ECLI:CZ:US:1999:1.US.403.98
sp. zn. I. ÚS 403/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů V. M. a M. M., obou zastoupených JUDr. J. Š., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 1998, sp. zn. 16 Co 392/95, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 5. 1995, čj. 8 C 1071/94 - 29, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 5. 1995, čj. 8 C 1071/94 - 29, byl zamítnut návrh stěžovatelů na určení, že smlouva o převodu pohledávky podle §33a zákona č. 229/1991 Sb., uzavřená mezi odpůrci B. B. jako postupujícím na straně jedné a A.P. s datem 6. 4. 1994 je neplatná, protože B. B., otec a tchán stěžovatelů, svůj majetkový podíl na nikoho cizího nehodlal převést.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 7. 1998, sp. zn. 16 Co 392/95, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že na základě navržených důkazů byl dostatečně objasněn skutkový stav věci a byly z něho vyvozeny i správné právní závěry. Smlouvu o postoupení pohledávky, uzavřenou mezi B. B. a A. P. soud prvního stupně správně posuzoval ve smyslu §49a o. z. a ustanovení §33a odst. 1 zákona č. 195/1993 Sb. (úplné znění zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě č. 229/1991 Sb.). Krajský soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že uvedené ustanovení nevylučuje převod pohledávek vzniklých z nároků na poskytnutí náhrad podle tohoto zákona i na právnické osoby. Ztotožnil se též s názorem, že nebylo prokázáno, že by B. B. uzavíral smlouvu o postoupení pohledávky v omylu, o němž druhá strana smlouvy - A. P. věděla, případně ho vyvolala. B. B. měl možnost se se smlouvou seznámit, tuto si prostudovat a v případě jakýchkoliv pochybností konzultovat její obsah s pro sebe důvěryhodnou osobou. Pokud tak neučinil a smlouvu tak, jak mu byla předložena, uzavřel, nelze dodatečně dovozovat, že měl v úmyslu uzavřít jinou smlouvu, než dohodu o postoupení pohledávky. Dohoda o zaplacení postoupené pohledávky je samostatnou smlouvou, která nemá vliv na platnost smlouvy o převodu pohledávky. Napadený právní úkon nevykazuje ani vady vůle, ani vady projevu ve smyslu ustanovení §37 o. z.
Stěžovatelé svým podáním ze dne 17. 9. 1998, adresovaným Ústavnímu soudu a označeným jako ústavní stížnost, napadají shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně a tvrdí, že rozhodnutí obou soudů zasáhlo do jejich základních práv a svobod, které jsou jim zaručeny články 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Porušení těchto ustanovení spatřují stěžovatelé v tom, že soudy obou stupňů ve věci neprovedly navrhované důkazy, a dospěly tak na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu k nesprávným právním závěrům.
Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelé pouze opakují námitky, které vznášeli již v řízení před obecnými soudy. Vlastní závěry ústavní stížnosti jsou jen polemikou se skutkovými i právními závěry obecných soudů.
Ústavní soud neshledal, že by postupem soudů byla porušena základní práva a svobody stěžovatelů. Z obsahu spisů vyplývá, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanovením občanského soudního řádu, zejména pokud jde o zásadu volného hodnocení důkazů (§132), či o rozhodování, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (§120). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních principů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou záležitostí obecných soudů. Rozsah práva na spravedlivý proces není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na řádné občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V daném případě nebylo tedy shledáno porušení procesních ani jiných ústavních práv namítaných stěžovateli a Ústavní soud musel dospět k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněný.
Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu