ECLI:CZ:US:1999:1.US.205.98
sp. zn. I. ÚS 205/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr.Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti ing. I. L., a B. N., obou zastoupených advokátem JUDr. M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 1998, č.j. 17 Co 59/98-26, a proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 12. 1997, č.j. 6 C 393/93-11 (s mylně uvedenými daty u usnesení Krajského soudu v Brně 9. 2. 1998 a u usnesení Okresního soudu ve Znojmě 25. 11. 1997), takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé se včas podanou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu ve Znojmě a potvrzujícího usnesení Krajského soudu v Brně. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě bylo zastaveno řízení, kterým se navrhovatelé (nyní stěžovatelé) domáhali vydání rozsudku, jímž by byla odpůrci A. P. uložena povinnost vydat navrhovatelům pozemky parc. č. 675/18 o výměře 9 471m2 a parc. č. 2090/10 o výměře 10 268 m2 - orná půda, nacházející se v kat. úz. S., okr. Znojmo, zapsané u Katastrální úřadu ve Znojmě, pracoviště Moravský Krumlov, na LV č. 446. Obecné soudy zastavily řízení pro ztrátu procesní způsobilosti (povinné osoby), neboť ten zemřel ještě před podáním žalobního návrhu (26. 7. 1961). Nedostatek této způsobilosti považovaly oba soudy za neodstranitelnou překážku, protože bylo věcí navrhovatelů, aby si před podáním žaloby ověřili správnost údajů v evidenci nemovitostí. V předmětné době neplatil princip konstitutivnosti vyznačování právních vztahů k nemovitostem v evidenci nemovitostí a údaje tam uvedené měly pouze evidenční charakter.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že odpůrce A. P. zemřel v roce 1961. K projednání dědictví došlo v roce 1985 a "k přechodu vlastnického práva ke sporným nemovitostem" došlo na M. V. - dceru odpůrce - pravomocně až dne 11. 10. 1996. V době podání žalobního návrhu dne 23. 12. 1992 existovala jiná legální možnost ověřit si správnost údajů v evidenci nemovitostí, takže jim nezbylo než - v dobré víře v zápis v evidenci nemovitostí, kde byl jako vlastník uveden odpůrce - žalovat tak, jak v žalobním návrhu učinili. I když právní zástupce stěžovatelů při jednání u Okresního soudu ve Znojmě podal návrh na záměnu účastníků tak, aby do řízení vstoupila M. V., pozůstalá dcera po A.P., přesto okresní soud řízení zastavil. Ignorováním těchto skutečností, zastavením řízení a neumožněním vstupu do řízení dnes již známých právních nástupců původního odpůrce, se cítí stěžovatelé poškození ve svých ústavně zaručených právech, vyplývajících z čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a především pak v právu na soudní ochranu zaručeném v článku 36 odst. 1 Listiny, neboť nemohou pokračovat v řízení a domoci se svého práva z titulu restitučního nároku dle zákona č. 229/1991 Sb.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti poukázal na ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny, z něhož vyplývá, že práva na soudní ochranu je nezbytné domáhat se stanoveným způsobem zakotveným v občanském soudním řádu. Spravedlivý proces spočívá v dodržování procesních předpisů, jejichž ignorování by především vedlo k porušování základních práv zaručených Ústavou a Listinou. Ustanovení §19 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") přiznává způsobilost být účastníkem řízení tomu, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti podle hmotného práva. Podle §7 odst. 2 občanského zákoníku způsobilost mít práva a povinnosti zaniká smrtí, mrtvý nemůže být subjektem práv a povinností. Ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení je přímo závislá na jejich součinnosti, a to již v době podání žaloby, kterou by měli prokázat, že se jedná o spornou záležitost mezi účastníky. To, že záležitost je sporná, může žalobce prokázat buď tak, že žalovaný odmítl jeho nárok, nebo že ani neodpověděl na jeho přípis. Pokud by žalobci - stěžovatelé - skutečně střežili svá jimi uplatňovaná práva a dodrželi základní zásadu slušnosti spočívající v upozornění druhé strany, že zamýšlí uplatnit svůj nárok, byli by ještě před podáním žaloby zjistili, že občan uvedený v evidenci nemovitostí jako uživatel nemovitosti již zemřel a kdo je jeho nástupce. Podle těchto zjištění mohli upravit žalobu. Restituční zákon stanovil dostatečně dlouhou dobu k tomu, aby stěžovatelé mohli zjistit všechny potřebné údaje.
Okresní soud ve Znojmě ve svém vyjádření uvedl, že napadená rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě i Krajského soudu v Brně považuje za správná, neboť jimi nebylo porušeno žádné Ústavou nebo Listinou zaručené právo stěžovatelů. Proto navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud zjistil z obsahu spisu Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. 6 C 393/93, že se stěžovatelé domáhali na odpůrci A.P. vydání pozemků parc. č. 675/18, 2092/10 v k.ú. S., zapsaných na LV č. 391 u střediska geodézie ve Znojmě. Ze spisu býv. Státního notářství ve Znojmě, sp. zn. 4D 330/85 (původně D 654/61), bylo zjištěno, že odpůrce A. P. zemřel dne 26. 7. 1961. Okresní soud konstatoval, že je povinen kdykoli za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (§103 o.s.ř.). Mezi tzv. podmínky řízení patří i podmínky na straně účastníků, tj. mimo jiné způsobilost být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.) a z toho plynoucí procesní způsobilost (§20 os.ř.). Způsobilost být účastníkem řízení zaniká smrtí. Nedostatek této způsobilosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení soud může řízení toliko zastavit (§104 odst. 1 o.s.ř.). Krajský soud v Brně, který rozhodoval o odvolání stěžovatelů, rozhodnutí okresního soudu potvrdil a uvedl, že jeho závěry sdílí.
Ústavní soud se na návrh stěžovatelů již zabýval obsahově obdobnou ústavní stížností ve věci sp. zn. IV. ÚS 192/98. Tato ústavní stížnost byla podána proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 11. 1997, č.j. 6 C 386/93-10, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 1998, č.j. 17 Co 57/98-23, ve věci návrhu stěžovatelů na vydání pozemků p.č. 2090/31 a p.č. 463/8 v kat. úz. S. proti odpůrkyni A. L. Okresní soud ve Znojmě řízení zastavil, neboť odpůrkyně zemřela v roce 1985. Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. Ústavní soud usnesením ze dne 11. 6. 1998, sp. zn. IV. ÚS 192/98, ústavní stížnost odmítl a uvedl, že "neshledal v postupu obecných soudů nic, co by zpochybňovalo jimi konstatovanou nemožnost meritorního projednání věci, neboť závěry těchto soudů jsou zcela v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu". Tento názor platí shodně i pro nyní projednávaný případ. Námitka stěžovatelů, že soudy stěžovatelům neumožnily pokračovat v řízení s právními nástupci zemřelého odpůrce, není totiž důvodná ani v této souzené věci, neboť předpokladem procesního nástupnictví ve smyslu ust. §107 o.s.ř. je skutečnost, že fyzická osoba, která později zemřela, v den zahájení řízení žila a byla způsobilá být účastníkem řízení. Ani dovolání se "dobré víry" ohledně správnosti údajů v evidenci nemovitostí neobstojí, jestliže v době podání návrhu dne 23. 12. 1992 platil zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, který dobrou víru toho, kdo vycházel ze zápisu v této evidenci - jestliže uvedené zápisy měly povahu toliko evidenční a nikoli konstitutivní - nechránil.
Z uvedených důvodů přistoupení do řízení či záměna jiné osoby na straně odpůrce (§92 o.s.ř.) nebyla možná, protože tu byl nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit. Odpůrce v den zahájení řízení nežil a neměl tedy způsobilost být účastníkem řízení. Soud proto správně podle ust. §104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavil.
Stěžovatelé se dovolávají ochrany svých práv s poukazem na čl. 11 odst. 1 Listiny. To však neobstojí, neboť ochranu vlastnických práv v tomto smyslu lze chápat toliko jako ochranu vlastnického práva již konstituovaného a tedy existujícího. V souzené věci se jedná pouze o tvrzený restituční nárok v řízení, v němž měla být existence takového práva teprve zjištěna či konstituována, který ústavně chráněn není a ani být nemůže. Ani z hlediska práva na "spravedlivý proces" ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatelé dovolávají, nebylo zjištěno, že by v řízení před obecnými soudy byly porušeny základní procesní principy, neboť soudy postupovaly zcela v souladu s příslušnými zákonnými předpisy, které jsou platné.
Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu