ECLI:CZ:US:1999:1.US.273.99
sp. zn. I. ÚS 273/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti V. H. a A. H., obou zastoupených advokátem JUDr. F. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 1999, č.j. 22 Nc 4/99-268, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé se včas podanou ústavní stížností domáhají zrušení výše označeného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byla soudkyně Okresního soudu v Kolíně Mgr. R. B. vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 22 Co 427/98, jež se týká žaloby stěžovatelů proti žalovaným 1) Ing. M. B. a 2) J. H. Krajský soud tak rozhodl na základě vyjádření soudkyně Mgr. B., že v současné době je v projednávané věci podjatá a to pro více než urážlivé podání druhého žalovaného. Tento prý při každé příležitosti napadá její veškeré úkony a soudkyně se cítí dotčena tím, že ji druhý žalovaný obviňuje z manipulace se spisem, případně z antidatování podání žalobců. Dále o ní tvrdí, že zástupce navrhovatelů je jejím přítelem, i když jej osobně nezná. Z těchto důvodů je soudkyně nucena zaujmout k druhému žalovanému velmi negativní postoj a není schopna ve věci objektivně rozhodnout. S ohledem na toto vyjádření soudkyně Mgr. B. jsou důvodné pochybnosti o její nepodjatosti ve smyslu ust. §14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") ve vztahu k druhému žalovanému.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že během celého dosavadního řízení oba žalovaní vyvíjeli na soudkyni Mgr. B. nátlak ve formě různých nepodložených nařčení a opakovaně proti ní podali námitku podjatosti. První námitce nebylo vyhověno. Po podání druhé námitky byla Mgr. B. vyloučena z projednávání a rozhodování v projednávané věci, a to pouze s ohledem na její vlastní postoj, neboť ve svém vyjádření uvedla, že se cítí být podjata a to pro více než urážlivé podání druhého žalovaného. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že nátlak obou žalovaných na soudkyni Mgr. B. nemůže být důvodem toho, aby soudce, který je při výkonu své funkce nezávislý, vyslovil svou podjatost a vyhnul se tak jednání a rozhodování v konkrétní věci.
Podle názoru stěžovatelů tedy soudkyně Mgr. B. není v projednávané věci podjatá a její prohlášení o tom je pouze účelové. Tento způsob jednání a řešení věcí by prý mohl vést až k odmítnutí spravedlnosti ze strany soudu a k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Dle čl. 38 odst. 1 Listiny nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze byla tedy porušena základní práva a svobody stěžovatelů zakotvená v uvedených článcích Listiny. Stěžovatelé proto navrhli, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušeno.
K ústavní stížnosti se jako účastník řízení vyjádřil Krajský soud v Praze, který pouze uvedl, že ústavní stížnost považuje za neopodstatněnou a odkázal na odůvodnění napadeného usnesení.
Vedlejší účastník řízení J. H. ve svém vyjádření uvedl, že za situace, kdy sám soudce sdělí, že se cítí být podjatý ve vztahu k účastníkovi řízení, nelze od tohoto účastníka spravedlivě žádat, aby se podrobil rozhodování takového soudce. Uvedené sdělení vytváří pochybnosti o jeho nepodjatosti a již tyto pochybnosti stačí, aby byl soudce vyloučen. Vedlejší účastník zdůraznil, že soudkyně Mgr. B. si počínala při projednávání předmětné věci opakovaně tak, že skutečně vznikají pochybnosti o její nepodjatosti. Krajský soud v Praze se totiž nevypořádal zcela se všemi vznesenými námitkami, které měly vztah k podjatosti jmenované soudkyně a omezil se v odůvodnění svého rozhodnutí pouze na konstatování obsahu jejího sdělení. Nevypořádal se zejména s námitkou týkající se manipulací s daty, pokud jde o usnesení o připuštění změny návrhu ze dne 14. 12. 1998 nikoli o částku 1,065.107,- Kč, ale o částku 2,062.500,- Kč. Proto vedlejší účastník navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta.
Další vedlejší účastnice řízení Ing. M. B. se k ústavní stížnosti nevyjádřila, neboť se nepodařilo doručit jí zásilku na adresu v ústavní stížnosti uvedenou.
Ústavní soud se otázkou vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci podle §14 odst. 1 o.s.ř. již zabýval v dříve projednávaných věcech, např. ve věci sp. zn. I. ÚS 167/94 (viz. Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1997 - nález č. 127, str. 429) a zaujal toto stanovisko: "Podmínka §14 odst. 1 občanského soudního řádu zakládá vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže ´lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti´. Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudkyně, zda se cítí nebo necítí být podjatá, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být." Podobně i ve věci sp. zn. III. ÚS 230/96 (viz tatáž Sbírka - svazek 8, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1998, nález č. 65, str. 147) zaujal Ústavní soud názor, že důvody vyloučení soudců jsou zákonem vymezeny jen velmi obecně a je na obecných soudech, aby vymezily znaky soudcova poměru k věci či účastníkům. "Ingerence Ústavního soudu do těchto, z nemalé míry též etických otázek spojených s výkonem soudcovského povolání, není namístě, zejména je-li rozhodováno postupem předvídaným zákonem (§16 odst. 1 o.s.ř.)."
Po přezkoumání skutkového stavu podle obsahu spisu Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 9 C 338/94, a po posouzení právního stavu věci (v souladu s výše uvedenými stanovisky Ústavního soudu), dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny nedošlo.
Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné
V Brně dne 24. srpna 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu