ECLI:CZ:US:1999:1.US.471.98
sp. zn. I. ÚS 471/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti podané Spolkem Dělnický dům v T., zastoupeným předsedou G. P., právně zastoupeným JUDr. F.N., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cdon 347/96, ze dne 15. 5. 1996, rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 9 Co 352/94, ze dne 28. 2. 1995, a proti vyrozumění Ministerstva vnitra ČR, č. j. II/s -OVS/1 336/97, ze dne 21. 7. 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém podání ze dne 10. 11. 1998 napadl usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cdon 347/96, ze dne 15. 5. 1996, rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 9 Co 352/94, ze dne 28. 2. 1995, a dále také vyrozumění Ministerstva vnitra ČR, č. j. II/s - OVS/1 336/97, ze dne 21. 7. 1997. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku byl zamítnut návrh Spolku Dělnický dům v T., aby soud uložil odpůrci Beskydské hotely a restaurace, s. p., v likvidaci, povinnost vydat navrhovateli nemovitosti - restaurace Dělnický dům v T. I., stavební plocha č. 806 s domem č. p. 236, a parcela č. 237, zahrada zapsaná v knihovní vložce č. 67 a č. 155, vedené na listu vlastnictví č. 128 pro katastrální území T. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel neunesl důkazní břemeno a neprokázal vlastnické právo k předmětným nemovitostem, ani neprokázal, že mu odpůrce věc neprávem zadržuje. Na základě odvolání navrhovatele rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který odvolání zamítl a rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Na základě dovolání ve věci rozhodoval také Nejvyšší soud ČR, který usnesením dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.
Navrhovatel se dopisem ze dne 19. 12. 1996 obrátil na Ministerstvo vnitra ČR s žádostí o vydání nemovitého majetku na základě usnesení vlády České republiky, č. 555, ze dne 23. 10. 1996, o bezúplatném převodu vymezeného nemovitého majetku vybraným spolkům ke zmírnění některých majetkových křivd. Dne 21. 7. 1997 sdělilo Ministerstvo vnitra navrhovateli, že jím uplatněný požadavek nelze realizovat, neboť Spolek Dělnický dům v T. nesplňuje podmínky citovaného usnesení vlády, podle nichž musí být činnost obnoveného spolku vykonávána nejpozději od 1. 1. 1991.
V petitu ústavní stížnosti navrhovatel potom navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda ústavní stížnost, která směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 1995, byla podána ve lhůtě stanovené zákonem pro podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní soud dotazem u Okresního soudu ve Frýdku - Místku zjistil, že usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. Cdon 347/96, ze dne 15. 5. 1996, nabylo právní moci dne 3. 6. 1996 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 9 Co 352/94, ze dne 28. 2. 1995, nabyl právní moci dne 12. 6. 1995. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo v tomto případě přípustné, bylo posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku, které, jak je již výše uvedeno, nabylo právní moci dne 12. 6. 1995.
Ze všech výše uvedených okolností je zcela zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Soudce zpravodaj proto podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. března 1999
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu