodnutí správního úřadu přizná či nepřizná náhradu nákladů zcela nebo zčásti, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele (§250k odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Může tedy i zčásti nepřiznat náhradu nákladů řízení tehdy, když měl - z hlediska petitu - žalobce úspěch "zcela", avšak ve vztahu k žalobním důvodům nikoliv, resp. jen zčásti. Krajský soud v Českých Budějovicích aplikoval citované ustanovení, což také ve svém rozsudku odůvodnil: "Výrok o nákladech řízení se opírá ustanovení §250k odst. 1
o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že žalobce byl v řízení částečně úspěšný, když z uplatněných žalobních důvodů byl opodstatněným shledán jediný. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána polovina vynaložených nákladů..."(str. 6). Ústavní soud ostatně nepovažuje za výstižné tvrzení stěžovatele, že obecný soud svou úvahu neodůvodnil. I když by bylo možno namítnout, že odkaz na aplikaci právě ustanovení §250k odst. 1 větu druhou o. s. ř. mohl být pregnantnější, resp. že soud mohl výslovně odkázat právě na tuto část ustanovení, nepovažuje to Ústavní soud za dostatečný důvod, resp. za porušení ústavně zaručených práv takové intenzity, aby napadený výrok rozhodnutí zrušil.
Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu