ECLI:CZ:US:1999:1.US.36.99
sp. zn. I. ÚS 36/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti P. K., zastoupeného advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem se sídlem Bryksova 939/37, 198 21 Praha 9, proti průtahům v řízení před Nejvyšším soudem ČR vedeném pod sp. zn. 6 Tz 67/98, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 11. 1991, sp. zn. 1 T 259/91, byl uznán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu civilní služby podle ustanovení §272d odst. 3 trestního zákona a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 5.000 Kč. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 1. 1992, sp. zn. 4 To 2/92, tento rozsudek ve výroku o trestu zrušil a stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 7. 4. 1992, sp. zn. 1 T 150/92, byl stěžovatel za opětovné vyhýbání se výkonu civilní odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Odvolání proti tomuto rozsudku zamítl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 4 To 255/92. Proti těmto rozhodnutím podala ministryně spravedlnosti ČR stížnost pro porušení zákona, kterou Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. 2 Tzn 65/97, zamítl.
Ústavní soud nálezem ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. I. ÚS 400/97, citované usnesení Nejvyššího soudu ČR zrušil a ,,vrátil věc Nejvyššímu soudu ČR". Protože prý však Nejvyšší soud ČR "zůstává ve vztahu k stěžovateli od této doby nečinný", domnívá se stěžovatel, že Nejvyšší soud ČR tíná porušuje čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě. Proto stěžovatel žádá, aby Ústavní soud nálezem uznal povinnost Nejvyššího soudu v této věci "rozhodnout do 15 dnů od vydání tohoto nálezu a respektovat přitom právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu, sp. zn. I. ÚS 400/97, ze dne 31. března 1998".
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Nejvyšší soud ČR. Uvedl, že v souzené věci si musel nejprve dožádáním opatřit příslušný trestní spis Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. V té době již však byl Ústavnímu soudu podán návrh Nejvyššího soudu ČR "k rozhodnutí o rozporu ustanovení branného zákona a trestního zákona s ústavním zákonem". Protože rozhodnutí v této věci mohlo být inspirativní i pro rozhodnutí ve věci P. K., dospěl senát Nejvyššího soudu ČR k závěru, že vyčká příslušného nálezu Ústavního soudu, o čemž prý byl právní zástupce stěžovatele telefonicky informován "a vyjádřil pro zvolený postup porozumění". Veřejné zasedání ve věci stěžovatele bylo prý nařízeno dne 5. 2. 1999. Proto Nejvyšší soud ČR navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta.
Přípisem ze dne 12. 2. 1999 stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že ústavní stížnost bere zpět, nebot' obdržel předvolání k jednání Nejvyššího soudu ČR na 11. 3. 1999. Je tedy zřejmé, že Nejvyšší soud ČR se stal činným a dobrovolně splnil to, čeho se stěžovatel domáhal ústavní stížností. Tím se ústavní stížnost stala bezpředmětnou.
Proto Ústavní soud podle ustanovení §77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, řízení zastavil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu