ECLI:CZ:US:1999:1.US.247.98
sp. zn. I. ÚS 247/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelky F., s.r.o., zastoupené Mgr. M. B., proti zásahu orgánu veřejné moci - stanovisku Magistrátu města Brna ze dne 26. 1. 1998 a 12. 5. 1998 k výsledkům výběrového řízení a proti následnému neuzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi Všeobecnou zdravotní pojišt'ovnou a stěžovatelem, o návrhu na zákaz Magistrátu města Brna vyhlašovat a konat výběrová řízení podle §46 až §52 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a o návrhu na zrušení ustanovení §46 odst. 1 druhá a třetí věta a odst. 2, §§47 až 52 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 242/1997 Sb. a zákona č. 2/1998 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 26. 1. 1998 zaujal Magistrát města Brna podle §52 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších zákonů, (dále jen "zák. č. 48/1997 Sb.") - na základě výsledků výběrového řízení konaného podle §46 a násl. téhož zákona - stanovisko, ve kterém nedoporučil uzavření smlouvy o poskytováni a úhradě zdravotní péče mezi společností F., s.r.o., jako poskytovatelem zdravotní péče - a zdravotními pojišťovnami. Magistrát města Brna jako vyhlašovatel výběrového řízení sdělil toto stanovisko spol. F. s.r.o. dopisem ze dne 27. 1. 1998, pod zn. OZ/294/98 (který jí byl podle obsahu spisu odeslán 28. 1. 1998), v němž uvedl, že výběrová komise nedoporučila většinou hlasů uzavření smlouvy se spol. F., s.r.o. jako poskytovatelem zdravotní péče "pro pojišťovnu VZP". Sdělení dále obsahovalo - s odkazem na ust. §52 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb. - konstatování, že výsledek výběrového řízení a stanovisko vyhlašovatele nezakládají právo na uzavření smlouvy se zdravotní pojišt'ovnou. Pravděpodobně ve stejné době - datování chybí - sdělil Magistrát města Brna toto stanovisko Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR - Okresní pojišťovně Brno-město (dále jen "VZP ČR"), a to s připojeným zápisem z jednání výběrové komise dne 26. 1. 1998.
Z obsahu spisu dále vyplývá, že se F., s.r.o. dopisem ze dne 23. 3. 1998 obrátila na Magistrát města Brna. V tomto dopise poukázala na údajné vystoupení jednoho ze členů výběrové komise na jejím jednání dne 26. 1. 1998, které poškozovalo zájem spol. F., s.r.o. Důvodem pro toto vystoupení byla dále v dopise vysvětlovaná podjatost tohoto člena výběrové komise, který již z tohoto důvodu neměl být - vzhledem k ust. §48 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb. -jejím členem. Členem komise však dotyčný neměl být ani z důvodu uvedeného v ust. §48 odst. 2 téhož zákona, nebot' společnost F., s.r.o. také zpochybňovala jeho odbornou způsobilost pro druh zdravotní péče, která má být F., s.r.o. jako zdravotnickým zařízením poskytována. Vzhledem k tomu, že výběrové řízení, které se týkalo spol. F., s.r.o. neproběhlo v souladu se zákonem, mělo být podle jejího názoru "pravděpodobně" anulováno. Magistrát města Brno dopisem ze dne 12. 5. 1998, pod zn. OZ-934/98 sdělil stěžovatelce, že její podání ve věci podjatosti a odbornosti dotčeného člena výběrové komise prošetřil s tím, že nebylo zjištěno, že by jeho vztah k uchazeči zakládal pochybnost o jeho nestrannosti. Stejně tak uvedl, že jeho odbornost, která je potvrzena a garantována Českou lékařskou komorou, je v souladu s kvalifikačními předpoklady pro obor mammografie. V dalším Magistrát města Brna uvedl, že výsledek výběrového řízení byl dán písemně na vědomí zdravotním pojišťovnám a uchazeči a že po provedeném šetření dospěl k závěru, že stanovisko nebude měnit.
Dopisem z téhož dne, tj. z 23. 3. 1998, podala F., s.r.o. žádost VZP ČR o uzavření smlouvy s poukazem na to, že negativní výsledek výběrového řízení ze dne 26. 1. 1998 není pro uzavření předmětné smlouvy závazný. VZP ČR dopisem ze dne 8. 4. 1998, pod značkou 7/Pr/01302/98/H sdělila spol. F., s.r.o., že její žádosti nebylo po projednání v komisi pro posuzování smluvních vztahů dne 6. 4. 1998 vyhověno, a to vzhledem k zápornému stanovisku výběrového řízení.
II.
Uvedené stanovisko Magistrátu města Brna ze dne 26. 1. 1998 a jeho sdělení ze dne 12. 5. 1998 napadl stěžovatel ústavní stížností, ve které uvádí, že tímto zásahem orgánu veřejné moci a následným neuzavřením smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi VZP ČR a stěžovatelem bylo porušeno základní právo stěžovatele podnikat ve smyslu čl. 26, právo na rovnost v právech podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 a právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel především uvedl, že stanovisko k výsledkům výběrového řízení Magistrát města Brna "zaujal nejdříve dne 26. 1. 1998 a s konečnou platností dne 12. 5. 1998" a následně VZP ČR se stěžovatelem neuzavřela smlouvu o poskytování zdravotní péče. Podle názoru stěžovatele došlo k vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Současně uvedl, že veškerá rozhodnutí Magistrátu města Brna jsou rozhodnutími orgánu veřejné moci, kterou se - s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (II. ÚS 75/93) - rozumí taková moc, jež autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů a subjekt, o jehož právech nebo povinnostech orgán veřejné moci rozhoduje, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem. V návaznosti na to uvádí, že "autoritativnost rozhodnutí komise (zřejmě výběrové komise odboru zdravotnictví Magistrátu města Brna) o právech a povinnostech vyplývá ze skutečnosti, že zdravotní pojišťovna stanovisko Magistrátu města Brna respektuje, čímž je zprostředkovaně rozhodováno o právu na bezplatnou zdravotní péči, ale např. i o právu pojištěnce na volbu lékaře, neboť pokud výběrová komise uzavření smlouvy se zdravotnickým zařízením nedoporučí a smlouva se na základě tohoto rozhodnutí neuzavře, ztrácí pojištěnec právo na bezplatnou péči v daném zařízeni i právo vybrat si lékaře tam působící.
Stěžovatel dovozuje, že ust. §46 až §52 zák. č. 48/1997 Sb. "slouží k úpravě poměrů na trhu s poskytováním zdravotnické péče na základě autoritativních zásahů orgánů veřejné moci a s tím spojených nerovných podmínek, které porušují základní práva stěžovatele". Jde o právo podnikat zakotvené v ust. čl. 26 odst. 2 za podmínek respektování principu rovnosti v právech, "když tato rovnost je zároveň základním právem ve smyslu čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 3 Listiny". Stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu ČSFR Pl. ÚS 22/92, podle něhož je pod rovností v právu podnikat konkrétně třeba rozumět potenciální či relativní rovnost, která znamená, že se pro právo podnikat vyžaduje, aby bylo zásadně uplatňováno za stejných faktických poměrů. Stěžovatel dále uvádí, že v rozporu s tím jsou kritéria komise ve výběrovém řízení stanovena pouze demonstrativně, takže účastník výběrového řízení neví, jaké podmínky musí splnit s ohledem na příznivý výsledek výběrového řízení a stanoviska vyhlašovatele ve vztahu k nim. VZP ČR se pak při svém rozhodování o uzavření smlouvy řídí právě stanoviskem vyhlašovatele, což je potvrzeno v jejím vyjádření z 8. 4. 1998.
Podle názoru stěžovatele stanovisko Magistrátu města Brna k výsledkům výběrového řízení, námitka podjatosti vznesená stěžovatelem proti členovi výběrové komise a následné neuzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi VZP ČR a stěžovatelem jsou zásahem orgánu veřejné moci pouze v režimu zákona č. 48/1997 Sb., není proti ním přípustný žádný opravný prostředek a jsou proto nepřezkoumatelné. Stěžovatel uvádí, že nemožnost uplatnění případného opravného prostředku podle správního řádu a vyloučení přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu podle občanského soudního řádu jsou v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny, který upravuje právo na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy. Stejně tak - podle jeho názoru - nepřipadá v úvahu žádná ze žalob v obecném soudnictví podle §80 a následujících občanského soudního řádu. Dochází tak k porušování jeho Listinou zaručeného základního práva na soudní a jinou právní ochranu.
Proto stěžovatel navrhl, aby ústavní soud podle §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zák. o Ústavním soudu"), vyslovil, že zásahem orgánu veřejné moci - stanoviskem Magistrátu města Brna ze dne 26. 1. 1998 a 12. 5. 1998 k výsledkům výběrového řízení a následným neuzavřením smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi VZP ČR a stěžovatelem bylo porušeno základní právo stěžovatele podnikat ve smyslu čl. 26, právo na rovnost v právech podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 a právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 Listiny. Dále navrhl, aby ústavní soud podle §82 odst. 3 písm. b) zák. o ústavním soudu ke dni rozhodnutí zakázal Magistrátu města Brna vyhlašovat a konat výběrová řízení podle §46 až §52 zák. č. 48/1997 Sb. a přikázal VZP ČR uzavřít se stěžovatelem smlouvu o poskytování zdravotní péče, která se bude řídit rámcovou smlouvou podle §17 odst. 2 zák, č. 48/1997 Sb., nebo hradit poskytování zdravotní péče svým pojištěncům u stěžovatele v rámci zdravotnického oboru, ke kterému má stěžovatel registraci, a to za stejných podmínek jako u jiných zdravotnických zařízení. Současně stěžovatel požádal o případný postup podle ustanovení 75 odst. 2 zák. o Ústavním soudu, pokud Ústavní soud dospěje k názoru, že podmínky §75 odst. 1 cit. zákona (rozuměj vyčerpání všech procesních prostředků) nejsou splněny.
Stěžovatel konečně podal spolu s ústavní stížností podle §74 zák. o Ústavním soudu návrh na zrušení ustanovení 46 odst. 1 druhá a třetí věta a odst. 2, §§47 až 52 zák. č. 48/1997 Sb.
III.
K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Magistrát města Brna a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR.
Magistrát města Brna (odbor zdravotnictví) ve svém vyjádření především poukázal na to, že smlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče, která je uzavírána mezi poskytovatelem zdravotní péče (zdravotnickým zařízením) a zdravotní pojišt'ovnou - jejíž smluvní stranou není Magistrát - umožňuje v souladu s ust. §46 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. vytváření sítě smluvních zdravotnických zařízení. Z jejich pohledu taková smlouva představuje zdroj finančních prostředků. V konkrétním případě Magistrát města Brna uvedl, že vyhlásil výběrové řízení podle ust. §47 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb., protože jej o to jako vyhlašovatele zdravotnické zařízení F., s.r.o., požádala, a podle ust. §48 téhož zákona zřídil pro toto výběrové řízení výběrovou komisi, která rozhoduje tajným hlasováním. Magistrát města Brna jako vyhlašovatel následně sdělil VZP ČR a společnosti F., s.r.o. stanovisko, že výběrová komise nedoporučila většinou hlasů uzavření smlouvy se VZP ČR.
Magistrát města Brna ve svém vyjádření dále uvedl, že zdravotní pojišťovna není při uzavírání smlouvy s poskytovatelem zdravotní péče právně vázána výsledkem výběrového řízení či stanoviskem vyhlašovatele. Je proto zřejmé, že vyhlašovatel, tj. Magistrát města Brna jako orgán veřejné moci zaujímá vzhledem k výsledkům výběrového řízení jen stanovisko (§52 odst. 1 věta první zák. č. 48/1977 Sb.) a nevydává rozhodnutí, kterým by autoritativně rozhodoval o právech a povinnostech subjektů, nebot' zdravotní pojišťovna není vázána výsledkem výběrového řízení nebo stanoviskem vyhlašovatele (§52 odst. 2 uvedeného zákona). K právu pojištěnce na výběr zdravotní pojišťovny nebo lékaře odkazuje Magistrát města Brna na ust. §11 odst. 1 písm. a) a b) uvedeného zákona.
Dále se Magistrát města Brna podrobněji vyjádřil k podmínkám uzavírání smluv mezi poskytovateli zdravotní péče a zdravotními pojišťovnami na základě právní úpravy uvedené v ust. §17 zák. č. 48/1997 Sb. a podrobnější úpravy prováděné prostřednictvím vyhlášek Ministerstva zdravotnictví ČR a konečně také k úloze rozhodnutí (usnesení) vlády ČR. Ke složení výběrové komise Magistrát města Brna uvedl, že v souladu s ust. §48 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona zahrnuje zástupce příslušné profesní organizace a v konkrétním případě odborníka pro druh zdravotní péče "radiodiagnostika` ; pokud jde o tvrzenou podjatost člena komise, konstatoval, že ust. §48 odst. 2 téhož zákona upravuje nepodjatost jen pokud jde o osoby blízké vzhledem k uchazeči, nikoliv ve vztahu ke konkurenci. Magistrát města Brna netrvá na ústním jednání.
VZP ČR ve svém vyjádření uvedla, že dne 12. 11. 1997 ji požádala F., s.r.o. o uzavření smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče. Společnost F., s.r.o. byla VZP ČR odkázána na to, aby se nejprve v souladu s ust. §46 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb. obrátila na Magistrát města Brna a zúčastnila se výběrového řízení. Magistrát města Brna na základě výběrového řízení, které se konalo dne 26. 1. 1998, nedoporučil uzavření smluvního vztahu společnosti F., s.r.o. se zdravotními pojišťovnami. Opětovné žádosti společnosti F., s.r.o. ze dne 23. 3. 1998 o uzavření předmětné smlouvy však VZP ČR nebylo "vyhověno vzhledem k zápornému stanovisku výběrového řízení". VZP ČR uvedla, že "zdravotní pojišťovny jsou dle §52 odst. 2 povinny přihlížet k výsledkům výběrového řízení a ke stanoviskům vyhlašovatele při uzavírání smluv o poskytováni a úhradě zdravotní péče". Dále také VZP ČR upozornila "na skutečnost, že ani kladný výsledek výběrového řízení by nezakládal právo na uzavření smlouvy se zdravotní pojišťovnou. VZP ČR, OP Brno-město uzavírá smluvní vztahy s ohledem na sít' smluvních zdravotnických zařízení ve městě Brně. VZP také navrhla "přistoupení 3. odpůrce, České lékařské komory, jejíž zástupce je vždy členem výběrové komise". Konečně uvedla, že na ústním jednání netrvá.
IV.
Ústavní soud doplnil řízení a v souladu s ust. §49 odst. 1 zákona o Ústavním soudu požádal o odborné vyjádření k věci Doc. JÚDr. J. H., CSc. z katedry občanského práva Právnické fakulty MÚ v Brně. Jeho úkolem bylo posoudit povahu právního vztahu mezi stěžovatelem a VZP a z toho vyplývající otázku, zda lze tento vztah podřídit ochraně poskytované obecnými soudy.
Z odborného vyjádření vyplynulo toto:
Autor se nejprve zabývá charakteristikou právního vztahu mezi stěžovatelem a VZP ČR z hlediska jeho obecného zařazení do rámce soukromého nebo veřejného práva. Při této příležitosti připomněl, že v rámci diskuse probíhající v evropské odborné právnické literatuře se uvádí, že mezi soukromým a veřejným právem se nachází tzv. sociální právo, které je považováno za oblast soukromého práva, v němž není rozhodování účastníků zcela svobodné, nýbrž v menší nebo větší míře podléhá vnější donucovací moci (Brehm: Allgemeiner Teil des BGB, 2. Aufl., Boorberg Verlag, 1994, S. 37). Jedná se tedy o soukromoprávní vztahy, v nichž je autonomie vůle účastníků ovlivněna stanovenými podmínkami, eliminujícími do určité míry smluvní svobodu a formující východiska, na jejichž základě účastník smlouvy rozhoduje o uzavření smlouvy.
Při bližším posouzení soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru vztahu mezi stěžovatelem a VZP ČR autor vychází především z úvahy, zda tento vztah vykazuje základní znaky, které jej řadí do soukromého či veřejného práva. Za jeden z rozhodujících znaků je třeba považovat vznik celého vztahu na základě smlouvy jako základního nástroje, který užívá zákonodárce při regulaci soukromoprávních vztahů, na rozdíl od veřejného práva, kde takovým základním nástrojem veřejnoprávní metody je úřední rozhodnuti. Skutečnost, že vznik smlouvy je vázán na splnění vnějších podmínek, které je účastník smlouvy povinen zohlednit, nemá v tomto smyslu dominantní význam a představuje jen modifikaci typu soukromoprávní regulace, v němž stát vykonává svůj vliv na regulované vztahy tím, že stanoví obecné podmínky, za nichž mohou autonomní osoby vstupovat do vzájemných vztahů. Navíc tyto podmínky (tj. především skutečnost, že zdravotní pojišťovna při uzavření smlouvy přihlédne ke stanovisku vyhlašovatele, které navíc nemá povahu správního rozhodnutí) zjevně nezakládají kontraktační povinnost zdravotní pojišťovny, at' již v pozitivním nebo v negativním smyslu.
Mezi základními zásadami soukromoprávních vztahů - jako dalšího ze znaků soukromoprávního vztahu - zaujímá dominantní pozici autonomie soukromé vůle účastníků smlouvy. V dané souvislosti proto má význam především:
- pozice účastníků vztahu, tj. skutečnost, že stěžovatel a VZP ČR nejsou jeden na druhém osobně (právně) závislí a jsou vybaveni způsobilostí k úkonu, o který se jedná;
- autonomie rozhodnutí účastníků vztahu uzavřít nebo neuzavřít smlouvu, tj. nepřítomnost kontraktační povinnosti jak na straně stěžovatel, tak na straně VZP ČR;
- otázka autonomie vůle účastníků volby smluvního partnera, která je sice omezena na skupinu zdravotních pojišťoven (a nelze pominout skutečnost, že doporučení vydává pro všechny zdravotní pojišťovny tentýž vyhlašovatel výběrového řízení), vyloučena však zcela není;
- autonomie volby obsahu smlouvy je limitována typem zúčastněného ekonomického zájmu obou účastníků a veřejným zájmem určujícím obsah smlouvy jednak obecně závaznými právními předpisy, jednak dalšími podmínkami ministerstva zdravotnictví. Určující jsou tu ekonomické zájmy účastníků smlouvy, přičemž "oktrojované" obsahové náležitosti smlouvy by měly být závazné pro všechny účastníky ve stejné míře a neměly by být tedy pouhou svou povahou diskriminační.
Hledisko typové povahy vztahu, jehož podstatou je smluvní pojištění, řadí tento vztah obecně do rámce právní úpravy občanského zákoníku, tedy mezi typické soukromoprávní vztahy. Vzhledem k tomu, že v daném případě nejde o typ zákonného pojištění, ani nebylo zjištěno, že by se jednalo o nucené smluvní pojištění na základě jasně definované kontraktační povinnosti, řadí jej i toto hledisko (přesto, že vlastní vztah upravuje zvláštní zákon) mezi soukromoprávní vztahy.
Vzhledem k těmto úvahám autor dovozuje, že vztah mezi stěžovatelem a VZP ČR je vztahem soukromoprávním, jehož povahu nemění v zásadě vlivy třetích subjektů, tedy ani doporučení výběrové komise nebo stanoviska vyhlašovatele. Navíc ke stanovisku vyhlašovatele zdravotní pojišťovna podle zákona přihlédne. To znamená, že je sice povinna stanovisko vzít na vědomí, ale při rozhodování, zda smlouvu uzavřít či nikoli, jím není vázána (§52 zákona 48/1997 Sb.). Stanovisko vyhlašovatele tedy nevylučuje volní autonomii Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR při uzavírání smlouvy.
Pokud jde o otázku, zda předmětný vztah podléhá v obecné poloze ochraně poskytované obecnými soudy, autor má zato, že posuzovanému vztahu, který je zásadně vztahem soukromoprávním, by měla být ochrana "poskytnuta podle ustanovení soukromoprávních předpisů, konkrétně občanského zákoníku. Poněvadž tomuto vztahu není poskytnuta ochrana jinak, měl by orgánem, který je povolán poskytnout ochranu jeho účastníkům při porušení nebo ohrožení jejich zájmů, být soud (§4 občanského zákoníku). Svou povahou tedy posuzovaný vztah podléhá soudní jurisdikci."
Ústavní soud usuzuje, že uvedené odborné vyjádření je logické, přesvědčivé a prosté rozporů. Proto k němu přihlédl při dalším posuzování konkrétní věci.
V.
Ústavní soud dospěl k těmto závěrům:
1. Z obsahu spisuje zřejmé, že dne 26. 1. 1998 zaujal Magistrát města Brna podle §52 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., na základě výsledků výběrového řízení konaného podle §46 a násl. téhož zákona, stanovisko, ve kterém nedoporučil uzavření smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče mezi stěžovatelem (spol. F., s.r.o.) a zdravotními pojišťovnami. Magistrát města Brna jako vyhlašovatel výběrového řízení sdělil toto stanovisko stěžovateli dopisem ze dne 27. 1. 1998, pod zn. OZ/294/98, který mu byl odeslán 28. 1. 1998, v němž uvedl, že výběrová komise nedoporučila většinou hlasů uzavření smlouvy se spol. F., s.r.o. jako poskytovatelem zdravotní péče pro pojišťovnu VZP. Sdělení dále obsahovalo - s odkazem na ust. §52 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb. - již výše uvedené konstatování, že výsledek výběrového řízení a stanovisko vyhlašovatele nezakládají právo na uzavření smlouvy se zdravotní pojišťovnou.
Vzhledem k tomu, že z dostupného spisového materiálu nebylo možno ověřit, kdy bylo toto sdělení doručeno stěžovateli, vycházel Ústavní soud z obsahu spisu, podle něhož se tak muselo stát nejpozději dne 23. 3. 1998, tj. v den, kdy se stěžovatel obrátil dopisem jednak na Magistrát města Brna, ve kterém poukázal na údajnou podjatost jednoho člena výběrové komise odboru zdravotnictví Magistrátu města Brna a jednak na VZP ČR se žádostí o uzavření smlouvy s poukazem na to, že negativní výsledek výběrového řízení ze dne 26. 1. 1998 není pro uzavření předmětné smlouvy závazný.
Na první z těchto dopisů reagoval Magistrát města Brna dopisem ze dne 12. 5. 1998, pod zn. OZ-934/98, kdy stěžovateli sdělil že jeho podnět ve věci podjatosti a odbornosti člena výběrové komise prošetřil s negativním výsledkem, uvedl, že výsledek výběrového řízení byl dán písemně na vědomí zdravotním pojišťovnám a stěžovateli a oznámil mu, že stanovisko nebude měnit. VZP ČR dopisem ze dne 8. 4. 1998, pod značkou 7/Pr/01302/98/H sdělila stěžovateli, že jeho žádosti nebylo po projednání v komisi pro posuzování smluvních vztahů dne 6. 4. 1998 vyhověno, a to vzhledem k zápornému stanovisku výběrového řízení.
Stanovisko Magistrátu města Brna ze dne 26. 1. 1998 a jeho sdělení ze dne 12. 5. 1998 napadl stěžovatel ústavní stížností, podle níž Magistrát města Brna jako orgán veřejné moci stanovisko k výsledkům výběrového řízení "zaujal nejdříve dne 26. 1. 1998 a s konečnou platností dne 12. 5. 1998". VZP ČR následně se stěžovatelem neuzavřela smlouvu o poskytování zdravotní péče. Podle názoru stěžovatele došlo k vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní soud se nejdříve musel zabývat posouzením toho, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (ust. §72 odst. 2 zák. o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost v prvé řadě směřuje vůči stanovisku Magistrátu města Brna, které k výsledkům výběrového řízení zaujal dne 26. 1. 1998, došlo k předmětné skutečnosti právě tento den. Pokud stěžovatel činí předmětem ústavní stížnosti také odpověd' Magistrátu města Brna ze dne 12. 5. 1998, v níž se sděluje, že žádost stěžovatele o anulování výběrového řízení z důvodu podjatosti byla přešetřená a stav se nebude měnit, nelze již toto sdělení považovat za zaujetí stanoviska k výsledkům výběrového řízení podle ust. §52 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. Tuto odpověd' nelze považovat ani za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, ani za jiný zásah orgánu veřejné moci než je rozhodnutí. Magistrát města Brna v dopise z 12. 5. 1998 ostatně toliko znovu připomíná stanovisko, které již sdělil dopisem z 27. 1. 1998.
Z uvedených důvodů je proto dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, den 26. 1. 1998. Od uvedeného dne do podání ústavní stížnosti ze dne 27. 5. 1998 uplynula podstatně delší doba než doba 60 dnů, kterou připouští v ust. §72 odst. 2 zák. o Ústavním soudu.
Na základě těchto skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části týkající se stanoviska Magistrátu města Brna ze dne 26. 1. 1998 odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
2. V části ústavní stížnosti týkající se následného neuzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi stěžovatelem a VZP ČR se Ústavní soud neztotožnil s tvrzením stěžovatele, že veškerá rozhodnutí Magistrátu města Brna jsou rozhodnutími orgánu veřejné moci, pod kterýmžto pojmem se - s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (II. ÚS 75/93) - rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech jednotlivých subjektů, at' již přímo nebo zprostředkované a subjekt, o jehož právech nebo povinnostech orgán veřejné moci rozhoduje, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu.
Ústavní soud v této souvislosti připomíná - jak již bylo uvedeno - že stanovisko, které Magistrát města Brna zaujal na základě ust. §52 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. nejen nelze považovat za (správní) rozhodnutí, ale navíc také - s ohledem na znění věty první jeho odst. 2 (podle něhož zdravotní pojišťovna přihlíží k výsledkům výběrového řízení) - ani za rozhodnutí, kterým by Magistrát města Brna autoritativně (a tedy právně závazným způsobem) založil kontraktační povinnost VZP ČR, a to nejen v negativním, ale i v pozitivním smyslu. O tom ostatně svědčí také úprava provedená větou druhou, odst. 2, §52, zák. č. 48/1997 Sb., z níž plyne, že výsledek výběrového řízeni a stanovisko vyhlašovatele nezakládají právo na uzavření smlouvy se zdravotní pojišťovnou.
VZP ČR je tedy sice povinna stanovisko Magistrátu města Brna vzít na vědomí, ale při rozhodování, zda smlouvu s poskytovatelem zdravotní péče (stěžovatelem) uzavře či nikoli, jím není vázána. Stanovisko Magistrátu města Brna tedy nevylučuje volní autonomii VZP ČR při uzavírání předmětné smlouvy. Tímto stanoviskem rovněž není omezena nebo dokonce vyloučena autonomie soukromé vůle stěžovatele, který není v žádné právní závislosti ani na Magistrátu města Brna, ani na VZP ČR. Na straně druhé lze stěží dovozovat, že by mu v případě pozitivního stanoviska Magistrátu města Brna vznikl (vzhledem k ust. §52 odst. 2 věty druhé zák. č. 48/1997 Sb.) právní nárok na uzavření předmětné smlouvy.
Ústavní soud - jak již bylo uvedeno - se ztotožňuje s odborným vyjádřením Doc. H., podle něhož je posuzovaný vztah zásadně vztahem soukromoprávním a jako takovému - s ohledem na to, že mu není poskytnuta ochrana jinak - by mu měla být poskytnuta ochrana podle občanského zákoníku. Orgánem poskytujícím tuto ochranu je vzhledem k ust. §4 občanského zákoníku soud.
Se zřetelem k tomu, že ochrana daného vztahu mezi společností F., s.r.o. (stěžovatelem) a VZP ČR podléhá soudní jurisdikci, a stěžovatel se před podáním ústavní stížnosti - jak vyplývá z obsahu spisu - ochrany u obecného soudu nedovolával, nedošlo z jeho strany k vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je tedy ústavní stížnost v uvedeném rozsahu z tohoto důvodu nepřípustná.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části týkající se neuzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi stěžovatelem a VZP ČR Brna odmítl jako návrh nepřípustný j§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
3. V souvislosti s tím se Ústavní soud zabýval i návrhem stěžovatele na využití ust. §75 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle odst. 1, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Při hodnocení toho, zda ústavní stížnost - v části týkající se neuzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi stěžovatelem a VZP ČR - tuto podmínku splňuje, poukazuje Ústavní soud na skutečnost, že v daném případě jde nepochybně toliko o smluvní vztah mezi jedním konkrétním zdravotnickým zařízením a jednou konkrétní pojišťovnou, který se jiných subjektů nedotýká; vždy bude záležet na okolnostech konkrétního případu. Předmět ústavní stížnosti se proto v této její části týká toliko vlastních zájmů stěžovatele a ústavní stížnost je svým významem podstatně nepřesahuje. Není proto dán důvod, aby Ústavní soud postupoval podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu a aby ústavní stížnost v této části neodmítl.
4. V důsledku odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval návrhem stěžovatele, aby podle ust. §82 odst. 3 písm. b) zák. o Ústavním soudu ke dni rozhodnutí zakázal Magistrátu města Brna vyhlašovat a konat výběrová řízení podle §§46 až 52 zák. č. 48/1977 Sb. a aby přikázal VZP ČR uzavřít se stěžovatelem smlouvu o poskytování zdravotní péče (která se bude řídit rámcovou smlouvou podle §17 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb.) nebo hradit poskytování zdravotní péče svým pojištěncům u stěžovatele v rámci zdravotnického oboru, ke kterému má stěžovatel registraci, a to za stejných podmínek jako u jiných zdravotnických zařízení. Tato ustanovení zákona o Ústavním soudu lze aplikovat pouze tehdy, jestliže bylo ústavní stížnosti vyhověno.
5. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud rovněž nezabýval návrhem na zrušení ustanovení §46 odst. 1 druhá a třetí věta a odst. 2, §§47 až 52 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění ve znění zákona č. 242/1997 Sb. a zákona č. 2/1998 Sb. Jde o návrh pouze akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj