ECLI:CZ:US:1999:1.US.406.98
sp. zn. I. ÚS 406/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele A., s. r. o., zastoupeného JUDr. J. R., advokátkou, proti zásahu orgánu veřejné moci do Ústavou zaručených práv a svobod, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 21. 9. 1998.
Ve své ústavní stížnosti, která směřuje proti jednání Finančního úřadu v Neratovicích, se domáhá, aby Ústavní soud rozhodl tak že přikáže Finančnímu úřadu v Neratovicích, "aby obnovil řízení ve věci zaplacení DPH za období od července 1993 do října 1996 a stanovil daňovou povinnost společnosti A., s. r. o., se zřetelem k nesprávnosti a nezákonnosti závazné informace Ministerstva financí ČR, Generálního ředitelství cel č. 942/1996." Podle názoru stěžovatele došlo k porušení čl. 1, čl. 4 odst. 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. V odůvodnění návrhu jsou dále zmíněna další rozhodnutí např. Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 1998 či Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která se však - jak vyplývá z petitu - nenapadají.
Je tedy zcela zřejmé, že ústavní stížnost nesměřuje proti jinému zásahu (opatření) orgánu veřejné moci, ale ve skutečnosti napadá rozhodnutí Finančního úřadu v Neratovicích ze dne 28. 11. 1997 o (ne) povolení obnovy řízení. Jak nicméně vyplývá i z předložených podkladů, stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal k Finančnímu ředitelství v Praze, které dne 11. 2. 1998 odvolání zamítlo. Řádný další právní postup mohl tedy spočívat jen v návrhu na přezkoumání rozhodnutí v správním soudnictví.
Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj ho mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V daném případě stěžovatel tedy měl využít čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Tuto problematiku tzv. správního soudnictví podrobněji upravuje občanský soudní řád v ustanovení §244 a násl. Teprve potom, pokud by i rozhodnutí soudu bylo negativní, neboť v praxi obecných soudů zřejmě nadále převažuje názor, že se jedná o rozhodnutí procesní (srovnej §248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), by se stěžovatel mohl v zákonem stanovené lhůtě obrátit na Ústavní soud, který by mohl posoudit, zda se jedná o situaci, kdy rozhodnutí o obnově řízení má i hmotněprávní aspekty a existuje tak důvod posuzovat návrh obdobně jako v případě nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 366/96 publikovaného pod č. 78 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 8.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nepodal návrh na přezkoumání rozhodnutí v rámci správního soudnictví. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 1999 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu