ECLI:CZ:US:1999:1.US.347.99
sp. zn. I. ÚS 347/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatelky Mgr. M. H., zastoupené Mgr. M.Z., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 1999, sp. zn. 13 Co 134/99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 13. 7. 1999 podala stěžovatelka Ústavnímu soudu návrh na zrušení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň - město, ukládající panu P. P., zaplatit žalobkyni, zde stěžovatelce, částku Kč 1 519,-- s přísl. jako náhradu škody za neposkytnuté služby (pomoc k přestěhování). Krajský soud v odvolacím řízení dospěl k závěru, že žalobkyni žádná škoda, tedy majetková újma vyjádřitelná v penězích, nevznikla, žalovanou částku žalobkyni nepřiznal a uložil jí uhradit náklady řízení.
Stěžovatelka vyjádřila své přesvědčení, že rozhodnutím Krajského soudu v Plzni bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR, dále čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhla zrušení tohoto rozhodnutí.
Podle čl. 83 Ústavy ČR je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, podle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv.
Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů či jiné samostatné úvahy obecných soudů svými vlastními závěry. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných např. občanským zákoníkem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Pokud jde v této souvislosti o dokazování, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, o výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikaci při řešení konkrétního případu, nezasahuje Ústavní soud do této činnosti obecných soudů, protože se jedná o jejich samostatnou a nezávislou působnost.
Ústavní soud se proto nemohl zabývat polemikou stěžovatelky s názorem krajského soudu ohledně vzniku majetkové újmy. Pokud jde o porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR, stěžovatelka argumentaci blíže neupřesnila. Zřejmě se domnívá, že soudce nepostupoval podle zákona, což však nebylo prokázáno. Pokud namítá, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je třeba konstatovat, že rozsah práva na spravedlivý proces není možno vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Jestliže odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona a svůj právní názor i postup odůvodnil, nelze mít za to, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.
Z titulu námitek předložených stěžovatelkou Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně právních principů a dospěl k závěru, že stěžovatelka předložila návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.
Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. srpna 1999 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu