ECLI:CZ:US:1999:1.US.449.98
sp. zn. I. ÚS 449/98
Usnesení
I. ÚS 449/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti Z. B., zastoupeného advokátem JUDr. ing. P. H., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 2. 1998, sp. zn. 6 T 162/97, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 1998, sp. zn. 6 To 358/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 2 shledal stěžovatele vinným, že dne 14. 4. 1997 po vypití většího množství alkoholických nápojů řídil automobil, "jehož jízdu v důsledku opilosti nezvládl" a narazil do stojícího automobilu, který byl odražen na další vozidlo, čímž na obou vozidlech vznikla škoda ve výši 493.345,- Kč. Tím prý stěžovatel ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, vykonával činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na cizím majetku, čímž se dopustil trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení §201 písm. d) trestního zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců (jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 20 měsíců) a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let.
V odůvodnění tohoto rozsudku Obvodní soud pro Prahu 2 uvedl, že podle výpovědi svědků (P. Ch., P. K., J. S., M. K.) stěžovatel jevil ihned po nehodě známky
I. ÚS 449/98
silné opilosti (mluva, chování) a že z něj byl cítit alkohol. Stěžovatel se prý nechtěl nechat ošetřit a měl snahu odejít. K jeho tvrzení, že alkohol (2,5 dcl. vodky) požil nikoliv před jízdou, nýbrž až po ní (na záchodě v čekárně chirurgické ambulance), obvodní soud uvedl, že tato obhajoba je ryze účelová; podle znaleckého posudku sice bylo možné, aby po vypití 2,5 dcl. vodky měl stěžovatel v době odběru v krvi 1,22 promile alkoholu (zatím co v době nehody nejméně 1,51 - l,70 promile), nicméně "tento důkaz stojí osamocen a je vyvrácen všemi ostatními důkazy, zejména výpověd'mi svědků" a stěžovatelovo chování po nehodě nelze vysvětlit ani šokem z ní.
Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo odvolání stěžovatele proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 zamítnuto. V odůvodnění tohoto usnesení odkázal Městský soud v Praze na správné úvahy obvodního soudu a dodal, že stěžovatel byl usvědčen zejména shodnými výpovědmi svědků, jimiž byla jeho obhajoba vyvrácena. Ze znaleckého posudku z oboru toxikologie navíc vyplynulo, že stěžovatel měl v krvi nejméně 1,51 promile alkoholu. Proto odvolací soud shledal obhajobu stěžovatele jako zcela účelovou.
V záhlaví uvedená rozhodnutí stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní v prvé řadě namítl, že Policie ČR u něho neprovedla orientační dechovou zkoušku. Po ošetření na chirurgické ambulanci se cítil otřesen a zavolal své přítelkyni, aby pro něj přijela. V době, kdy na ni čekal a kdy měl za to, že vyšetřování již bylo ukončeno, požil alkohol. Soudy se prý náležitě nevypořádaly ani s časovými nesrovnalostmi mezi dobou, kdy došlo k nehodě a dobou, kdy mu byla "po přemlouvání podporučíka K." odebrána krev. Výpovědi svědků o tom, že stěžovatel ihned po nehodě vykazoval znaky opilosti, stěžovatel zpochybňuje tím, že se jednalo o subjektivní vjemy, z nichž nelze vyvozovat množství alkoholu. Výpovědi svědků - zdravotníků navíc označil za účelové, nebot' prý mezi nimi a jím došlo k hádce, když se nechtěl dát odvézt do nemocnice. Z těchto důvodů má za to, že v trestním řízení byla porušena zásada "in dubio pro reo" a proto měl být obžaloby zproštěn.
Stěžovatel z těchto důvodů navrhl, aby byla obě napadená soudní rozhodnutí zrušena.
K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Obvodní soud pro Prahu 2 a Městský soud v Praze.
I. ÚS 449/98
Obvodní soud pro Prahu 2 označil ústavní stížnost za nedůvodnou a odkázal na odůvodnění rozsudku, který v této věci vydal.
Městský soud v Praze rovněž pouze odkázal na odůvodnění svého napadeného usnesení.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a že není součástí soustavy obecných soudů. Zpravidla mu proto nepřísluší ani přehodnocovat dokazování, před nimi prováděné, pokud jím nejsou porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
V této souvislosti Ústavní soud již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 3, C. H. Beck, 1995, str. 257).
V souzené věci se však zjevně o tento případ nejedná. Z příslušného soudního spisu Ústavní soud zjistil, že odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů odpovídají provedenému dokazování, mezi jednotlivými důkazy neexistují rozpory zřetelnějšího charakteru a tato odůvodnění jsou přesvědčivá a logická. Stěžovatel byl usvědčen celou řadou svědeckých výpovědí i znaleckým posudkem a nelze přehlédnout ani skutečnost, že ihned po nehodě byl podroben dechové zkoušce trubičkou Altest, jíž u něj bylo zjištěno požití alkoholu. Ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by byla napadenými rozhodnutími konkrétně porušena jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody, pouze zpochybňuje provedené dokazování a obecně argumentuje tím, že v jeho případě byl porušen princip in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obžalovaného). To se však v souzené
věci neprokázalo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
I. ÚS 449/98
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu