Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.05.1999, sp. zn. I. ÚS 367/98 [ nález / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: N 72/14 SbNU 111 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:1.US.367.98

sp. zn. I. ÚS 367/98 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní stížnosti J. P. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 30 Ca 104/98, a po doplnění ústavní stížnosti i proti opravnému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 1998, sp. zn. 30 Ca 104/98, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 30 Ca 104/98, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 1998, č.j. 30 Ca 104/98- 20, se zrušují. Odůvodnění: Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 1998, č.j. 30 Ca 104/98-15, a doplnila ji vyjádřením, že ústavní stížnost směřuje i proti opravnému usnesení téhož soudu ze dne 10. 9. 1998, č.j. 30 Ca 104/98-20, kterým byl odmítnut opravný prostředek stěžovatelky proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Táboře ze dne 18. 2. 1998, č.j. PÚPr/134/98-Ri (UZ 1740/8). Okresní pozemkový úřad postupem podle ust. §9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, rozhodl tak, že J. P. a další účastníci řízení M. K. a J. K. nejsou vlastníky nemovitostí nacházejících se v k. ú. Budislav, konkrétně rybníka číslo parcelní 783 o výměře 11,0860 ha, a to pro existenci překážky podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka opravným prostředkem doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 5. 3. 1998. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 3. 1998, č.j. 10 Ca 74/98- 5, postoupil věc Krajskému soudu v Plzni s odůvodněním, že v době podání opravného prostředku měla navrhovatelka trvalé bydliště v A., takže příslušným soudem k projednání opravného prostředku je Krajský soud v Plzni. Toto usnesení a soudní spis (včetně písemného vyhotovení opravného prostředku) byl Krajským soudem v Českých Budějovicích doručen Krajskému soudu v Plzni až dne 14. 4. 1998, tedy již po lhůtě k podání opravného prostředku ve smyslu ust. §250m odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Krajský soud v Plzni citovaným usnesením ze dne 21. 4. 1998, č.j. 30 Ca 104/98-15, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 10. 9. 1998, č.j. 30 Ca 104/98-20, opravný prostředek stěžovatelky proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Táboře ze dne 18. 2. 1998, č.j. PÚPr/134/98-Ri (UZ 1740/8), odmítl. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti opravného prostředku z pohledu části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, konkrétně ust. §250m odst. 2 o.s.ř. a shledal, že návrh na zahájení řízení byl podán opožděně. Podle §250m odst. 2 o.s.ř. se návrh podává u příslušného soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který rozhodnutí vydal. Zvláštním zákonem je v tomto případě zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který v §9 neobsahuje odlišné stanovení lhůty pro podání opravného prostředku. Právní zástupce navrhovatelky převzal napadené rozhodnutí dne 20. 2. 1998. Lhůta pro podání opravného prostředku začala běžet dne 21. 2. 1998, poslední den lhůty připadl na neděli 22. 3. 1998, takže posledním dnem pro podání opravného prostředku bylo pondělí dne 23. 3. 1998. Navrhovatelka v době podání opravného prostředku byla bytem v A., tedy jejím obecným soudem je Okresní soud v Chebu, který je v obvodu Krajského soudu v Plzni. Krajskému soudu v Plzni byl opravný prostředek navrhovatelky doručen dne 14. 4. 1998, tedy opožděně. Proto soud podle ust. §250p o.s.ř. usnesením opravný prostředek odmítl. Stěžovatelka podala dne 29. 6. 1998 u Krajského soudu v Plzni návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání opravného prostředku, avšak krajský soud jí dopisem ze dne 3. 8. 1998 sdělil, že podmínky ust. §250l odst. 2, §246c a §58 odst. 1 o.s.ř. nebyly splněny, takže zmeškání lhůty neprominul. Stěžovatelka má zato, že Krajský soud v Plzni ji napadeným rozhodnutí, zkrátil na jejích ústavních právech (dále uvedených) zaručených ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Vychází přitom z domněnky, že věc se dostala do dispozice Krajského soudu v Plzni nikoli až doručením spisu s písemným vyhotovením opravného prostředku, nýbrž již dnem právní moci usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým věc Krajskému soudu v Plzni postoupil. Vzhledem k tomu, že právní moc usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 1998, č.j. 10 Ca 74/98-5, nastala ještě ve lhůtě uvedené v ust. §250m o.s.ř., měl Krajský soud v Plzni dovodit, že opravný prostředek byl podán včas, věc projednat a rozhodnout, a to v přítomnosti stěžovatelky. Pro tuto domněnku svědčí i skutečnost, že Krajský soud v Českých Budějovicích opravný prostředek podaný u něho jako u soudu místně nepříslušného neodmítl, ani neučinil žádné faktické opatření k jeho vrácení stěžovatelce či zaslání soudu místně příslušnému, nýbrž věc zahájil a poté ji postoupil Krajskému soudu v Plzni. Stěžovatelka má zato, že postupem Krajského soudu v Plzni byla zkrácena na svém právu domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále na svém právu obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost orgánu veřejné správy ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny a také na svém právu, aby její věc byla projednána veřejně a v její přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, tedy že byla zkrácena ve svých právech na soudní ochranu. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni. Ústavní soud nejdříve přezkoumal ústavní stížnost po stránce formální (§72 odst. 2 a §43 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Z hlediska dodržení zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti zjistil, že napadené usnesení Krajského soudu v Plzni bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 22. 6. 1998 a nabylo právní moci dne 24. 6. 1998. Ústavní stížnost byla podána na poštu dne 17. 8. 1998 a byla doručena Ústavnímu soudu dne 18. 8. 1998, takže lhůta k jejímu podání podle ust. §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu byla zachována. Jiné formální nedostatky předložené ústavní stížnosti nebyly zjištěny. K ústavní stížnosti se vyjádřil jako účastník řízení Krajský soud v Plzni, který uvedl, že opravný prostředek stěžovatelky byl podán u soudu nepříslušného, který jej soudu příslušnému ve lhůtě pro podání opravného prostředku dle §250m odst. 2 o.s.ř. nedodal. To ve svém důsledku znamená, že opravný prostředek byl podán opožděně, a to přesto, že rozhodnutí správního orgánu obsahovalo náležité poučení o opravném prostředku. Tento pro stěžovatelku nepříznivý stav nemohlo pak zvrátit ani její podání, kterým žádala za prominutí zmeškání lhůty. Krajský soud navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a současně uvedl, že netrvá na ústním jednání v dané věci před Ústavním soudem ČR. Vedlejší účastníci řízení - Státní rybářství H., Okresní úřad Tábor, okresní pozemkový úřad, Pozemkový fond ČR, Praha 1, Ve Smečkách 33, a M. K. se postavení vedlejšího účastníka vzdali. Další vedlejší účastník J. K. se k ústavní stížnosti nevyjádřil a neustanovil si advokáta, který by jej v řízení před Ústavním soudem zastupoval. Stěžovatelka dala souhlas s upuštěním od ústního jednání. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 30 Ca 104/98, z něhož zjistil tyto skutečnosti: Stěžovatelka se opravným prostředkem ze dne 3. 3. 1998 doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhala přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu v Táboře, okresního pozemkového úřadu, ze dne 18. 2. 1998, č.j. PÚPr/134/98-Ri, jímž bylo rozhodnuto o jejím restitučním nároku. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 1998, č.j. 10 Ca 74/98-4, byla věc postoupena Krajskému soudu v Plzni jako soudu věcně a místně příslušnému (§250l odst. 2 a §250d odst. 2 o.s.ř.), a to vzhledem k místu bydliště navrhovatelky v A.. Jejím obecným soudem je Okresní soud v Chebu, přičemž tento soud je v obvodu Krajského soudu v Plzni. Předsedkyně senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích dala pokyn k vypravení tohoto usnesení dne 13. 3. 1998, avšak ke splnění tohoto pokynu došlo teprve dne 31. 3. 1998. Tak se stalo, že usnesení nabylo právní moci dne 4. 4. 1998 a k jeho doručení Krajskému soudu v Plzni došlo až dne 14. 4. 1998, tedy po uplynutí lhůty k podání opravného prostředku, neboť posledním dnem této lhůty byl den 23. 3. 1998. (Poznámka: Podle názoru Ústavního soudu se tedy stěžovatelka mýlí, jestliže uvádí, že právní moc usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích nastala ještě ve lhůtě uvedené v ust. §250m o.s.ř., neboť lhůta k podání opravného prostředku končila dne 23. 3. 1998, k nabytí právní moci usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích došlo teprve dne 4. 4. 1998 a k postoupení věci Krajskému soudu v Plzni došlo až dne 14. 4. 1998.) Usnesením tohoto soudu ze dne 21. 4. 1998, č.j. 30 Ca 104/98-15, ve spojení s opravným usnesením ze dne 10. 9. 1998, č.j. 30 Ca 104/98-20, byl pak opravný prostředek stěžovatelky odmítnut. Ústavní soud je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud v tomto případě zvažoval, zda skutečnost, že opravný prostředek byl podán u soudu nepříslušného, který jej příslušnému soudu ve lhůtě stanovené pro jeho podání nepostoupil, postačí k závěru, že opravný prostředek je podán opožděně. Tento přísný postup by zřejmě byl namístě tam, kde byl navrhovatel správním orgánem správně a dostatečně poučen. Toto poučení se řídí ust. §47 odst. 4 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), podle něhož poučení o odvolání (rozkladu) obsahuje údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat (podat rozklad, v jaké lhůtě, ke kterému orgánu a kde lze odvolání podat). Na správnost poučení o opravném prostředku navazuje i ust. §250m odst. 2 o.s.ř., které stanoví, že návrh se podává u příslušného soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o opravném prostředku, lze je napadnout do 6 měsíců od jeho doručení. Rozhodnutí Okresního úřadu v Táboře, okresního pozemkového úřadu, ze dne 18. 2. 1998, č.j. PÚPr/134/98-Ri, sice poučení o odvolání obsahovalo, nebylo však dostatečné, neboť v něm bylo toliko uvedeno, že je možno podat proti rozhodnutí opravný prostředek ke krajskému soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí. V poučení chybí údaj, u kterého krajského soudu má být opravný prostředek podán, aby nemohla vzniknout pochybnost o tom, který soud je příslušný, jestliže ve věci rozhodoval správní orgán v obvodu jiného krajského soudu než je krajský soud příslušný vzhledem k místu bydliště osoby, která je oprávněna podat proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek. Jestliže rozhodnutí správního orgánu neobsahovalo konkrétní a tedy řádné poučení, pokud jde o označení soudu, u něhož lze opravný prostředek podat, šlo o poučení neúplné, které lze považovat za poučení vadné. Za této situace měl obecný soud reflektovat postup podle ust. §250m odst. 2 o.s.ř., který za podmínek tam uvedených stanoví lhůtu k podání opravného prostředku 6 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Obecný soud měl vzít dále v úvahu postup Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť ke splnění pokynu soudkyně ze dne 13. 3. 1998 k vypravení usnesení ze dne 11. 3. 1998, č.j. 10 Ca 74/98-4, pracovníky administrativního aparátu došlo teprve dne 31. 3. 1998, tedy po uplynutí lhůty k podání opravného prostředku, která končila dne 23. 3. 1998. Toto pochybení má ve svém důsledku dopad do základních práv stěžovatelky v řízení dle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Jde o restituční předpis, jehož hlavním smyslem je zmírnění způsobených křivd, takže bylo namístě postupoval tak, aby nedocházelo k nevstřícnému formalistickému postupu soudu, který hrozí případně křivdou další. Tento názor vyslovil Ústavní soud např. již ve věci III. ÚS 74/94 ve Sbírce nálezů a usnesení - svazek 3, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1995, nález č. 42. Postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pokud jde o průtahy ve splnění pokynu soudkyně k vypravení předmětného usnesení, tedy "jiným zásahem orgánu veřejné moci", bylo tak porušeno základní právo navrhovatelky zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny, neboť jí bylo znemožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva u nestranného a nezávislého soudu. Obdobně posuzoval Ústavní soud pochybení při vyznačení doložky právní moci v rozsudku, jehož důsledkem bylo opožděné podání dovolání, ve věci sp. zn. III. ÚS 456/97, uveřejněné v téže Sbírce nálezů a usnesení - svazek 10, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1998, nález č. 43. Ústavní soud tedy dospěl k názoru, že stěžovatelka sice podala opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu v Táboře, okresního pozemkového úřadu, ze dne 18. 2. 1998, č.j. PÚPr/134/98-Ri, u nepříslušného krajského soudu, leč na základě neúplného poučení, pokud jde o určení místa, kde je možno opravný prostředek podat. K dalšímu pochybení došlo postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích, který nedoručil včas usnesení o postoupení věci Krajskému soudu v Plzni účastníkům řízení, takže návrh na zahájení řízení o opravném prostředku v této věci byl doručen Krajskému soudu v Plzni až po uplynutí lhůty dle ust. §250m odst. 2 o.s.ř. Právě proto Krajský soud v Plzni opravný prostředek stěžovatelky odmítl. Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo porušeno - jak již uvedl - základní právo stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny a důsledně vzato i její základní právo podle čl. 36 odst. 2 a č. 38 odst. 2 Listiny. Proto Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 30 Ca 104/98, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 1998, č.j. 30 Ca 104/98-20, zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 11. května 1999