ECLI:CZ:US:1999:1.US.255.99
sp. zn. I. ÚS 255/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti V. D., zastoupeného advokátem JUDr. R. M., proti nečinnosti Okresního soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 33 C 187/94, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že dne 2. 5. 1994 podal u Okresního soudu v Ostravě žalobu proti žalovanému D. B. o vydání neoprávněného majetkového prospěchu a současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Okresní soud dne 6. 9. 1994 vydal usnesení, kterým stěžovatele vyzval k doplnění návrhu o přesné označení žalovaného a k upřesnění návrhu, což stěžovatel učinil dne 16. 9. 1994. Písemným vyjádřením ze dne 26. 5. 1997 pak soudu sdělil, že žalovanou částku předběžně stanoví na 50.000,- Kč. Podáním ze dne 6. 10. 1997 požádal stěžovatel Okresní soud v Ostravě o ustanovení zástupce pro toto řízení. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne19. 11. 1997 byla jeho žádost zamítnuta, avšak toto usnesení bylo rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 1997 zrušeno. Dalším usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 1998 byla žádost stěžovatele o ustanovení zástupce opětovně zamítnuta. Toto usnesení Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 10. 1998 opět zrušil, věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení a vyslovil právní názor, že dosavadní průběh řízení svědčí o tom, že k ochraně zájmů žalobce je nutno ustanovit zástupce v souladu s ust. §30 odst. 1, 2 občanského soudního řádu.Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 1999, č.j. 33 C 187/94-61, byl ustanoven zástupcem stěžovatele (žalobce) advokát JUDr. R. M., který podáním ze dne 14. 5. 1999 upřesnil žalobní návrh v projednávané věci. O tomto návrhu nebylo dosud rozhodnuto.
Stěžovatel tvrdí, že Okresní soud v Ostravě rozhoduje v nepřiměřených "dimenzích" a svou činností zasahuje do jeho garantovaného práva na soudní a jinou právní ochranu zaručenou v čl. 37 odst. 2 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel považuje postup Okresního soudu v Ostravě v projednávané věci za jiný zásah do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v citovaných článcích Listiny. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Ostravě nepokračovat v průtazích ve věci vedené u tohoto soudu pod spisovou značkou 33 C 187/94 a neprodleně ve věci jednat.
Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud podle ust. §83 odst. 1 zák. č. 182/1992 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že náklady jeho právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem zcela zaplatí stát.
K ústavní stížnosti se jako účastník řízení vyjádřil Okresní soud v Ostravě, který uvedl, že tvrzení o průtazích v řízení či o nečinnosti soudu, na které stěžovatel poukazuje, není opodstatněné. Ze spisu zn. 33 C 187/94 vyplývá, že žaloba byla podána dne 2. 5. 1994 a usnesením, č.j. 33 C 187/94-6, ze dne 6. 9. 1994 byl žalobce (stěžovatel) vyzván k opravení a doplnění nesprávného a neúplného podání. Žalobce svým podáním ze dne 16. 9. 1994 opět svůj návrh doplnil nepřesně. Protože žalobce žádal o osvobození od soudních poplatků, soud prověřoval jeho majetkové poměry. Dalším usnesení ze dne 16. 6. 1997, č.j. 33 C 187/94-27, vyzval žalobce k opravení a doplnění podání ze dne 16. 9. 1994. Žalobce této výzvě vyhověl teprve poté, kdy mu soud usnesením ze dne 2. 3. 1999 ustanovil zástupcem advokáta JUDr. R. M., který až dne 14. 5. 1999 upřesnil žalobu tak, aby ve věci mohlo být jednáno. Jednání bylo nařízeno na den 1. 7. 1999, avšak žalobce se bez omluvy nedostavil. Proto soud jednání za účelem opětovného předvolání žalobce odročil na den 4. 11. 1999. Z toho prý jednoznačně vyplývá, že průtahy na straně soudu dány nebyly, poněvadž se stále jednalo "o procesních stránkách, a naopak, když již ve věci mohlo být jednáno, navrhovatel se k jednání nedostavil".
Ústavní soud se otázkou práva každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, již zabýval ve svých dřívějších rozhodnutích. Stalo se tak např. ve věci sp. zn. III. ÚS 355/97, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení - svazek 9, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1997, usnesení č. 16, v němž konstatoval, že podle ust. §6 odst. 1 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, lze se obracet na orgány státní správy soudů se stížnostmi na postup soudu, jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Tyto stížnosti vyřizuje předseda okresního soudu. Jak však vyplývá z obsahu dané ústavní stížnosti, stěžovatel podle citovaného zákonného ustanovení nepostupoval a nevyužil tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Proto soudce zpravodaj rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků tak, že ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ust. §75 odst. 1, ve spojení s ust. §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nelze použít ustanovení §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož soudce zpravodaj rozhodne, aby náklady stěžovatele na jeho zastoupení zcela zaplatil stát.
Poučení: proti tomuto usnesení není odvolání přípustné
V Brně dne 23. září 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj