ECLI:CZ:US:1999:1.US.41.99
sp. zn. I. ÚS 41/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu stěžovatelů J. D., V. D., a P. T., všech zastoupených JUDr. I. Š., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 1998, čj. 6 A 24/97 - 23, rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu v Praze ze dne 24. 1. 1997, čj. 2334/96 - 3152, rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 7. 5. 1996, čj. PÚ 1304-1648/96 OU, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 1996, čj. 10 Ca 575/95 - 26, a rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 4. 7. 1995, čj. PÚ 2164-3482/95 OU-321/167, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost stěžovatelů ze dne 21. 1. 1999, předaná poštovní přepravě dne 25. 1. 1999 a došlá Ústavnímu soudu dne 26. 1. 1999, napadá rozhodnutí v záhlaví tohoto usnesení uvedená a požaduje jejich zrušení.
1) Jedná se o rozhodnutí, kterými bylo rozhodováno o obnově řízení ukončeného rozhodnutím Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 4. 7. 1995, čj. 2164-3482/95 OÚ-321/167, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
10. 1. 1996, čj. 10 Ca 575/95 - 26, a to:
- rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu ze dne 7. 5. 1996, čj. PÚ 1304-1648/96 OÚ, kterým obnova řízení nebyla povolena,
- rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu v Praze ze dne 24. 1. 1997, čj. 2334/96-3152, kterým odvolání do rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení bylo zamítnuto a rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 7. 5. 1996 bylo potvrzeno, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 1998, čj. 6 A 24/97 - 23, kterým byla žaloba proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 24. 1. 1997 zamítnuta.
2) Dále se jedná o rozhodnutí, která byla předmětem obnovy řízení, a to:
- rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu ze dne 4. 7. 1995, čj. PÚ 2164-3482/95 OÚ-321/168, kterým podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. bylo rozhodnuto, že J. D., M. T. a V. D. nejsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území S., blíže v rozhodnutích označených,
- rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 1996, čj. 10 Ca 575/95 - 26, potvrzující rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 4. 7. 1995.
Stěžovatelé mají za to, že těmito rozhodnutími došlo k porušení Listiny základních práv a svobod v čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 11 odst.1. Ve své stížnosti vesměs opakují argumenty, které uplatnili ve svých opravných prostředcích podaných do rozhodnutí správních orgánů. Pochybení Vrchního soudu spatřují v tom, že dodatečné prohlášení svědka J. V. ze dne 9. 1. 1996, které měl k dispozici Krajský soud v Českých Budějovicích při svém rozhodování o opravném prostředku do rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 4. 7. 1995, nepovažoval za novou důkazní skutečnost ve správním řízení, z níž by bylo možno usoudit na politický a psychický nátlak, který byl v padesátých letech veden proti původnímu vlastníku B. D.
Ústavní soud musel v této věci konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zjišťuje však, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je třeba konstatovat, že toto ustanovení chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, nikoli takové, jehož povaha je sporná a kde např. probíhá v takové věci soudní řízení.
Jestliže čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, a kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby ten přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak, a jestliže čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, nutno to chápat tak, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Při rozhodování je soudce vázán zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR), při výkonu své funkce je nezávislý (čl. 82 Ústavy ČR). Postupoval-li v dané věci Vrchní soud v Praze v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu a správního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, přičemž svůj postup řádně odůvodnil, nemohl Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Z obecného pohledu si je třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i z dalších ustanovení a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení.
Ústavní soud s ohledem ke shora uvedenému musel přisvědčit správnosti závěrů Vrchního soudu v Praze. Námitkami proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu v Praze, které stěžovatelé uplatnili ve své žalobě proti tomuto správnímu orgánu, se Vrchní soud v Praze řádně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 29. 10. 1998 se s nimi také náležitě vypořádal. Navíc není možno nesouhlasit s názorem Vrchního soudu v Praze, který je totožný se závěry rozhodnutí obou správních orgánů (rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 24. 1. 1997 a rozhodnutím Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 7. 5. 1996), že totiž obnova správního řízení může být podle §62 odst. 1 písm. a) správního řádu povolena - při splnění dalších podmínek v tomto ustanovení uvedených - tehdy, jestliže uplatněná skutečnost je nová. Novou skutečností ale nemůže být důkaz, který byl účastníkem předložen v průběhu řízení (dodatečné prohlášení svědka J. V. ze dne 9. 1. 1996), třebaže byl předložen až po podání opravného prostředku do rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 4. 7. 1995, ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který měl možnost se s tímto důkazem seznámit.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že Vrchní soud v Praze se nedostal v souvislosti s projednáváním předmětné věci do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, na které stěžovatelé poukazují ve své stížnosti.
Proto bylo nutno považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu vzhledem k tomu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti (do rozhodnutí 1-3 v záhlaví tohoto usnesení uvedených) odmítl.
Pokud jde o stížnost stěžovatelů do rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 1996 a do rozhodnutí Okresního úřadu v Jindřichově Hradci, okresního pozemkového úřadu, ze dne 4. 7. 1995 (4,5 v záhlaví tohoto usnesení uvedených), Ústavní soud byl nucen konstatovat, že stížnost do těchto rozhodnutí nebyla podána v šedesátidenní lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, proto nezbylo než ji podle §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona jako opožděnou odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu