ECLI:CZ:US:1999:2.US.180.98
sp. zn. II. ÚS 180/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) S. Z., 2) J. Z., zastoupených JUDr. J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. 2 A 409/98, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 29 Ca 147/97, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Stěžovatelé napadají ústavní stížností usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. 2A 409/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 29 Ca 147/97, a tvrdí, že shora citovanými rozhodnutími obou soudů bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces ve smyslu téhož článku Listiny.
Své podání navrhovatelé odůvodňují tím, že podali opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Vyškově - pozemkového úřadu ze dne 4. 4. 1997, č. j. : PÚ 3092/93,4022/92/1496 A/126, vydaného podle §9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Krajský soud v Brně řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu usnesením ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 29 Ca 147/97, zastavil podle ustanovení §9 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., pro nezaplacení soudního poplatku s poučením, že podle §250s odst. 1 o. s. ř. nejsou proti tomuto rozhodnutí opravné prostředky přípustné.
Proti rozhodnutí o zastavení řízení podali stěžovatelé "odvolání", které Vrchní soud v Olomouci vyřídil tak, že toto řízení usnesením ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. 2 A 409/98, zastavil.
Navrhovatelé nesouhlasí s právním názorem obou soudů, když tyto uvádí, že obecné soudy jednají ve správním soudnictví podle části páté o. s. ř. jako soudy jednoinstanční, takže i v případě rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení §9 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není proti takovému rozhodnutí přípustný žádný opravný prostředek.
Stěžovatelé dovozují, že v případě, kdy soudy rozhodovaly o zastavení řízení na základě nezaplaceného soudního poplatku, když tento předmět řízení je upraven samostatným právním předpisem ( zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), je mimo jiné ze znění ustanovení §3 tohoto zákona zřejmé, že účastníci řízení mají vždy možnost se proti nesprávně vyměřenému soudnímu poplatku odvolat a toto odvolání musí být přípustné ze zákona (o. s.ř.).
Závěrem navrhují zrušení obou v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje náležitosti ve smyslu ustanovení §34 a ustanovení §72 odst. 1, 2, 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z návrhu je zřejmé, že stěžovatelé považují za poslední opravný prostředek ve smyslu ustanovení §72 odst. 4 shora citovaného zákona usnesení Vrchního soudu v Olomouci a od tohoto rozhodnutí počítají i zákonnou 60 denní lhůtu k podání ústavní stížnosti. Tato právní domněnka navrhovatelů je však chybná. Soudce zpravodaj z předloženého usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, č. j. 29 Ca 147/97-9, zjistil, že uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 12. 1997. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že soudní poplatek, vyměřený ze zahájení řízení byli stěžovatelé povinni zaplatit zároveň s podáním návrhu a protože tak neučinili ani po výzvě soudu, nezbylo tomuto soudu než řízení zastavit, neboť ve věci samé ještě nezačal jednat.
Navrhovatelé byli v souladu s ustanovením §250s o. s. ř. správně poučeni v tom smyslu, že proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně nejsou přípustné opravné prostředky. Za této situace, jak již zdůraznil Vrchní soud v Olomouci, ve věcech spadajících do tzv. "správního soudnictví" kam mimo jiné patří i rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu podle §9 odst. 6 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodují místně a věcně příslušné soudy jako soudy jednoinstanční, a to za situace, kdy dosud nebyl naplněn čl. Ústavy, hovořící o zřízení Nejvyššího správního soudu. Za tohoto stavu věci není tedy s výjimkou případů uvedených v ustanovení §246b ve vztahu k ustanovení §250s odst. 2 o. s. ř. dalšího "funkčně" příslušného soudu, který by mohl jako soud nadřízený rozhodovat o podaném opravném prostředku. Tento závěr platí jak o rozhodování ve věci samé ( §9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb.), tak současně i o rozhodování podle §9 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť v tomto případě se jedná o rozhodování, kdy oba předměty řízení tvoří jeden nerozlučitelný celek.
V této problematice odkazuje soudce zpravodaj i na uveřejněnou judikaturu (Správní právo č. 5 a č. 24). Jak již bylo tedy řečeno, řízení ve věcech přezkoumávání správních rozhodnutí je mimo shora uvedené výjimky zásadně řízením jednoinstančním, kdy konečným rozhodnutím bylo v daném případě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 29 Ca 147/97, a nikoli stěžovateli napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť tento soud nerozhodoval a fakticky ani rozhodnout nemohl o opravném prostředku proti rozhodnutí již citovaného Krajského soudu v Brně a řízení podle ustanovení §104 o. s. ř., z důvodu neodstranitelných podmínek řízení, byl nucen zastavit.
Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula již před delší dobou, kdy došlo k podání stěžovatelů doručeného Ústavnímu soudu dne 17. 4. 1998.
Soudce zpravodaj proto podanou ústavní stížnost odmítl z důvodu jejího pozdního podání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 1. března 1999