ECLI:CZ:US:1999:1.US.356.96
sp. zn. I. ÚS 356/96
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti navrhovatele D., zastoupeného advokátem JUDr. A.P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 1996, č.j. 13 Co 463/96-176, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení výše označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 9. 1996, č.j. 10 C 98/92-170, jímž obvodní soud provedl opravu svého rozsudku ze dne 25. 9. 1995, č.j. 10 C 98/92-133, podle ust. §164 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). K opravě došlo na návrh žalobců J.P. a M.L. ohledně čísla pozemkové parcely, u níž došlo k přečíslování z č. 734 na č. 612, oproti původnímu textu dohody o vydání věcí, jejíž uzavření žalobci navrhli. Městský soud v Praze předmětné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 potvrdil, neboť ustanovení §164 o.s.ř. umožňuje neformální odstranění pochybení, k němuž může dojít v písemném vyhotovení rozsudku, aniž by bylo třeba takové pochybení napravovat opravným prostředkem. Jde o odstranění zjevného pochybení i ze strany účastníků řízení, nejen ze strany soudu. (Pokud tedy došlo k přečíslování parcely ještě před podáním výzvy žalovanému k vydání nemovitosti, došlo k pochybení ze strany soudu i žalobců.) Proto lze vydáním opravného usnesení napravit i tuto chybu jako zřejmou nesprávnost, neboť jinak by nebylo možno dosáhnout zápisu dohody o vydání nemovitosti do katastru nemovitostí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že výklad ust. §164 o.s.ř. provedený odvolacím soudem není správný, neboť jakékoli pochybení ze strany žalobců, které by nebylo v průběhu řízení odstraněno, soudem by zůstalo nepovšimnuto a zůstalo by obsaženo i v pravomocném rozsudku, by mohlo být později napravováno opravným usnesením. Takový postup je dle názoru stěžovatele zcela v rozporu s ust. §164 o.s.ř. a byl jím porušen především čl. 95 Ústavy ČR, který stanoví, že soudy jsou při svém rozhodování vázány zákonem. Důsledkem porušení cit. ustanovení bylo porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Z těchto důvodů navrhl, aby bylo napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušeno.
K ústavní stížnosti se vyjádřil jako účastník řízení Městský soud v Praze, který uvedl, že provedení opravy rozsudku ukládajícího povinnost uzavřít s restituenty dohodu o vydání nemovitosti podle zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je v souladu s ust. §164 o.s.ř., neboť není pochybností, jaká parcela je předmětem vydání restituentům, jimž nemůže být na újmu, že požadovali vydání pozemku dříve označeného jako č. 734, k jehož přečíslování později došlo.
Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že provedení opravy rozsudku podle §164 o.s.ř. inicioval Nejvyšší soud ČR, který vrátil spis, zn. 10 C 98/92, k provedení opravy údajů ohledně pozemku, jehož vydání žalobci požadovali. Spis byl totiž odeslán Nejvyššímu soudu ČR s dovoláním žalovaného D. Nejvyšší soud ČR upozornil na to, že žalobci označili žádané nemovitosti parcelními čísly před naposled provedenou změnou, čehož si v průběhu řízení nikdo nepovšiml, takže je třeba provést opravu podle současného stavu údajů v katastru nemovitostí. Stěžovatel má pravdu v tom, že správné údaje nelze opravovat. Podle ust. §164 o.s.ř. lze opravit jiné zřejmé nesprávnosti. Takovou nesprávností může být i chybné očíslování nemovitosti, ovšem oprava se nesmí týkat podstaty věci. Nelze jistě v opravě zaměnit jednu věc za jinou apod., leč zde se oprava týká jedné a téže věci. Proto stěžovatel nesprávně dovozuje, že soud tímto postupem porušil čl. 95 Ústavy, neboť je vázán zákonem. Naopak soud konstatuje, že opravu provedl v souladu se zákonem, totiž podle §164 o.s.ř.
Vedlejší účastníci řízení - J.P. a M.L. - ve společném vyjádření uvedli, že ústavní stížnost považují za nedůvodnou. Napadeným usnesením nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele a ani Obvodní soud pro Prahu 1, ani Městský soud v Praze neporušily při rozhodování vázanost zákonem ve smyslu článku 95 Ústavy ČR. Soud rozhodoval o správné parcele, byť označené původním číslem podle zemských desek. Tato parcela kromě číselného označení byla specifikována jak ve výzvě, tak v žalobě a ve všech rozsudcích předcházejících napadenému usnesení jako stavební parcela s domem správného čísla popisného v P. Je tedy nepochybné, že jak výzva, tak i žaloba směřovaly právě k určení povinnosti uzavřít dohodu o vydání parcely nynějšího čísla 612. Pokud bylo tedy rozhodnuto, že navrhovatel je povinen uzavřít dohodu o vydání domu čp. 595 s parcelou č. 734, jedná se o zřejmou nesprávnost, protože žádný dům v P., kat. úz. S.M. s čp. 595, nestojí na stavební parcele č. 734, nýbrž právě na parcele nynějšího čísla 612.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 1 spis, zn. 10 C 98/92.Z citovaného vyjádření tohoto soudu zjistil, že požadovaný spis byl odeslán dne 4. 12. 1996 Nejvyššímu soudu ČR s dovoláním žalovaného D. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 30. 6. 1999, č.j. 2 Cdon 1877/96-181, dovolání zamítl. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR je patrno, že dovolání bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 1996, č.j. 16 Co 312/95-153, a nezabývalo se usnesením téhož soudu ze dne 1. 11. 1996, č.j. 13 Co 463/96-176, proti němuž ústavní stížnost směřuje.
Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.
Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolává práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále je "Listina") a to výhradně z hlediska postupu soudu podle ust. §164 o.s.ř., neboť podle jeho názoru nelze provést změnu čísla pozemkové parcely pozemku, jehož vydání žalobci požadovali, opravným usnesením podle citovaného ustanovení o.s.ř. Ústavní stížnost napadá pouze právní názor obecného soudu, v ničem jiném pochybení nespatřuje.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem působícím v soustavě obecných soudů a že mu proto zpravidla nepřísluší přehodnocovat dokazování před nimi prováděné. K porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces může v zásadě dojít pouze tehdy, jestliže jsou právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními (srov. Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 11, Vydání 1., Praha 1999 - nález č. 81).
V souzené věci se však o takový případ nejedná. Městský soud v Praze svůj právní názor týkající se ust. §164 o.s.ř., které soudu umožňuje opravit i jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž při vydání rozsudku došlo, řádně a přesvědčivě odůvodnil. Je zřejmé, že takovou nesprávností může být i chybně uvedené číslo pozemkové parcely, o jejíž vydání žalobci žádali, jestliže bylo zjištěno dodatečně, že došlo k jejímu přečíslování z č. 734 na č. 612. Nedošlo však k záměně jednoho pozemku za jiný pozemek, takže oprava se týkala jedné a téže věci.
Proto dospěl Ústavní soud k závěru, že čl. 95 Ústavy a právo stěžovatele na spravedlivý proces, jehož se dovolává, napadeným rozhodnutím porušeno nebylo.
Z výše uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné
V Brně dne 31. srpna 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu