ECLI:CZ:US:1999:1.US.236.97
sp. zn. I. ÚS 236/97
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele P.L., zastoupeného JUDr. M.T., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 1997, sp. zn. 2 To 50/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 17. 6. 1997, které došlo Ústavnímu soudu dne 4. 7. 1997.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 1997, sp. zn. 2 To 50/97, jímž byl odsouzen pro pomoc k trestnému činu vydírání podle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, k §235 odst. 1, 3 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou.
Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byla porušena jeho ústavně zaručená práva na obhajobu a zákonného soudce ve smyslu ustanovení čl. 40 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Dále namítá, že soud svým postupem v rozporu s ustanovením §259 odst. 3 tr. řádu nahradil činnost soudu I. stupně, kdy pouze jemu náleží výhradně zjistit skutkové okolnosti případu a volně je hodnotit. Domnívá se, že odvolací soud není oprávněn skutkově hodnotit věc v rozporu se skutkovými závěry soudu I. stupně.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, ale zjišťuje, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v tom, že obviňuje odvolací soud z toho, že skutkově, a nikoli pouze právně, hodnotil věc v rozporu se skutkovými závěry soudu prvního stupně.
Ohledně těchto námitek Ústavní soud z připojeného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 4 T 16/96, a Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 To 50/97, zjistil, že předmětný spisový materiál obsahuje podklady nezbytné pro rozhodnutí soudu o tom, zda je možno uznat obžalovaného vinným. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. 4 T 16/96, a z jeho odůvodnění vyplývá, že v průběhu přípravného řízení a u hlavního líčení bylo zjištěno, že stěžovateli dlužil peníze svědek Š. a pro jejich získání na jeho společníkovi ve firmě mu stěžovatel zprostředkoval schůzku s "Rusy", s nimiž měl již dříve zkušenost, když on sám se stal obětí jejich praktik při vymáhání dluhu.
Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že již obžalobou bylo jednání stěžovatele kvalifikováno jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zákona a že Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. 4 T 16/96, vzal za prokázanou skutečnost, že stěžovatel zprostředkoval schůzku svědka Š. s "Rusy" za účelem odstranění potíží vzniklých nesouhlasem jeho společníka s odčerpáním peněz z konta společné firmy. Právní pochybení Městského soudu v Praze shledal v tom, že soud prvního stupně ve shora uvedeném jednání stěžovatele nespatřoval žádný trestný čin a jako trestné označil pouze faktické dokončení trestného činu vydírání. Dále uvedl, že popsaným jednáním byl pravomocně uznán vinným nyní již odsouzený V.P., který se zúčastnil jak popsané schůzky, tak samotné trestné činnosti. Uzavřel, že svým rozsudkem pouze vyhověl odvolání státního zástupce podaného v neprospěch stěžovatele, sám na základě správných skutkových zjištění nalézacího soudu napravil jeho pochybení v právní kvalifikaci a uložil odpovídající trest. Podotkl, že ke všem uvedeným úkonům je v rámci odvolacího řízení plně zmocněn ustanoveními §258 a §259 trestního řádu.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí proti rozhodnutí obecných soudů a hodnocením důkazů, které byly obecnými soudy provedeny, jakož i zjišťováním skutkového stavu nezbytným pro jejich rozhodnutí, se zabývá zpravidla jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Výše zmíněná porušení z napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, jakož i zkoumaného řízení, jež mu předcházelo, však nevyplývají. Rovněž ze spisového materiálu nevyplývá porušení čl. 40 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, které stanoví, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy a že obviněnému má být poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby. Pokud jde o zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů, pak platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem stanoveným v zákoně (čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústavy ČR). V trestním řízení platí zákonem stanovená pravidla pro hodnocení důkazů, zjišťování skutkového stavu věci - ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. řádu - kdy orgány činné v trestním řízení zjišťují potřebný skutkový stav jen v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Odpovědnost za jeho zjištění nesou orgány činné v trestním řízení a v konečném důsledku soud. Při rozhodování soudu o vině musí shromážděné důkazy k tomuto rozhodnutí postačovat, tedy zjištěný skutkový stav věci musí umožňovat bez pochybností rozhodnout.
Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, nicméně nezjistil, že při rozhodování obecného soudu došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 1999 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu