ECLI:CZ:US:1999:2.US.1.99
sp. zn. II. ÚS 1/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. E., zastoupené JUDr. V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 10 Ca 255/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 4. 1. 1999, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 10 Ca 255/98, a to pro porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Okresní pozemkový úřad v Českých Budějovicích svým rozhodnutím ze dne 15. 6. 1998, č. j. OPÚ/R - 514/98/3229/92, rozhodl tak, že do vlastnictví navrhovatelky (stěžovatelky) se nevydávají konkrétně specifikované pozemkové parcely v katastrálním území S. H. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že právní předchůdci navrhovatelky přídělový majetek opustili a stát tento majetek převzal podle ust. §132 obč. zák. platného v době převzetí majetku státem. V důsledku toho není dodržen žádný z restitučních titulů podle ust. §6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. v novelizovaném znění.
Proti tomuto rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Českých Budějovicích podala stěžovatelka opravný prostředek.
Rozsudkem ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 10 Ca 255/98, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích tak, že rozhodnutí 0kresního úřadu, pozemkového úřadu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 1998, č. j. OPÚ/R - 514/98/3229/92 se potvrzuje.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že provedené důkazy v řízení před pozemkovým úřadem neumožňovaly závěr, že její právní předchůdci opustili předmětné nemovitosti.
Jak pozemkový úřad, tak krajský soud podle stěžovatelky vycházely z mylného předpokladu, že R. počátkem šedesátých let žili v B. a hodlali se odstěhovat.
Jak podle "středního občanského zákoníku", tak podle občanského zákoníku z roku 1964 podle stěžovatelky opuštění věci vyžadovalo znak trvalosti, což je mj. dáno delším časovým intervalem, po který se opuštěná věc nachází mimo sféru vlivu vlastníka.
Skutečnost, že vlastníkem těchto nemovitostí byla dne 22. 4. 1964, kdy došlo k jejich přechodu na stát, paní H., se nezakládá podle stěžovatelky na provedených důkazech, ale na nepodložených domněnkách.
Dalším mylným předpokladem je podle stěžovatelky skutečnost, že přídělová cena byla zaplacena paní H.
Ústavní soud si vyžádal spisy Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 297/97 a sp. zn. 10 Ca 255/98, jakož i vyjádření tohoto soudu. Rovněž si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Českých Budějovicích.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky není opodstatněná.
Shora uvedená rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Českých Budějovicích, jakož i rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích jsou správná.
Majetek, který byl vlastnictvím právních předchůdců stěžovatelky, byl majetkem přídělovým, podléhajícím režimu dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. Podle ust. §5 odst. 2 tohoto dekretu bylo povinností přídělců se o příděl řádně a osobně starat. Pokud přídělci tuto povinnost neplnili, byl důvod k odnětí přídělu. V daném případě přídělci - právní předchůdci stěžovatelky - na přídělové usedlosti nehospodařili a nebydleli v ní, a to nejpozději od roku 1963. Proto byly uprázdněné nemovitosti náležející do přídělu podle dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. státem převzaty a předány do vlastnictví dalším přídělcům.
Pro závěr, že právní předchůdci stěžovatelky příděl opustili (na přídělovém hospodářství nebydleli a nehospodařili s ním), svědčí zápis o vyúčtování s odcházejícím přídělcem zemědělského majetku ze dne 22. 6. 1967, pořízený právními předchůdci navrhovatelky. Jestliže byl příděl vyúčtován, pak jej převzal stát a ten s ním naložil jako s jiným přídělovým majetkem. O tom, že stát jím nadále nakládal jako s přídělovým majetkem, svědčí to, že část přídělu převzala paní A. H. a část V. a A. P.
Převzetí opuštěného přídělového majetku není restitučním titulem podle ust. §6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Jak správně uvádí Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření k ústavní stížnosti, jestliže byl příděl vyúčtován, pak jej stát převzal a naložil s ním jako s jiným přídělovým majetkem. Paní H. vydal přídělovou listinu. Právě proto, že šlo o přídělový majetek, nebylo třeba, aby do vlastnictví paní H. byl tento majetek převáděn kupní smlouvou s právními předchůdci stěžovatelky, tím spíše za situace, kdy byl příděl vypořádán. Úvahy stěžovatelky o úhradě přídělové ceny pak nemají podle Krajského soudu v Českých Budějovicích oporu ve skutkových podkladech.
Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti dále Krajský soud v Českých Budějovicích uvádí, že nelze přisvědčit ani názoru o nesouladu údajů a tvrzení o zpětném vyhotovení dokladů, které mělo vést k protiprávnímu jednání vůči právním předchůdcům stěžovatelky. Ze skutkových zjištění podle krajského soudu neplyne, že na přídělce byl činěn jakýkoli nátlak.
Správně tedy Krajský soud v Českých Budějovicích dospěl ve svém výše uvedeném rozhodnutí k závěru, že v dané věci není dodržen žádný z restitučních titulů podle ust. §6 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a proto nejsou dány podmínky pro vydání majetku do rukou navrhovatelky (stěžovatelky).
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 95 odst. 1 Ústavy, podle kterého je soudce při rozhodování vázán zákonem, čl. 6 odst. 1 Úmluvy, podle kterého má každý právo, na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, ani čl. 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 18. srpna 1999