ECLI:CZ:US:1999:1.US.434.98
sp. zn. I. ÚS 434/98
Usnesení
I. ÚS 434/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu stěžovatelky SŠ - I., s.r.o., zastoupené advokátem JUDr. J. S., na zrušení ustanovení §250j odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, spojeného s ústavní stížností proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 1998, sp. zn. 16 Ca 301/98, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil řízení o žalobě stěžovatelky (žalobkyně) proti žalovanému Finančnímu ředitelství Ústí nad Labem o zrušení jeho rozhodnutí ze dne 29. 6. 1998, č.j. 10089-A/130/1997. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Mostě.
Podle napadeného usnesení byla stěžovatelka za podání tohoto návrhu povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, který je splatný podáním žaloby. Tento poplatek však nebyl zaplacen ani dodatečně ve lhůtě určené soudem, když výzva k zaplacení poplatku byla právnímu zástupci stěžovatelky doručena dne 2. 9. 1998. Lhůta k zaplacení byla stanovena na 5 dnů ode dne doručení výzvy a skončila
I. ÚS 434/98
tedy dnem 7. 9. 1998, leč poplatek "dosud" zaplacen nebyl. Proto Krajský soud v Ústí nad Labem podle ustanovení §9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, řízení zastavil a uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Přesto proti citovanému usnesení stěžovatelka podala odvolání, avšak Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 9. 1998, č.j. 16 Ca 3101/98-24, řízení o tomto opravném prostředku zastavil a vyslovil, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V ústavní stížnosti proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem stěžovatelka v prvé řadě uvedla, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla vrácena krajskému soudu v příloze odeslaného doporučeného dopisu ze dne 9. 9. 1998 s nalepenou kolkovou známkou v hodnotě 1.000 Kč.
Dále argumentovala tak, že podle platné právní úpravy je správní soudnictví jednoinstančním řízením. Opravný prostředek proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví proto není přípustný, a to ani v těch případech, kdy soud rozhoduje podle jiných ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") nebo ve věcech soudního poplatku. V jiných řízeních podle o.s.ř. prý platí (§9 odst. 4 zákona č.549/1991 Sb.), že účastník řízení může napravit pochybení způsobené nezaplacením soudního poplatku ve stanovené lhůtě tím, že zaplatí soudní poplatek ve lhůtě pro odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Pokud tedy účastník řízení soudní poplatek v této lhůtě zaplatí, soud prvního stupně usnesení o zastavení řízení zruší a účastníku je tím umožněno, aby jeho věc byla spravedlivě projednána nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě. Není prý zřejmé, z jakých důvodů je tento postup vyloučen ve správním soudnictví.
Proto se stěžovatelka domnívá, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - kdy byl soudní poplatek zaplacen později, leč ještě před počátkem lhůty pro podání odvolání, pokud by bylo přípustné - bylo porušeno její základní právo, zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále
I. úS 434/98
jen "Úmluva"), nebot' jí prý bylo zabráněno, "aby jí tvrzené zkrácení na právech rozhodnutím orgánu veřejné správy mohlo být přezkoumáno nezávislým a nestranným soudem". Protože napadené usnesení krajského soudu vycházelo z ustanovení §250j odst. 4 o.s.ř., navrhla stěžovatelka, aby Ústavní soud zrušil nejen napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, nýbrž i toto ustanovení pro rozpor s citovanými základními právy. Stěžovatelka se zároveň domáhá odložení vykonatelnosti napadeného usnesení krajského soudu.
Ústavní soud již opakovaně judikoval (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 458/98), že správní soudnictví v České republice je budováno na principu jednoinstančního řízení, v němž je podání opravných prostředků podle ustanovení §250j odst. 4 o.s.ř. pro hlavu druhou, část pátou, tohoto zákona vyloučeno. V tomto směru není rozhodující, zda rozhodnutí vydané soudem v tomto řízení je rozhodnutím ve věci samé nebo rozhodnutím procesním, nebot' uvedená právní úprava v tomto směru neobsahuje žádné rozlišení. I když tedy ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. předpokládá možnost podání odvolání, nemůže uvedený předpis sám o sobě vyvolat v souzené věci přípustnost opravného prostředku. Při zastavení řízení ve věcech správního soudnictví podle ustanovení §9 odst. 2 citovaného zákona tedy odvolání není přípustné, nebot' není přípustné ani ve věci samé (arg. a maiore ad minus) a ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. se proto v tomto případě neuplatní.
Zaplacení soudního poplatku patří k základním procesním podmínkám, za nichž řízení před obecným soudem může být zahájeno. Této skutečnosti si účastník příslušného řízení musí být vědom, a to zejména tehdy, pokud je - jako tomu bylo v souzené věci - zastoupen právním zástupcem a pokud je na to výslovně upozorněn vydanou výzvou. Stěžovatelka však soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradila, a to ani tehdy, když k tomu byla vyzvána. Námitky, obsažené v ústavní stížnosti, jsou proto zjevně neopodstatněné, nebot' k porušení tvrzených základních práv napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem zcela jednoznačně nedošlo.
I. ÚS 434/98
Za těchto okolností Ústavní soud nemohl vyhovět ani o návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení, podaný spolu s ústavní stížností, sdílí její právní osudy. Je-li ústavní stížnost odmítnuta, nebot' je sama zjevně neopodstatněná a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, C.H. Beck, 1996, str. 351).
Proto Ústavní soud podaný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu