ECLI:CZ:US:1999:1.US.368.99
sp. zn. I. ÚS 368/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky R. B., zastoupené JUDr. T. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 1998, čj. 18 Co 40/98 - 151, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 17. 10. 1997, čj. 3 C 186/92 - 116, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 24. 7. 1999, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 27. 7. 1999, podala stěžovatelka návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 1998, čj. 18 Co 40/98 - 151, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 17. 10. 1997, čj. 3 C 186/92 - 116, s tím, že jak soudem prvního stupně, který zamítl návrh, který stěžovatelka podala s dalšími osmi navrhovateli proti odpůrci Zemědělskému družstvu D. o určení povinnosti přepočítat čisté jmění družstva v souladu s §7 a §16 zákona č. 42/1992 Sb., tak soudem odvolacím, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně u stěžovatelky a sedmého a osmého navrhovatele a u druhého až šestého navrhovatele odvolací řízení v důsledku zpětvzetí odvolání zastavil, byly porušeny články 1 a 11 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka v této ústavní stížnosti v podstatě opakuje argumentaci uplatněnou v průběhu řízení před soudy obou stupňů. Má za to, že postup odpůrce, pokud odečetl z čistého jmění družstva majetkové podíly členů určené podle zákona č. 162/1990 Sb., byl porušením §33 zákona č. 229/1992 Sb., ve znění platném v letech 1991, 1992 a 1993, a především že transformační projekt byl v rozporu s §7 a §16 zákona č. 42/1992 Sb. Tímto postupem odpůrce byly její nároky a nároky ostatních oprávněných osob - nečlenů družstva - kráceny o více jak Kč 20 000,--.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu Plzeň - jih, sp. zn. 3 C 186/92, a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost, tak jak je podána, musí být odmítnuta jako opožděná.
Ve své ústavní stížnosti napadá stěžovatelka pouze shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jež bylo obecnému zmocněnci stěžovatelky doručeno dne 12. 6. 1998, a rozhodnutí Okresního soudu Plzeň - jih, ačkoli na základě dovolání stěžovatelky a dalších dvou navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, rozhodoval ve věci Nejvyšší soud ČR, jenž usnesením ze dne 4. 5. 1999, čj. 29 Cdo 2266/98 - 179, které bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 18. 6. 1999, jako nepřípustné odmítl.
Právě toto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno (§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Pokud je ústavní stížností napadáno pouze rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jedná se evidentně o návrh podaný opožděně, když, jak je shora uvedeno, jeho rozsudek byl obecnému zmocněnci stěžovatelky doručen dne 12. 6. 1998, ale ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 26. 7. 1999 a došla Ústavnímu soudu dne 27. 7. 1999.
Z těchto důvodů Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené pro jeho podání v §72 odst. 2 shora citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 1999 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu