ECLI:CZ:US:1999:2.US.189.98
sp. zn. II. ÚS 189/98
Usnesení
II.ÚS 189/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupeného JUDr. J.S., proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 1998, sp. zn. 6 To 23/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 1998, sp. zn. 6 To 23/98, kterým bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. února 1998, sp. zn. 1 T 16/97.
Citovaným usnesením Městského soudu v Praze bylo rozhodnuto, že stěžovatel se propustí z vazby na svobodu. K tomuto rozhodnutí dospěl Městský soud tím, že v trestním řízení byl stěžovateli podle ustanovení §250 odst. 3 tr. zák. uložen úhrnný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a podle §60 písm. a) odst. 1, 2 ve znění tr. zák. č. 253/1997 Sb., mu byl povolen podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody za současného vyslovení dohledu na dobu 5 roků, za současného zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 1. 1996, čj. 1 T 166/95-142. Městský soud pak dospěl k závěru, že obžalovanému je možno uložit podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody s dohledem a že není nutno jej nadále držet ve vazbě.
Ke stížnosti městského státního zástupce Vrchní soud v Praze toto usnesení městského soudu zrušil a stěžovatele ponechal nadále ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu.
V tomto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze stěžovatel spatřuje porušení čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 3 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V době, kdy rozhodoval Vrchní soud v Praze o stížnosti městského zastupitele, nebyl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 1998, sp. zn. 1 T 16/97, v právní moci. Vrchní soud na základě trestního spisu dospěl proto k závěru, že důvody obav podle §67 písm. a) a c) tr. ř. trvají i nadále a vzhledem k podanému odvolání byl stěžovatel i nadále ohrožen trestní sazbou odnětí svobody od pěti do dvanácti roků.
Ústavní stížnost se nedotýkala hmotné stránky věci, ale je výlučně zaměřena na stránku procesní. Stěžovatel samostatným podáním ze dne 25. 10. 1998, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 27. 10. 1998, namítá úplně jiné skutečnosti, a to porušení 24 hodinové lhůty při jeho zadržení a předvedení před soudce. Tuto svou dodatečnou stížnost kvalifikuje sám stěžovatel za jednodušší a snáze rozhodnutelnější. Nebyla však podána prostřednictvím advokáta, stěžovatel sám nikterak nemůže svá tvrzení doložit a byla podána po termínu 60 dnů od usnesení o vzetí do vazby. Proto k ní Ústavní soud nemohl přihlédnout.
V projednávané ústavní stížnosti Ústavní soud rovněž žádné porušení ústavnosti neshledal, neboť ke stíhání i zbavení svobody stěžovatele došlo způsobem stanoveným zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Stěžovatel rovněž nebyl zbaven žádného ze svých procesních práv, nehledě k tomu, že trestní řízení proti stěžovateli v době podání ústavní stížnosti dosud probíhalo.
II.ÚS 189/98
Ústavní soud v senátu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků byl proto nucen ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, protože jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 10. února 1999