ECLI:CZ:US:1999:2.US.149.98
sp. zn. II. ÚS 149/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 149/98
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti M.E., zastoupené advokátem JUDr. K.S., proti nečinnosti Okresního soudu Plzeň - jih, a proti usnesení téhož soudu ze dne 18. 2. 1998, sp. zn. E 650/95, za účasti OS, jako účastníka řízení a města P., jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 2. 4. 1998, podanou faxem téhož dne a doplněnou ve lhůtě předložením originálu, domáhala, aby Ústavní soud nálezem uložil Okresnímu soudu neprodleně rozhodnout o návrhu stěžovatelky z l. 3. 1998 na zastavení výkonu rozhodnutí, který byl nařízen usnesením ze dne 14. 1. 1998 v řízení vedeném pod čj. E 650/95-12, a dále o návrhu, aby provedení vyklizení stanovené na den 6. 4. 1998 bylo odloženo do rozhodnutí o návrhu stěžovatelky z l. 3. 1998. Svou stížnost odůvodnila tím, že okresní soud nerozhoduje o návrhu stěžovatelky, čímž neodůvodněně protěžuje vedlejšího účastníka a svou nečinností porušuje čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť projednat věc bez průtahů znamená neprodleně odložit provedení vyklizení a výkon rozhodnutí zastavit. Na tom nic nemění, že Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 3. 1998, sp. zn. 18 Co 784/97, namítaný exekuční titul dodatečně potvrdil.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu Plzeň - jih, sp. zn. E 650/95, ze kterého zjistil následující skutečnosti. Dne 18. 2. 1998 nabylo právní moci usnesení Okresního soudu Plzeň jih, kterým byl k návrhu vedlejšího účastníka nařízen podle rozsudku Okresního soudu Plzeň jih ze dne 6. 4. 1995, č.j. 4 C 140/94-30, výkon rozhodnutí vyklizením blíže popsaných nebytových prostor. Usnesení obsahovalo poučení o tom, že se proti němu možno odvolat do 15 dnů od jeho doručení. Této možnosti stěžovatelka nevyužila, takže usnesení nabylo dne 18. 2. 1998 právní moci. Téhož dne vyrozuměl soud stěžovatelku usnesením, čj. E 650/95-15, podle §341 odst. 2 o.s.ř. o nařízení výkonu rozhodnutí na 6. 4. 1998. Stěžovatelka na to reagovala dne l. 3. 1998 návrhem na odklad provedení výkonu rozhodnutí a jeho zastavení podle §266 a §268 o.s.ř. Průtahy v řízení o tomto návrhu pak stěžovatelka rovněž napadla v ústavní stížnosti.
II. ÚS 149/98
Na základě těchto skutečností posoudil Ústavní soud nejdříve splnění podmínek pro podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Taková podmínka musí být splněna vůči všem pravomocným rozhodnutím, která byla v řízení vydána. V daném případě stěžovatelka napadla usnesení, čj. E 650/95-15, podle §341 odst. 2 o.s.ř. o nařízení výkonu rozhodnutí na 6. 4. 1998. Toto usnesení však nemohlo být vydáno, kdyby využila opravného prostředku proti usnesení, č.j. E 650/95-12. Protože se tak však nestalo, nemůže se dovolávat porušení práva na soudní ochranu. V daném případě je proto návrh nepřípustný a je nutno jej odmítnout bez dalšího a limine fori. Aplikace právního názoru z nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 68/97, proto nepřichází do úvahy.
Kromě toho z vyjádření Okresního soudu Plzeň jih Ústavní soud nad rámec obsahu ústavní stížnosti zjistil, že Okresní soud Plzeň jih po zjištění, že Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 3. 1998, sp. zn. 18 Co 784/97, namítaný exekuční titul dodatečně potvrdil (když tento nabyl právní moci dne 2. 4. 1998), rozhodl usnesením, čj. E 650/95-22, tak, že návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí zamítl, neboť podle stavu v době rozhodnutí nelze očekávat, že výkon rozhodnutí bude podle §268 o.s.ř. zastaven, takže nejsou dány podmínky §266 odst. 2 o.s.ř. Rovněž proti tomuto usnesení bylo možno podat odvolání do 15 dnů, o čemž byla stěžovatelka poučena. Této možnosti již využila, takže ve věci bylo po podání ústavní stížnosti dále jednáno, aniž o tom stěžovatelka Ústavní soud vyrozuměla. Těmito otázkami se však Ústavní soud nemohl zabývat pro nepřípustnost ústavní stížnosti z výše uvedeného důvodu.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 1999 Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu