ECLI:CZ:US:1999:2.US.121.99
sp. zn. II. ÚS 121/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. M. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 38 Ca 214/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 8. 3. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 38 Ca 214/98.
Výše uvedeným usnesením Městského soudu bylo rozhodnuto tak, že řízení o přezkoumání rozhodnutí představenstva České advokátní komory o ustavení odvolacího senátu ve věci projednání odvolání žalobce (stěžovatele) proti kárnému rozhodnutí ze dne 19. 12. 1997, sp. zn. K 76/97, se zastavuje, a to z důvodu nezaplacení soudního poplatku žalobcem (stěžovatelem).
Ve své stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 20. 11. 1998 mu Městský soud v Praze nemohl, doručit výzvu k zaplacení soudního poplatku, neboť, v té době byl v ústavním léčení ve fakultních nemocnicích v Praze a v Plzni.
Ústavní soud si vyžádal od Městského soudu doručenku na výzvu k zaplacení soudního poplatku. Z uvedené doručenky vyplývá, že výzvu k zaplacení soudního poplatku převzala dne 20. 11. 1998 stěžovatelova manželka.
Spolu se zaslanou kopií doručenky na výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal Městský soud v Praze své vyjádření, ve kterém uvádí, že výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla soudem zasílána na doručenku do vlastních rukou, když ani z občanského soudního řádu ani ze zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá, že by výzvu k zaplacení soudního poplatku bylo nutné doručovat do vlastních rukou.
Ústavní soud je toho názoru, že stěžovatel a zejména právě s ohledem na skutečnost, že je advokátem, by měl vědět, že jeho poplatková povinnost vznikla podáním návrhu na zahájení řízení (§4 zák. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) a tento poplatek za podání návrhu je splatný již se vznikem poplatkové povinnosti, jde -li o poplatky stanovené pevnou sazbou placené kolkovou známkou (§7 odst. 1 cit. zák.), což je stěžovatelův případ.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího orgánu došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Stěžovatelovo podání trpí vadou v tom smyslu, že stěžovatel v něm neuvedl, které základní právo či svoboda byly porušeny ve smyslu ust. §72 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajícího orgánu došlo k porušení některého ze základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 27. září 1999