ECLI:CZ:US:1999:1.US.335.98
sp. zn. I. ÚS 335/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky v právní věci stěžovatele společnosti M., spol. s r. o., právně zastoupené JUDr. B. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 19 Co 48/98, ze dne 16. 3. 1998, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 10 C 224/94, ze dne 26. 5. 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadl rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 19 Co 48/98, ze dne 16. 3. 1998, spolu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 10 C 224/94, ze dne 26. 5. 1997, a tvrdí, že oběma rozsudky bylo porušeno jeho základní právo zaručené mu čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky, tj. domáhat se ochrany svých vlastnických práv soudní cestou, resp. aby soudy poskytovaly ochrany právům.
Stěžovatel v ústavní stížnosti dále uvedl, že uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, jímž byla zamítnuta jeho žaloba s návrhem, aby žalovaný A. T. byl povinen zaplatit žalobci (stěžovateli) částku 38 765,- Kč s 10% úrokem z prodlení počínaje dnem 25. 12. 1993 do zaplacení. Odvolací soud se přitom v odůvodnění svého rozsudku ztotožnil se závěry soudu I. stupně, neboť tento opatřil dostatek skutkových podkladů, provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením §132 občanského soudního řádu a nepochybil ani při právním posouzení věci, když konstatoval, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno a nebylo tedy prokázáno ujednání o provedení víceprací včetně vícemateriálu mezi ním a žalovaným. Odvolací soud přitom připouští možnost bezdůvodného obohacení, avšak subjektem, jemuž mohlo vzniknout, by nemohl být žalovaný A. T., nýbrž vlastník nemovitosti, kterým je v daném případě obec. Se závěrem odvolacího soudu však stěžovatel (společnost M.) nemůže souhlasit, neboť podle jeho názoru dostatečně před soudem svá tvrzení prokázal, a to nejen výpověďmi svědků, ale i předloženými doklady o nákupu materiálu. Stěžovatel v odvolacím řízení navrhoval provést i další důkazy, které však provedeny nebyly. S ohledem na ustanovení §687 občanského zákoníku a §5 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník, nemůže stěžovatel souhlasit s názorem odvolacího soudu, že případné bezdůvodné obohacení provedením víceprací a zabudování vícemateriálu se týká jiného subjektu než žalovaného.
Jak zjistil Ústavní soud ze spisového materiálu, uzavřel dne 1. 10. 1998 žalovaný A. T. se stěžovatelem, který je stavební firmou, smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla adaptace bytu žalovaného. Cena za dílo byla sjednána na základě rozpisu prací a dodaného materiálu uvedeného v dodatku ke smlouvě ve výši 68 000,- Kč. Žalovaný složil zálohu při podpisu smlouvy ve výši 25 000,- Kč a dále 10 000,- Kč. Po skončení adaptace bytu zaslal stěžovatel žalovanému A. T. fakturu na zbývající částku z celkové ceny díla, a to ve výši 125 141,80 Kč. Po obdržení faktury zaslal žalovaný stěžovateli částku 50 000,- Kč, přičemž zbývající částku odmítl zaplatit s tím, že cena díla byla překročena o více jak 10 %, a že mezi ním a zhotovitelem žádná další ústní dohoda o rozšíření předmětu díla o další práce a materiál uzavřena nebyla. Společnost M. podala tedy žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, v níž požadovala, aby soud uložil A. T. zaplatit mu zbývající částku z ceny díla ve výši 38 765,- Kč s příslušenstvím. Jak je již výše uvedeno, soud žalobu zamítl a poté odvolací soud zamítl odvolání stěžovatele.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili oba účastníci i vedlejší účastník řízení. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze uvedla, že stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí, v čem konkrétně odvolací soud porušil jeho právo na ochranu poskytovanou soudy, ale pouze polemizuje se správností soudního rozhodnutí, když svou při prohrál právě pro neexistenci práva - nároku, v žalobě uplatněného. V dalším plně odkázala na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Obvodní soud pro Prahu 6 prostřednictvím samosoudkyně sdělil, že své rozhodnutí, jakož i rozhodnutí odvolacího soudu, považuje za správné, neboť stěžovatel neunesl důkazní břemeno k prokázání, že mezi účastníky byla sjednána dohoda o provedení víceprací. Závěrem navrhuje, aby Ústavní soud stížnost zamítl. Vedlejší účastník řízení A. T. prostřednictvím své právní zástupkyně JUDr. M. F., advokátky, Ústavnímu soudu sdělil, že plně souhlasí se závěry obecných soudů, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno a že žádný z předložených důkazů neprokazuje, že byly provedeny vícepráce, které by zdůvodňovaly fakturaci v rozsahu, kterou stěžovatel požaduje. V žádném případě stěžovatel neprokázal odůvodněnost své faktury, když částka, kterou požaduje, přesahuje dohodnutou cenu díla o 92 141,- Kč, a je tedy více než dvojnásobkem dohodnuté ceny. V závěru svého vyjádření navrhuje vedlejší účastník řízení zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud v projednávané věci respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů a může tudíž vykonávat na základě ústavní stížnosti přezkumné pravomoci za předpokladu, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Po posouzení ústavní stížnosti i všech rozhodnutí, která jí předcházela pak dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, stěžovatel napadá ústavní stížností pouze právní názor obecných soudů, vyslovený v jejich rozsudcích, v ničem jiném jejich pochybení nespatřuje. Podle zjištění Ústavního soudu se oba soudy po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů zcela shodly na tom, že stěžovatel neprokázal svá tvrzení, ačkoliv důkazní břemeno nesl on jako žalobce. Obecné soudy věc řádně v souladu se zákonem projednaly za účasti navrhovatele, provedly dokazování a vyvodily právní názor, který konkrétně a velmi obsáhle zdůvodnily. Námitka stěžovatele, že nebyly provedeny některé důkazy, které on navrhoval, a to především další znalecké posudky, neznamená, že by soudy neposkytly náležitou ochranu jeho právům. Právo na soudní ochranu není porušeno tím, že soud vysloví svůj právní názor, na základě něho rozhodne a toto rozhodnutí řádně zdůvodní. Provedené důkazy byly podle názoru obou soudů, o němž nemá Ústavní soud důvod pochybovat, dostatečným podkladem pro vydání zamítavého rozhodnutí a vedly k závěru, že zjištěný skutkový stav věci vylučuje možnost domáhat se sporné částky z titulu smluvního závazku. K otázce případného bezdůvodného obohacení, tak jak ji posoudil odvolací soud ve vztahu k nově navrhovaným důkazům, je třeba uvést, že v odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 10. 1997 stěžovatel požadoval provést nové důkazy přibráním znalce v oboru stavebnictví - ekonomie. Podle stěžovatele bylo potřeba provést nové místní šetření v bytě žalovaného, a to provedením sond do zdí s cílem zjistit a prokázat práce a zabudovaný elektroinstalační a vodoinstalační materiál včetně nově zabudovaných odpadů a kanalizace, jejichž realizaci žalovaný popírá. Podle ustanovení §687 občanského zákoníku a souvisejícího §5 nařízení vlády č. 258/1995 Sb. se však v případě zabudovaného elektroinstalačního a vodoinstalačního materiálu, odpadů a kanalizace nejedná o drobné opravy, kterými se rozumí opravy bytu a jeho vnitřního vybavení, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele, a které jsou věcně vymezeny v §5 odst. 2 a 3 cit. nařízení vlády. S ohledem na tuto skutečnost je Ústavní soud názoru, že i v otázce bezdůvodného obohacení ve vztahu k nově navrhovaným důkazům učinil odvolací soud správný závěr.
Na základě všech uvedených skutečností Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 17. března 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu